Román Misery patří mezi nejznámější a nejzdařilejší thrillery vzešlé z dílny Stephen Kinga. Hlavní hrdina Paul Sheldon je autorem romantických příběhů o krásné Misery. Osudovou náhodou Paula po těžké havárii najde jeho nejoddanější čtenářka, bývalá ošetřovatelka Annie Wilkesová. Ta z něj ve svém odlehlém domě učiní nedobrovolného pacienta. Během svérázného "léčení" ho přiměje, aby psal pokračovaní Miseryiných příběhů podle jejích představ. Díky Anniiným šíleným donucovacím metodám prožívá Paul tvůrčí období, jehož hrůzu by si nedokázal představit ani v nejbujnější fantazii a o jehož konec se dramaticky zaslouží i tým policistů, kteří po něm pátrají. Stephen King v tomto děsivém příběhu dokázal mistrně vyvolat atmosféru strachu a vytvořit přesvědčivé postavy, okořenit text suchým sarkasmem a doplnit ho autentickými postřehy ze zákulisí spisovatelského procesu. Nahlédněte pod pokličku svéhlavého léčení Annie Wilkesové...

Informace o knize:

Poznámka:

Kniha vyšla znovu v r. 2003 v nakladatelství Beta ve stejném překladu v rozsahu 326 stran, více v tabulce - vydání.

Misery získala r. 1987 hlavní cenu Horror Writter Association - Bram Stoker Award (kat. Best Novel) a r. 1988 byla nominována na cenu World Fantasy Awards (kat. Novel).

Kinga k napsání Misery inspirovaly hned tři věci. Za prvé to byla povídka Evelyn Waughové - Muž, který miloval Dickense (The Man Who Loved Dickens). Jeho myšlenky zalétly k povídce o muži, který byl držen v Jižní Americe náčelníkem jistého kmene. Chtěl, aby mu zajatec předčítal romány Charlese Dickense. King přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby byl přímo Charles Dickens v zajetí kvůli svým románům. Pak to byl let do Londýna, kde chtěl s Tabby  strávit jistý čas jako změnu prostředí, i když pochopili oba, že to nebyl dobrý nápad. Cestou tam si King zdříml a zdál se mu šílený sen o ženě, která na své farmě chová prasata. Zároveň je velkou fanynkou jednoho spisovatele, především tedy jeho díla o krásné Misery. Právě po ní pojmenuje své nejlepší prase. King tenhle bláznivý sen rozvíjel v nápadu dál. Annie Wilkesová měla spisovatele zabít a dát ho sežrat právě té prasnici. Z kůže Sheldona pak vyrobila přebal na jeho poslední román o Misery, který napsal jen pro ni. King od tohoto záměru nakonec upustil s tím, že síla Sheldonova psaní a jeho osobní vůle přežít byla natolik silná, že prostě nemohl skončit v půlce knihy někdy mezi pomejemi. A navíc i osobnost Annie, původně zcela jednoduché, direktivní a velké ženy, se v průběhu psaní začala vyvíjet a komplikovat. Původní název pro chystanou povídku zněl První vydání pro Annie Wilkesovou. Závěrečným impulzem pak byl zážitek se jmenovcem vraha Johna Lennona, Markem Chapmanem, jemuž podepsal svou knihu (stejně jako tehdy Lennon své album) s věnováním... "mému největšímu fanouškovi...". Ten fanoušek byl neskutečně vlezlý a Kinga až zarazilo, co si dovolil. Tehdy si King začal uvědomovat, co přináší sláva za negativní stránky. Tabby se začala trochu bát o jeho bezpečnost. Závěrečné podněty už byly jen posledním střípkem. Kinga vcelku rozčarovaly reakce některých fanoušků na jeho poslední román Dračí oči  (The Eyes of the Dragon), který byl pohádkou, a ne hororem, což mu měli za zlé. Nakonec si King vzpomněl i na to, jak těžké bylo pro něj vzdát se drog. Annie Wilkesová byla ztělesněním nechuti odpoutat se od závislosti, byla takovým mementem, jak by mohl dopadnout.

Román měl původně vyjít pod pseudonymem Richard Bachman, ale krátce před tím byla jeho pravá identita odhalena a Bachman musel zemřít. Ještě, že neměl fanynku č. 1. Navíc pracovní verze měla mít tak sto stránek, ale oba protagonisté prostě chtěli svůj boj vyhrát a povídka se rozrostla v román o skoro čtyřnásobku stran.

King měl ve svých spisovatelských začátcích psací stroj, v němž chyběla klapka s písmenem N. Stejně jako ten, který Annie přinesla Sheldonovi.

Annie Wilkesová se zmiňuje o správci hotelu v Boulderu, který způsobil jeho rozsáhlý požár a následnou likvidaci. Podle slov to vypadá na Jacka Torrance z románu Osvícení  (The Shining).

Román začal psát v londýnském hotelu, kde byl s Tabithou, na psacím stroji, jenž vlastnil Rudyard Kipling, který při psaní na něm dostal mrtvici. Další z důvodů, proč urychleně opustit Londýn a začít zase psát doma. I King se umí bát :-)

Na den 8.8.2018 je plánováno vydání románu v limitované edici ve třech provedeních. Dárková umělecká ve zpracování Ricka Berryho s jeho podpisem ($110), očíslovaná edice s podpisy Kinga a Berryho v počtu 200 ks ve vkládací krabičce, v nichž je 185 ks s číslicemi v černé barvě a 15 ks v červené - určené pro privátní trh VIP ($525) a tištěná edice s literami abecedy A-Z s vloženými skleněnýmii "knoflíky" z psacího stroje do koženého přebalu v počtu 26 ks ($3.950, no fakt jako 80 tis. za knížku? Hmmmm), který by měl vydržet údajně 300 let. To celé ve vydavatelství Suntup Editions (majitel Paul Suntup).  Vy, co jste vyhráli ve Sportce, už můžete objednávat :-)

Kniha byla r. 1990 úspěšně zfilmována jako Misery  (Misery nechce zemřít) s vynikající Kathy Bates v hlavní roli fanynky č. 1, která za tento výkon obdržela Oscara. Román byl rovněž zpracován (a to jako první adaptace) do divadelní hry, v několika dalších variantách. Dokonce i v ČR (2017) vznikla divadelní hra se Zlatou Adamovskou a Petrem Štěpánkem v hlavních rolích (režie Ondřej Sokol), v nastudování podle nejnovější adaptace Williama Goldmana (Brodway, 2015).

Slovenský předklad názvu knihy je opravdu fascinující. Není to poprvé :-)

Thriller jak se patří. Není třeba psát horor s nadpřirozenými bytostmi, stačí se rozhlédnout v okolí a najít si jen trochu vyšinutého magora. Nikdy nevíte, co se skrývá ve vašem sousedovi nebo zdravotní sestřičce. Jindy milý člověk se může rázem proměnit v bestii, stačí mu sebrat třeba jen maličkost. V Misery je přesně takový druh člověka. Stačí málo a máte možnost sledovat, jak z docela obětavé sestry se stane bláznivý sadista. I když spisovatel nemusí být zrovna sympatický hrdina, v téhle knize mu budete prostě držet palce a každý jeho nezdar při útěku budete prožívat s ním. Teror, který mu Annie způsobila, je nesnesitelný i na papírových stránkách a nedovolí vám uniknout. Budete muset číst až do poslední stránky, jinak vám prasknou nervy. A když už si budete myslet, že má Sheldon vyhráno, zase přijde rána. A to bolí.

Nebudou vás vyrušovat ani občasné úryvky z nového dílka o Misery, ani chybějící písmenka N, ani návraty Annie k jejímu spisovateli, ani občasné skoky jeho mysli kamsi zpět. Román přelouskáte závratnou rychlostí a ani si nevšimnete, že už čtete další.

Za mě velmi zdařilý příběh o lidském šílenství v každém z nás.

"Annie, já opravdu můžu začít třeba hned - "  "Ba ne, Paule." Poodešla ke dveřím a tam k němu obrátila tu zvláštně kamennou tvář. Pouze její oči, ty ohmatané mince, se jí pod římsou obočí leskly jako živé. "Ráda bych vás tu nechala o něčem důležitém přemýšlet. Možná se vám zdá, že mě budete moct nějako ošálit - oblafnout. Já vím, že vypadám jako tupec, kterému to pomalu myslí. Ale já nejsem hloupá, Paule. A pomalá taky ne." A najednou její obličej ožil a naprosto se změnil. Kamennou vzdorovitost rázem vystřídalo cosi, co připomínalo zrůzněný výraz šíleně rozvztekleného dítěte. Paul měl na okamžik pocit, že zemře hrůzou. Myslel si, že má navrch? Opravdu mu to tak připadalo? Cožpak si člověk může hrát na Šeherezádu, když je jeho žalářnice šílená? Vyřítila se na něj od dveří jako rozpálená lokomotiva. Tlusté nohy svižně dusaly, kolena se jí pružně ohýbala, lokty pracovaly dopředu dozadu jako písty. Vlasy jí volně poletovaly kolem tváře, protože se při tom běhu uvolnily z vlásenek, které je držely pohromadě. A tentokrát se nepohybovala neslyšně - byl to dupot Goliáše vcházejícího  do doliny Éle. Obrázek s Vítězným obloukem na zdi zděšeně nadskakoval. "Džžíííííí-ja!" zaječela a vší silou zasáhla Paula pěstí přímo do té hroudy soli, která bývala jeho levým kolenem.

"Annie ne proboha vás prosím neubližujte mi!" V očích měla klid, ale byly někde velmi daleko. "Nebojte se," zašeptala, "jsem školená ošetřovatelka." Sekera svištivě sjela z výšky dolů a zabořila se Paulu Sheldonovi do levé nohy těsně nad kotníkem. Tělem mu projel gigantický zášleh bolesti. Obličej jí zasáhlo několik stříkanců temně rudé krve, takže najednou vypadala jako Indián pomazaný válečnými barvami. Chlístance krve zasáhly i stěnu. Když se snažila sekeru uvolnit, slyšel, jak se její ostří skřípavě tře o kost. Nevěřícíma očima se díval dolů na svoje nohy. Prostěradlo rychle rudlo.  Viděl, jak se mu na nohou svíjejí prsty. A pak spatřil, že se sekera ještě jednou zvedá. Aniiny vlasy se uvolnily ze sponek a teď jí zplihle visely po stranách prázdného obličeje.

A pak udělala to, s čím celkem najisto předem počítal. Vzala ten hořící štos papírů do náručí a otočila se, aby se s ním rozběhla do koupelny a tam se ho pokusila nějak uhasit, nejspíš ve vaně. Když se k němu obrátila zády, chytil Paul royalku, nedbaje na to, že mu její rozpálená pravá strana vypaluje cejch do napuchlé pravé ruky, zvedl ji nad hlavu. Zpod jejího vozíku pršely modré kapky ohně. Nevšímal si jich, stejně jako ignoroval příšerný náraz bolesti v zádech, protože mu tam cosi luplo. Tvář se mu stáhla do šílené grimasy, která obrážela jeho soustředěné úsilí. Učinil pažemi prudký pohyb dopředu a dolů a nechal při tom psací stroj vyletět ze svých prstů. Zasáhl Annie přesně doprostřed jejích širokých zad.