Dobrý způsob, jak skoncovat se světem: chybná nanosekundová operace v laboratoři Ministerstva obrany a miliony kontaktů znamenají cestu k řetězové smrti. A den poté: holý svět, zbavený řádu a z 99% vylidněný: svět, ve kterém si hrstka přeživších panicky vybírá strany, na kterých má stát nebo kterými je vybrána. Svět, ve kterém jsou nejhorší noční můry zla ztělesněny mužem s osudným úsměvem a nevýslovnou silou: temným Randallem Flaggem. Syrový postapokalyptický román Svědectví Stephena Kinga je řazen k autorovým nejlepším dílům. Rozehrává v něm již mnohokrát zpracované téma boje s katastrofální epidemií nevyléčitelné nakažlivé choroby, která zde má podobu „superchřipky" vyvinuté ve vojenských laboratořích. Experiment se však vymkne kontrole a nákaza vyhubí takřka celé lidstvo. Hrstka těch, kdo přežili, se dělí na dvě skupiny – jedni se uchylují k laskavé matce Abigail, která je oslovila ve snech, druzí směřují do náruče Temného muže. Kingův román vrcholí jako klasický souboj mezi Dobrem a Zlem, v němž lidem zůstává role figurek na šachovnici hry o svět. King si v knize pohrává se svým oblíbeným tématem předurčenosti, kterému se věnoval i v dalších románech jako Mrtvá zóna, To nebo Temná věž. Vydejte se napříč kukuřičným polem za Dobrem...

Informace o knize:

Poznámka:

Kniha vyšla znovu v nakladatelství Beta v r. 2008 v mírně přepracovaném vydání v rozsahu 1056 stran s obálkou Jana Patrika Krásného.

Román byl v r. 1979 nominován na několik cen, a to: Balrog Awards (kat. Novel), Gandalf Awards (kat. Book-Lenght Novel), World Fantasy Awards (kat. Novel) a Locus Awards, dále o rok později znovu na cenu Balrog Awards (kat. Novel). V r. 1987 získal 23. místo v kat. All Time Fantasy Novel (Nejlepší fantasy román všech dob) vyhlášený časopisem Locus (Locus Awards). V r. 1991 pak získal 2. místo v ceně Locus Awards (kat. Horror/Dark Fantasy Novel) za nezkrácenou verzi románu.

King měl stále velký sen napsat podobný epos jako byl Pán prstenů. Jen pořád nemohl vymyslet, jak na to. V čase, kdy se přestěhoval s rodinou do Boulderu, sledoval v TV hodinový dokument o účincích chemicko-biologické války. S hrůzou sledoval, jak rychle a strašně umíraly krysy během dvaceti vteřin, jak mohlo dojít k šílenému neštěstí, když v Utahu spadl z kamionu jeden kanystr s biologicky nebezpečnou látkou, jenž zabila blízké stádo ovcí. Reportér tehdy řekl, že kdyby vítr foukal na druhou stranu, kde leží Salt Lake City... Právě tento incident sloužil jako předloha filmu Rage s Georgem C. Scottem v hlavní roli (1972, rež. George C. Scott, vypráví o úniku nervového plynu způsobený americkou armádou, který zabije jednomu farmáři ne jen celé stádo dobytka, ale hlavně syna. Farmář vyrazí do boje proti zdi mlčení, aby dokopal armádu k odpovědnosti) a tento film byl posledním impulsem k napsání fantasy eposu o morové ráně, jež zdecimuje celé USA. Jen v něm bude místo hobita bojovník se zlem Stu Redman a místo Temného pána si zvolil nemilosrdného tuláka a nadpřirozeného blázna Randalla Flaga. Oba sehrají svůj souboj na americkém Mordoru, tedy v Las Vegas.

U tohoto románu, a nejen u tohoto, spílali fanoušci Kingovi nepřesnosti v jeho románech. V jedné scéně Harold Lauder zapatlá prstem od čokolády z tyčinky PayDay svůj deník. V té době však tato tyčinka žádnou čokoládu neobsahovala. V dalších vydáních tak byla chyba opravena. Vtipné je, že krátce na to se tyčinka začala prodávat i ve verzi s čokoládou. No ale King nebyl prorok :-) Zatím.

Podle slov Kinga, ale i jeho přátel či konkurenčních spisovatelů, příběhy přícházely a odcházely, a jejich auterem byl ten, kdo je nejlíp napsal. Na Svědectví pracoval už nějakou dobu, na různých útržcích, ale stále se to nějak nehýbalo z místa. Pak v jednom knihkupectví objevil knihu Survisor od Terryho Nationa, která pojednávala o viru, který zdecimoval svět a o těch, kteří tu hrůzu přežili. King se zaradoval, že objevil autora, který napsal jeho knihu, Svědectví. I přesto měl s tímto románem více bloků. Nakonec román zachránila bomba, kterou sestrojil Harold a Nadine, a která zabila část kladných hrdinů. Matka Abigail pak na smrtelné posteli řekne, že tito museli být zabiti, protože Bůh viděl, že přeživší kladní hrdinové se začali až příliš zabývat místními spory, místní politikou a místním životem a jejich snažení nebylo dostatečně vedeno ke zničení hlavního zla, a to Flagga. A proto Bůh dovolil, aby byla sestrojena bomba, která zabíjela. King tak pro záchranu románu prostě obětoval část svých hlavních hrdinů. Ať žije král. :-)

Harold Lauder, kterého postavil mezi zlo Randalla Flaga a dobro Stu Radmana a po kterém chtěl, aby si vybral svou stranu, byl inspirován samotným Kingem. Ty jo, ale to byl nesympatický hrdina. Takhle si Kinga nepředstavuji. Ach ty ideály.

King tu knihu miloval i proto, že v ní mohl použít svoji destruktivní stránku. Miloval pálení, ničení a tady se mohl vyřádit, jak jen to šlo. King Popeláčem? Knihu věnoval své manželce Tabby.

Paradoxně kniha byla vydána v letech, kdy se nemoc AIDS začala šířit opravdu mílovými kroky a spousta lidí knihu přirovnávala právě k této epidemii. King s pousmáním konstatoval, že to vypadá, jakoby tu nemoc vymyslel.

Svědectví bylo posledním románem, který byl vydán u Doubledaye. Dlouhodobou nespokojenost dovršila nutnost román o třetinu zkrátit  (1,5kg vážící román byl King nucen zredigovat o 400 stran (z původních 1223) - dnešní česká verze váží 1,33 kg) a stále malé vyplácené honoráře při milionových ziscích nakladatelství. Zkrácení však nebylo vyvoláno neschopností takový román vytisknout, ale pouze a jen z ekonomických důvodů. Nakladatelství nevěřilo autorovi 4 románů, že si někdo koupí jeho supervelký román, navíc za vyšší cenu (když je kniha na tolik stránek). Dali Kingovi na výběr, buď si to zkrátí sám, nebo oni. Volba byla jasná. Román v první (zkrácené) verzi končil zhruba v místech, kdy se Fran ptá Stua Redmana, jestli vůbec existuje nějaká naděje, že se lidi poučí ze svých chyb. Stu jí odpoví, že neví. Plná verze vyšla o 12 let později a nevrátilo se do ní všech 400 stran, ale podstatná část ano. Třeba takový příběh o Prckovi a o jeho cestě tunelem.
Nicméně ještě Doubleday v  r. 1990 vydalo limitovanou edici v nezkrácené podobě, ilustrovanou Berniem Wrightsonem. Čítala 1 250 očíslovaných výtisků a 52 s věnováním červené a zlaté kůži (pravé kůži). Byly vydány ve speciálním "Coffin Boxu" ze dřeva, vystlaným rudým hedvábím (jak rakev) s mosaznou cedulkou s názvem a všitou hedvábnou stužkou pro snadné vytahování knihy z krabičky. Všechny výtisky pak byly podepsané Kingem a Wrightsonem. Listy jsou neprůhledné, tónované, s červenými ornamenty, černým textem a zlatě lemovanými hranami listů. Jeden výtisk stál 325 dolarů, fanoušci nabízeli ale i 1 250 dolarů za kus. Dnes se cena výtisku pohybuje v rozmezí od 1 800 do 2 500 dolarů. Tato limtka je zatím nejžádanější ze všech Kingových limitek vůbec.

Román byl zfilmován v podobě 4 dílné TV minisérie v r. 1994 pod stejným názvem Svědectví  (The Stand) v režii Micka Garriese. Hlavních rolí se ujali Gary Sinise (Stu Redman), Jamey Sheridan (Randall Flag) a Corin Nemec (Harold Lauder) - že  by čeští předci?

V r. 2008 se ujal své adaptace také Marvel a převedl román do komiksové podoby. Román byl rozdělen do 6 samostatných částí, autorem textů je Roberto Aguirre-Sacasa a kreslířem je Mike Perkins.

V románu je zmíněná spisovatelka Bobbi Andersonová, která se stane hlavní postavou románu Tommyknockeři.

Randall Flag prochází vícero romány, např. Dračí oči, Srdce v Atlantidě nebo v sérii Temná věž.

Někdy po vejšce jsem sháněla Svědectví od Laseru a ne a ne ho sehnat. Marné. Kniha byla prostě vyprodaná bez nějaké šance na dotisk. Laser, který s Kingem v ČR začal, dotisk nechystal. Nakonec jsem sehnala v jednom antikvoši šílenou ohmatanou salátovou verzi, ale se všemi stránkami. Přečetla jsem román fakt jedním dechem. Vůbec nevadilo, že má tolik stránek. Jasně, i tady se najdou maličká hluchá místečka, ale kde ne. Aspoň jsem si stihla dojít na záchod nebo se napít. A taky trochu vyspat. Jinak jsem četla a četla a četla. Ještě že tady už vyšla plná verze. A nedá se říct, komu budete držet palce, i když Randall Flag je fakt bezprecedentní parchant, Popeláč je tak šílený pyroman, že škrtnete sirkou skoro za něj, Harold je tak nechutnej slizkej hnusák, že to snad ani není možný, že ho King psal podle sebe. Na druhé straně Stu Redman (a já ho pořád vidím ve filmové podobě Garry Sinnise) je tak fantasticky ledově dobrý, že mu to prostě žerete. A dalších zajímavých postaviček je tam spousta, stejně jako spousta dějových zvratů, kdy už ani nechcete, aby se zase něco pokazilo, jenže... Jestli čtete knihu cestou do práce, čtěte ji v e-booku, je fakt těžká. Jestli ji čtete cestou z práce, nařiďte si budík na stanici, kde vystupujete, jinak jedete až na konečnou. A Kingovi prostě tyhle tlusté román jdou.

"Když jsem vás slyšela přicházet, chtěla jsem se schovat. Myslela jsem, že jste ten podivný filozof s rozbitými brýlemi."
"Vyvolávač příšer?"
"Tak mu říkáte vy, nebo si tak říká on?"
"Tak mu říkám já."
"Velmi přiléhavé," řekla. Otevřela kabelku s norkem (možná) a vytáhla krabičku mentolových cigaret. "Připominá mi šíleného Diogena."
"Jo, zrovna se rozhlíží po nějaké poctivé příšeře," prohlásil Larry a opět se zasmál. Zapálila si a vyfoukla kouř. "Taky není nemocný," podotkl Larry.
"Ale většina ostatních je." "Vrátný domu, kde bydlím, vypadá taky zdravě," řekla Rita. "Pořád drží službu. Dala jsem mu pět dolarů, když jsem šla ven. Nevím, jestli jsem mu je dala, protože není nemocný, nebo protože je ve službě. Co myslíte?"

"A pokud ji najdeme," řekl Harold, "zeptáme se jí, jestli něco nepotřebuje."
"Jako třeba svézt do města," dodal Ralph.
"Aspoň budeme vědět, kde je," řekl Harold.
"Dobrý," řekl Stu. "Myslímm, že je to sakra dobrej nápad, Harolde. Jenom napíšu Fran vzkaz." Ale jak škrábal svůj lísteček, měl neustálé nutkání ohlédnout se - aby viděl, co dělá Harold, když je k němu otočený zády, jaký výraz má v očích. Harold si vybral cestu mezi Boulderem a Netherlandem, protože se domníval, že je to nejméně nadějná oblast. Říkal si, že ani on by do Netherlandu nedošel za jeden den, natož ta bláznivá stará pizda. Ale bude to příjemná projížďka a poskytne mu čas na rozmyšlenou.

Ach, jak se historie opakuje: Popeláč se opět v ďáblově pánvi smažil zaživa - ale tentokrát nebyla žádná naděje, že by mu pomohly chladné fontány Ciboly. Zasloužím si to, patří mi to. Kůži měl spálenou, sloupanou, spálenou, opět sloupanou - a nakonec nebyla opálená, ale začernalá. Byl živý důkaz toho, že člověk na sebe nakonec vezme tu podobu, která odpovídá jeho duši. Popeláč vypadal, jako by ho někdo polil petrolejem a škrtl sirkou. Modrá barva se mu z očí vytratila a zůstal v nich jen žár pouště. Dívat se do nich bylo jako dívat se do podivných děr ve vesmíru, dveří do jiné dimenze. Nosil zvláštní napodobeninu šatů temného muže - červenou károvanou košili s rozhalenkou, seprané džíny a pouštní boty, které už byly polámané a popraskané. Amulet s rudou puklinou zahodil. Prokázal, že ho není hoden. A jako všichni nedokonalí ďáblové byl i on vyhoštěn.