V malém americkém městečku Castle Rock ve státě Maine si otevře sympatický cizinec na hlavní třídě obchod s podivným názvem "Nezbytné věci". Každý tu objeví věc, po které zatouží tak, že bez ní nemůže být, a dostane ji za směšně nízkou cenu. Ale neplatí se pouze penězi. Zákazník, který vytouženou věc získá, musí zároveň obchodníkovi slíbit, že provede nějaký "drobný žertík" jinému obyvateli městečka. Tak s plynoucím časem stoupá hladina vášní a nenávistí a stačí již jen drobný impuls, aby byl uveden do chodu mechanizmus vyřizování účtů... Vstupte do malého krámku spolu s námi...

Informace o knize:

Nejdříve King uvažoval, že by zparodoval Reaganovu americkou ekonomiku 80. let, ale napadlo ho, že by to čtenáři ani kritici asi nepochopili. Lidé by si kupovali, co by jen chtěli, a zadarmo. Ale nakonec by za to zaplatili duší. Nakonec napsal román, který zahltil postavami stejně jako Svědectví  či Prokletí Salemu.  S postupem času ale sám uznal, že to možná až tak dobrá kniha nebyla.

King se považuje za milovníka "osmdesátek", tedy doby, kdy Amerika prožívala konzumní boom a kdy bylo na prodej doslova vše. Byl to čas levných cigaret, nevázaného sexu a nepřeberného množství dostupných drog. I jemu se v té době velmi dařilo, v té době už byl slavným spisovatelem, který se měl dobře. Chtěl vzdát hold těmto létům, kdy jste si mohli všechno koupit, stačilo určit cenu. Rozhodl se vměstnat toto období a jeho náladu do malého domku se vším, co jste si kdy přáli mít, s názvem Nezbytné věci. Dokud ten obchůdek byl jak vyhřívaný psí kotec s tekoucí vodou, bylo vše OK. Příběh vznikl tak, jak si King přál. Jeho rozloučení s milovaným městečkem Castle Rock odhalující nástrahy takového chtíče za každou cenu bylo naprosto velkolepé a zapůsobilo tak, jak King zamýšlel.

V knize je spousta odkazů na postavy, které se vyskytují i v jiných románech či povídkách. No logicky, když se i ty odehrávají právě v Castle Rocku. Větší prostor zde dostal především Eso Merrill, známý už jako vyvrhel v novele Tělo  či Alan Pangborn, šerif, kterému se v Nezbytných věcech zdá o Georgovi Starkovi. Zhmotnělé temné druhé já v románu Temná půle,  jež se z části rovněž odehrává v Castle Rocku. 

Román byl roku 1991 nominován na cenu Horror Writters Association - Bram Stoker Awards v kat. Novel a o rok později na cenu Locus Awards v kat. Horror/Dark Fantasy Novel (13. místo).

Román byl r. 1993 zfilmován jako Needful Things  (Obchodník s hrůzou), v režii F.C.Hestona s Maxem von Sydowem v roli Lelanda Gaunta.

Jedna z těch velmi dobrých kingovek. Tlusté romány prostě autorovi jdou, může v nich rozprostřít veškeré zlo v plné podobě. Horor, který prakticky neobsahuje žádné fantaskní prvky založený na temné stránce v každém z nás. Ukazuje, jak lidé jsou zkažení a pro malou blbost jsou schopní vraždit. Majetnická schopnost vlastnit vše, co si můžu koupit tak dokonale vystihuje jedno malé město, a vůbec nezáleží na tom, jestli je v Americe nebo tady u nás. Tím, že je román i poslední poctou Castle Rocku, si tak věrní čtenáři vychutnají každou postavičku (kterých je tu tedy hodně a ti, co běžně Kinga nečtou a neznají tolik jeho knihy, můžou být poněkud zahlceni a tím pádem otráveni) a zavzpomínají, kde už o ní četli či si právě dají dohromady souvislosti, které jim dříve unikaly. Jediné, co mě trochu překvapilo, možná i trochu zklamalo, byl samotný závěr. Vyskakovací had v plechovce, to je ještě dobré, ale ta papírová kytice? Pistolník ze západu s papírovou kytkou za pasem? Jasně, Gaunta musel šerif porazit jeho vlastní zbraní, jen mi to přišlo, jako kdyby najednou King nevěděl, co s tím závěrem. Ale to je jen taková drobnost. Rozkrytá psychologie postav mě vždycky dostane, v tom je King prostě mistr. Dokázal to minimálně znovu v románu Pod kupolí,  kde také vylezly na povrch lidské temné stránky, když šlo do tuhého.

Říkám vám, na něj pozor. Pozor na všechno. Vy už jste tu sice byl, ale tady se teď věci budou měnit. Vím to jistě. Cítím to. Schyluje se k bouřce.

"Stovku," zakňourala Myra a opět ho chytila za kalhoty, když se pokusil od ní odstoupit. "Prosím, za sto dolarů."
"Sto čtyřicet," opáčil pan Gaunt. "To je nejníž, kam až mohu jít... Ale to je moje poslední nabídka."
"Dobře," vydechla Myra. "Dobře, dobře, zaplatím -"
"A budete muset pochopitelně ještě přidat vykouření," pan Gaunt se na ni zašklebil. Hleděla na něj, ústa otevřená v dokonalém tvaru písmena O. "Co jste to řekl?" zašeptala.
"Vykouřit mě!" křikl na ni. "Vyčadit mi péro! Otevřít tu vaší obrovskou vydlážděnou hubu a pocumlat mi brko!"
"Ach bože," zasténala Myra. "Jak je libo," pan Gaunt vypadal, že odejde. Chytila ho, než se stačil vzdálit. O chvíli později Myřiny třesoucí se ruce zápolily s jeho poklopcem. Nechal ji chvíli zápolit, hleděl na ni pobaveně a pak jí ruce odstrčil. "Zapomeňte na to. Z orálního sexu na mě jde amnézie."
"Co -"  "To nevadí, Myro." Hodil jí fotografii. Vztáhla po ní ruce, zachytila ji a přitiskla si ji k prsům. "Ale jedna maličkost tu přece jen ještě je."
"Jaká?" zasyčela na něj.  "Znáte toho chlapíka za barem v té hospodě za mostem?"
Začala vrtět hlavou a oči se jí opět plnily hrůzou, pak si ale uvědomila, koho má nejspíš na mysli. "Henryho Beauforta?"
"Ano. Myslím, že mu to tam také patří, ta hospoda se jmenuje Žlutý tygr. Dost zajímavé jméno."
"No, já ho tedy neznám - ale vím, kdo to asi je." Nikdy v životě ve Žlutém tygru nebyla, ale věděla, komu to hospoda patří.
"Jo. Ten. Chtěl bych, abyste provedla panu Beaufortovi takový menší žertík."  "Jak... jaký žertík?"
Pan Gaunt se shýbl, uchopil jednu potem zmáčenou, kluzkou Myřinu ruku a pomohl jí na nohy. "Tak o tom," řekl, "si můžeme popovídat, zatímco budete vyplňovat ten šek, Myro." Pak se usmál a do tváře se mu opět vrátil veškerý jeho šarm. Hnědě oči mu jiskřily a tančily. "A mimochodem, budete tu vaši fotografii chtít v dárkovém balení?"

Frank Jewett a Brion McGingley, učitel zeměpisu a trenér basketbalového mužstva, vyšli z učebny číslo 6 a do sborovny vcházeli hned za Alicí Tannerovou. ... Časopisy. Ty ukrývané časopisy ze spodní přihrádky. Byly poházené po celé místnosti jako nějaké konfety ze špatného snu: chlapci v uniformách, chlapci na žebřiňáku, chlapci ve slamácích, chlapci na dřevěných koníčcích.
"No proboha!" ozvalo se nalevo od Franka chraplavým hlasem, který se chvěl hrůzou a zděšením. Otočil hlavu (šlachy v krku mu přitom zaskřípaly jako zrezivělá péra létacích dveří) a spatřil Briona McGingleyho, jak zírá na tu časopisovou výzdobu. Oči mu vylézaly z důlků.
To je nějaký vtip, snažil se říci. Nějaký pitomý vtip, nic víc, ty časopisy nejsou moje. Stačí se přece na mne podívat, abyste pochopili, že takové časopisy nemohou vzbuzovat... vzbuzovat žádný zájem v člověku... v člověku mého... mého...
Jeho čeho? Nevěděl, a vlastně na tom teď ani nezáleželo, protože ztratil řeči. Úplně ztratil schopnost mluvit. Ti tři dospělí lidé stáli v ohromeném tichu a hleděli do pracovny Franka Jewetta, ředitele měšťanky. Jednomu z časopisů, který ležel na kraji křesla pro návštěvy, pomalu obracel stránky průvan teplého vzhduchu, který vznikal do místnosti napůl otevřeným oknem. Nakonec sešit spadl na podlahu. Šťavnatí mladí hoši, slibovala titulní strana.
Nějaký vtip, ano, klidně bych řekl, že to je nějaký vtip, kdo mi ale uvěří? Co když je ta zásuvka vypáčena? Uvěří mi to?

Lenore Potterová stála nad tělem Stephanie Bonsaintové. V ruce držela automatickou pistoli, z jejíž hlavně se kouřilo. Stephaniino tělo leželo v květinovém záhonu za domem - v jediném, který ta zlá, mstivá potvora nestačila poničit při svých dvou předchozích výpravách. "Neměla ses už vracet," pronesla Lenore. Nikdy v životě ještě nestřílela ze žádné zbraně - a právě teď zabila ženu... ale jediný pocit, který měla, byl krutý triumf. Ta žena byla na jejím pozemku, ničila její zahrádku (Lenore si počkala, až se ta potvora skutečně dá do práce - na ni si přece nikdo jen tak nepřijde) a ona tedy jednala v souladu se svými právy. Naprosto v souladu se svými právy.
Když se jí špička střevíce zabořila do vláčného boku té potvory Bonsaintové, pocítila jakési zlé potěšení. "Je to Stephanie Bon -"
Tělo se převalilo. Nebyla to Stephanie Bonsaintová. Byla to ta hezká manželka šerifova zástupce. Zastřelila Melissu Clutterbuckovou. Calava Lenore Potterové náhle proletěla kolem modré, kolem purpurové, kolem rudé. A doletěla až k půlnoční černi.

Je tam nahoře napsáno Brzy otevřeme a pod tím Vyslyšené modlitby - obchod, jaký tu ještě nebyl. A na poslední řádce - momentík, ta je trochu menšími písmeny - na poslední řádce je napsáno Nebudete věřit vlastním očím!