Soubor čtyř povídek, v Čechách rozdělených do dvou knih, vyšel v USA pod názvem Four Past Midnight (Čtyři po půlnoci). Se souhlasem Kingova agenta však kvůli rozsahu jednotlivých povídek, či spíše novel, u nás vyšla ve dvou dílech. V "modré (č. 1)" verzi jsou povídky Časožrouti a Skryté okno do skryté zahrady, v "oranžové (č. 2)" verzi pak Policajt z knihovny a Sluneční pes. Soubor čtyř, jak později King zopakuje minimálně 2x, obsahuje dílka nadmíru temná. Stejné rozdělení bylo i v jiných zemích, v poslední době vychází ale zase jako celek v jedné knize.

Po půlnoci obvykle nastává zvláštní čas, kdy tak trochu nic není, jak by mělo být. Je to křehká doba, kdy je všechno ohnuté, pokřivené, jiné. Občas pak nejsou rozeznatelné hranice mezi tajemnem a realitou. Občas to sklo skrytého okna praskne a začne létat ostré střepy. Čtyři mrazivé povídky pro skalní fanoušky Stephena Kinga určitě nezklamou. Však čas po půlnoci je Kingův oblíbený.

Časožrouti: Při nočním letu z Los Angeles do Bostonu se na palubě Boeingu 767 probudí deset cestujících. Ostatní včetně posádky zmizeli během půl hodiny po startu. Na palubě je naštěstí pilot, který letí domů. Ujme se řízení, ale když se mu podaří přistát v liduprázdném světě, čekají tu na celou skupinu cestujících nejen jejich obavy, ale i velmi podivná cosi.... závod s časem začíná.... pokud nechcete čekat, vezměte nohy na ramena... (The Langoliers)
Skryté okno do skryté zahrady: Nedávno rozvedený spisovatel Mort Rainey žije osaměle na břehu jezera. Do života mu náhle vtrhne jistý John Shooter a obviní ho, že mu ukradl příběh. Rainey musí podivínovi dokazovat opak, ale jak se dá něco dokázat někomu, kdo prostě neexistuje... nebo snad ano? Pokud chcete zjistit, kdo je pravý autor, přečtěte si jeho jméno v závěru povídky. (Secret Windows, Secret Garden).

Informace o knize:

Kniha jako sbírka vyhrála r. 1990 cenu Horror Writers Association v kat. Bram Stoker Award - Fiction Collection a byla nominována na Locus Awards v kat. Collection (1991).

Tahle další čtyřka se objevila 8 let po té první. Čtyři roční doby byly však poněkud jiné. Tři z povídek nebyly horory a King tak čekal, jakou odezvu bude kniha mít. Bál se i nakladatel a přesto kniha vyšla. A s úspěchem. Kritici si rozebrali každý jednu povídku, tak to více méně přišlo nazmar a čtenářům se líbila. Ve čtyřce po půlnoci už King zašel trochu dál a k hororu se přiblížil víc.

Stephen King často přemýšlet o tom, jak může fikce pohltit realitu. Jak může dobře napsaný či vymyšlený příběh pohltit čtenáře natolik, že překročí hranice svého světa. Tak jako to udělala Annie Wilkes v románu Misery  (Misery), kde literatura zvítězila na čtenářem, nebo naopak v románu Temná půle  (Dark Half), kde se zhmotnil jiný spisovatel a bylo pro leckoho těžké rozpoznat, kdo je kdo, takže literatura zvítězila nad spisovatelem. A jako řada dalších spisovatelů při vytváření nových knih zabrousil k těm starým, které revidoval, a nebo se na ně podíval ze zcela jiného úhlu. Třeba tak, že zaktualizoval Draculu (Bram Stoker) a vznikl příběh Prokletí Salemu  (Salem´s Lot). Vzít tak hlavní hrdiny z několika knih, protože např. žijí ve stejném městě a vytvořit příběh ze strany, ze které by se nikoho nenapadlo dívat.

Mně osobně se nejvíc líbili Časožrouti, ale všechny jsou supr. Každá je z jiné oblasti, přesto jakoby z našeho života. Každá vždy vtáhne čtenáře do děje, aby ho pak úplně pohltila, pak obrátila děj i vás celé naruby a podala vysvětlení, které vůbec nečekáte... Jsem docela ráda, že do knihovny už nechodím, protože s tím vracením jsem to taky dost flákala. A letadlem lítám ráda, vždy však s neurčitým pocitem, že už by bylo dobré přistát na letišti. S lidmi. Navíc celkem dost fotím, i mé snímky jsou často pro mě překvapením. Naštěstí zatím na mě nic z nich nezaštěkalo.

Určitě skalní fanoušky navíc nadchne před každou povídkou relativně krátký úvod od autora, kde se vyzpovídá o inspiraci i o svých různých pohnutkách ke psaní ať už těchto, či jiných povídek nebo románů. Jen myslím, že klidně mohla kniha vyjít celá v kuse. Dalo by to něco přes 750 stránek, ale v knihovně mi leží To  (It) nebo Svědectví  (The Stand) se svými více jak 1000 stránkami nebo jen o 70 stránek "tenčí" román Pod kupolí  (Under the Dome). Asi už jsou jiné možnosti než dříve.