ze sbírky Čtyři roční doby

!! OBSAHUJE SPOILER !!

V povídce s podtitulem Podzim nevinnosti se partička čtyř kluků v počínající pubertě pravidelně schází a podniká vše možné, ať už to jsou začátky kouření, hraní karet či řešení strašně důležitých problémů. Každý jich má více než dost, ne tak sám se sebou, jako spíše se svým okolím. O jejich strastech i radostech vypráví Gordie Lachance a dozvídáme se tak, že každý navíc nemá úplně normální rodinu a potácí se tak v neustálé hrozbě, kdy jednu chytí. Chris Chambers je z rodiny násilnického otce a spousty sourozenců, z nichž ti starší už se chovají jako jejich otec; Teddy Duchamp je synem ještě většího magora, který mu v dětství přiložil obě uši na rozpálenou plotnu, takže kluk nejen že skoro neslyší, ale ještě i blbě vidí a možná i právě proto dělá samé šílené kousky; Gordon "Gordie" Lachance, který je z nich asi nejvíc v klidu, i když jeho starší bratr Dennis je kámošem vyvrhela Eso Merrilla. Gordie píše povídky a jednu z nich jim dokonce vypráví před slavnou výpravou a možná i ta jim pomůže získat sebevědomí tam, kde by ho ani jeden nečekal. A nakonec Vern "Penny" Tessio, jehož starší bratr Billy jim řekne o mrtvole. O mrtvole chlapce Ray Browera, kterého srazil a zabil vlak.

Parta kluků tak  jde hledat tělo mrtvého stejně starého chlapce kus za město Castle Rock. Jejich výprava je hodinu od hodiny nebezpečnější, sami málem přijdou o život, ale nakonec objeví něco, co možná ani sami nechtěli... nejen že najdou tělo rozkládající se mrtvoly, což není asi hezký pohled pro nikoho, ale najdou i své nepřátele. John Eso Merril, Vernův starší bratr Billy, Chrisův starší bratr Richard zvaný Bulva, Charlie Hogan, Norman Fuzzy Bracowicz, Vince Desjardins a Jack Jackie Mudgett jsou prostě hajzlíci z městečka, kteří si taky přišli pro tělo. Nálezce bývá obyčejně "slavný" a nikdo z nich se nechtěl připravit o slávu. Ať to byl Chrisův starší brácha nebo Eso Merrill či někdo další. Středoškoláci s prospěchem horším než nejposlednější propadající versus kluci na prahu puberty, kteří to chtěli dotáhnout dál. Všichni si vybavili, jací před nimi stojí grázlové, kolikrát od nich dostali nakládačku jen z titulu staršího a silnějšího.... hádka však vygradovala směrem, který nikdo z nich neočekával. Všechno má své meze... i trpělivost náctiletého. Chris tak nikým nepozorován vytáhl z báglu tátův revolver a vystřelil. Situace se otočila o 180st. a právo silnějšího bylo najednou na druhé straně. I nejprohnanější Eso Merrill nakonec musel ustoupit, protože tón hlasu, jaký Chris při výhrůžce zastřelením použil, měl možná větší účinek, než střelba samotná. Kluci později sice dostanou slušnou nakládačku od starších bratrů, až jim hrozí hospitalizace v nemocnici, ale útočníky neprásknou. Na výletě za nalezením sama sebe najdou svou odvahu i přes bolestivá zranění.

V dospělosti, jak se dočteme ze vzpomínek Gordieho, nyní spisovatele, vlastně žijí už jen on a Eso Merrill. Vern zemře při požáru domu na párty jen o pár let později, Teddy se zabije při autonehodě, kterou sám zavinil pod vlivem alkoholu a drog a zabil sebe i své spolucestující. Chris, který se vymknul prokletí sociálně slabých rodin z malých měst, a stal se skvělým studentem univerzity, byl zabit při potyčce v restauraci. Gordie, jako úspěšný spisovatel, šťastný manžel a otec tří dětí, později navštíví Castle Rock. Najde i Eso Merilla, který mu tehdy sliboval, že si je najde a na to setkání jen tak nezapomenou. Jak si však Gordie, smířený s dávnou historií, uvědomí, slova starého a obtloustlého ožraly však už nikoho neohrozí.

Sám Stephen King připustil, že tahle novela je z části autobiografická. Je fakt, že špatný sluch i zrak měl i King, naštěstí z jiných důvodů, než Teddy. Vyrůstající v chudých poměrech pravděpodobně mohl  zažít i různé podobné děsivé chvíle díky nelibé společnosti starších spolužáků. Navíc se dozvěděl od své mámy, že jako malý kluk, asi čtyřletý, si hrál venku s kamarádem, který bydlel poblíž železniční trati. Přišel domů asi o hodinu později a byl bílý jako křída. Ten kamarád se zatoulal ke kolejím a srazil ho nákladní vlak. Dle matčiných slov ho museli sbírat po kouskách do košíku. King ani jeho matka neví, jestli to viděl nebo tam byl někde poblíž a on sám si z toho nic nepamatuje. Jeho kamarád Chris Chesley byl s Kingem, když za nimi přišel jejich kamarád s nabídkou, že jim ukáže mrtvolu. Mohlo jim být kolem čtnácti, patnácti let. Byl to utopenec, a v parné létě jeho tělo vůbec nevypadalo hezky.

Povídka byla věnována Kingově spolubydlícímu z vysoké, Georgevi MacLoadovi, který četl celou Kingovu dosavadní tvorbu. Když se začetl do této povídky, ztuhnul mu úsměv na rtech. Vzpomněl si, jak tehdy Kingovi vyprávěl zápletku svého krátkého příběhu ze svého dětství, kdy spolu se svými kamarády zaslechl o mrtvole poblíž železniční trati, a tak se na ni šli podívat. Akorát že se jednalo o mrtvolu psa. MacLoad obvinil Kinga z toho, že mu povídku ukradl. Že byla prakticky stejná. Ale slovy Kinga, příběh prostě patří tomu, kdo jej nejlépe odvypráví. MacLoad po uvedení filmu na základě povídky chtěl po Kingovi jméno v titulcích a peníze. Přátelství jednou pro vždy skončilo.

Příběh se odehrává z části v Castle Rocku, městečku, jehož název si King vypůjčil z jeho oblíbeného románu Pán much, kde je tak nazvaná pevnost ztroskotaných chlapců.

V povídce se vyskytují postavy z Castle Rocku, které se objevuje ve vícero Kingových dílech (stejně jako jeho obyvatelé), např. romány Mrtvá zóna  (Dead Zone), Nezbytné věci  (Needful Things), Temná půle  (Dark Half) nebo v povídkách Sluneční pes  (Sun Dog) a dalších (více u románu Mrtvá zóna, kde se toto fiktivní městečko vyskytlo poprvé).

Povídka byla r. 1986 velmi dobře zfilmována pod názvem Stand by me   (Stůj při mně) v režii Roba Reinera. V jedné z hlavní rolí - Eso Merril - se ukázal Kiefer Sutherland a John Cusack jako Denny Lachance. Pěkní výrostkové :-)

Rozporuplná povídka, která asi není pro každého. Řekla bych, že nejvíce ji ocení ti, kteří zažili dětská dobrodružství někde v partě. Čtenáři, kteří chtěli začít jako děti psát povídky, kteří vymýšleli různé příběhy, které hráli pak venku s bandou kluků či holek. Nostalgická vzpomínka na dětství, dětství, které King zrovna lehké neměl a jeho promítnutí do této povídky z ní dělá unikátní sondu do myslí v daném prostředí. Nález mrtvoly je něčím navíc, daleko větší váhu a výpověď má setkání kluků s partou výrostků. Povídka má opět i větší váhu pro Kingovy čtenáře, kteří znají prostředí Castle Rocku a jeho obyvatele.

Ten kluk byl mrtvý, dočista mrtvý. Ten kluk už neměl jít s kamarády s jutovým pytlem přes rameno sbírat vratné láhve, které odhalilo jarní tání. Ten kluk už se nikdy neměl probudit ve dvě ráno prvního listopadu... Otočili jsme ho na záda, vstříc padajícímu dešti, bleskům a úpornému hřmění. V obličeji a na krku měl plno mravenců a drobného hmyzu. Rychle vybíhali zpod trička a stejně rychle tam zabíhali. Oči měl otevřené, ale strašlivě rozběhnuté. Jedno bylo obrácené vzhůru, takže jsme viděli jen malý srpek duhovky, druhé se dívalo přímo do zuřící bouře. Na horním rtu a na bradě měl zaschlé krvavé skvrny - zřejmě z krvácejícího nosu - a levou stranu obličeje měl odřenou a posetou modřinami. Pomyslel jsem si, že ještě nevypadá tak zle. Jednou jsem viděl otevřenými dveřmi Dennisova pokoje, jak se odněkud vrátil strašně zřízený, s daleko horšími modřinami a se zakrváceným nosem, a přesto si dal při večeři naložit dvakrát.

Ostatní ho vyděšeně sledovali... stejně jako jsem já, Teddy a Vern sledovali Chrise. Eso Merrill byl největší grázl široko daleko a já jsem nevěřil, že by ho Chris dokázal přesvědčit. Co z toho plynulo? Eso si nemyslel, že by po něm dvanáctiletý kluk skutečně vystřelil. Myslel jsem si, že je vedle; Chris by ho byl odpráskl, než by mu stačil vzít pistoli. V těch okamžicích jsem si uvědomil, že se schyluje k velkému maléru, největšímu, jaký jsem zažil. Možná k vraždě. A to všechno kvůli sporu, kdo má právo na mrtvé tělo. Chris řekl tiše, s lítostí v hlase: "Tak kam to chceš, Eso? Do ruky nebo do nohy? Já se nějak nemůžu rozhodnout. Vyber si sám." A Eso se zastavil. Obličej se mu propadl a já v něm viděl hrůzu.