Spisovatel z Castle Rocku Ted Beaumont se rozhodl, že překoná svůj problém psaním pod pseudonymem, a tak vzniknul imaginární George Stark. Starkovy knihy dosáhly grandiózního úspěchu, avšak jednoho dne má Tad toho všeho po krk a Starka "pohřbí". George Stark se ovšem nemíní jen tak vzdát svého práva na život. Na Tedovi vynucuje, aby pokračoval v psaní pod jeho jménem - to jediné ho může udržet na živu. A dokud ještě žije, mstí se na všech lidech , kteří způsobili jeho "smrt". Ale ne všechno je takové, jak se může zdát, protože "vrabci znovu létají"... 

Spisovatel Ted Baumont je obviněn ze série surových vražd. Prohlašuje sice, že je nevinen, začíná však tušit, že svými bestsellery, plnými násilí a krve, přivolal na svět vtělení zla. To podepisuje své zločiny Tedovými otisky prstů a nedá se už jen tak zahnat zpět do zásvětí... Rozkryjte skutečné podsvětí zločinu...

Informace o knize:

King tímhle románem odpověděl na častou otázku od jeho čtenářů: "Kam chodíte na ty nápady?" Kinga fascinoval svět múz, zajímalo ho, co by se stalo, kdyby taková jedna múza se stala reálnou, zhmotněla se. Každý spisovatel určitě má v sobě nějaké ještě další já, často temné, skryté, nepuštěné na povrch. Takže co kdyby takhle jednou uniklo a začalo žít svůj vlastní život. Jenže King pak nevěděl, jak to alter ego umlčet, zabít, ukončit. A pak jednou při cestě domů spatřil na obloze obrovské hejno vran, tak velké, že zakrývalo velkou viditelnou část oblohy, až vytvořilo pocit tmy. Vypadalo jako ohromné křídlo obrovského ptáka a King si vzpomněl na báseň H. P. Lovecrofta "Psychopomp" o ptákovi, který jako posel smrti létal mezi zemí smrtelníků a zemí mrtvých. V tu chvíli King věděl, jak oživlou múzu zlikviduje. Zároveň toto byl poslední román, kterým uzavřel kapitolu Richarda Bachmana. V knize se vypořádal se svým druhým, podstatně temnějším já, po té, co prasklo, kdo se za ním skrývá. (Škoda, že ten všetečný knihkupec neudržel papulu, mohlo tu být daleko víc těch skvělých temných románů, které pod Bachmanem vznikaly).

V knize se objeví pár známých, protože část děje se odehrává v městečku Castle Rock. Takže minimálně zde potkáte šerifa Alana Pangborna, který si vysloužil daleko více pozornosti především v románu Nezbytné věci  (Needful Things, 1991).

Román byl v r. 1990 nominována na cenu Locus Awards (kat. Horror Novel).

Kniha byla v r. 1993 zfilmována pod stejným názvem The Dark Half  , u nás tedy uvedena rovněž pod názvem Druhé já.  Strašný. Režie se ujal George A. Romero a hlavní dvojroli Beaumont/Stark ztvárnil Timothy Hutton.

Thriller s fantasy zápletkou o druhém já. King určitě ví, o čem psal, když i on stvořil spisovatele Bachmana a psal pod jeho jménem temnější příběhy než psal King. Tad Baumont sice objeví pravděpodobnou příčinu zrození Starka, ale jist si není. A i když ho pohřbí, zlo tím neskončí. Právě naopak. King často v sobě hledá toho spisovatele, který žije svým vlastním životem. Může se vám to zdát jako divné, že věří tomu, že když ho napadne nějaký námět, jeho postavy začnou žít vlastním životem a on kolikrát neví, jak to všechno skončí. V Temné půli je tenhle nápad dovedený do krajnosti. Četla jsem to jednou a zatím se nehodlám vrátit, myslím, že King napsal lepší, ale i tahle kniha je napínavá k prasknutí. Anebo prostě ještě nenadešel její čas v mé mysli.

Teď už jeho hlas dosáhl plné hlasitosti a oba policisté vypadali trochu rozpačitě. Pangborn nikoliv. Dál hleděl na Tada tím rozčilujícím pohledem.
Jedno z dvojčat ve vedlejším pokoji se rozbrečelo.
"Ach Ježíši," zaúpěla Liz, "co to má znamenat? Řekněte nám to!"
"Běž se postarat o děti, děvče,"řekl Tad, aniž by odvrátil pohled od Pnagborna.
"Ale-"
"Prosím tě," řekl a to už brečely obě děti. "Bude to v pořádku."
Naposledy se na něj roztřeseně podívala, očima říkala: Slibuješ? A pak odešla do obývacího pokoje.
"Chceme vás vyslechnout v souvislosti s vraždou Homera Gamachea," oznámil druhý policista.
Tad odtrhl pohled od Pangborna a otočil se k policistovi. "Koho?"
"Homera Hamachea," opakoval Pangborn. "Chcete nám vykládat, že vám to jméno nic neříká, pane Beaumonte?"
"Samozřejmě že ne," řekl Tad užasle. "Homer nám odváží odpad na skládku, když jsme u vás ve městě. Obstarává nám drobnou údržbu. V koreji přišel o paži. Dali mu Stříbrnou hvězdu-"
"Bronzovou," opravil ho Pangborn kamenně.
"Homer je mrtvý? Kdo ho zabil?"
Policisté se teď překvapeně podívali na sebe. Po smutku je úžas možná nejobtížnější lidský cit, který se dá úspěšně předstírat.
První policista odpověděl podivně mírným hlasem: "Máme veškeré důvody se domnívat, že jste to byl vy, pane Beaumonte. Proto jsme tady."

Pomalu, pomalounku otočil hlavu.
To, co uviděl, ho skoro přimělo litovat, že se nenarodil slepý.
"Asi by mě nikdy nevyfotili na obálku GQ, co?" zeptal se Stark. Zubil se. Jeho škleb odhaloval víc zubů a dásní (a prázdných děr tam, kde kdysi zuby byly), než by to dokázal ten nejširší úsměv. Tvář měl plnou boláků a kůže se mu loupala z tkáně. Ale to nebylo všechno - z toho se Alanův žaludek hrůzou a odporem neobracel. Zdálo se totiž, že se spodní vrstvou tkáně v obličeji toho muže není něco v pořádku. Jako by nejen prostě hnila, ale nějaký děsivým způsobem mutovala.
Přesto věděl, kdo je ten muž s pistolí.
Vlasy, mrtvé jako stará paruka přilepená na slaměnou hlavu strašáka do zelí, byly skvětlé. Ramena byla široká skoro jako ramena fotbalového hráše s vycpávkami. V jeho postoji se skrýval jakýsi arogantní, lehkonohý půvab, i když se nehýbal, a z pohledu na Alana vyzařovala dobrá nálada.
Byl to muž, který nemohl existovat, který nikdy neexistoval.
Pan George Stark, hajzl par excellence z Osfordu v Mississippi.
Všechno to byla pravda.
"Vítej na karnevalu, kámo," řekl Stark mírně. "Pohybuješ se docela slušně na tak velkýho chlapa. Nejdřív jsem tě skoro neviděl, a ne že bych tě nehledal. Půjdeme do domu. Chci tě představit tý drobný ženičce. A jestli uděláš jedinej nesprávnej pohyb, budeš mrtvej a ona taky a taky ty roztomilý dětičky. Na celým širým světě nemám co ztratit. Věříš mi?"