Ve městě Derry se odehrávají podivné a nevysvětlitelné věci. A proti tomu stojí parta dětí, které spojuje společný cíl. Po 28 letech se hrůza vrací... a z dětí jsou dospělí.
Dokáží se opět spojit a postavit se Zlu tak, jako když byli dětmi?
Jeden z nejlepších hororů, co byl napsán. Zdánlivě poklidné městečko, ve kterém je zlo. Hodně zla v různých podobách, vč. vychechtaného klauna Pennywise. Partička dětí, které uzavírají kruh, z nichž každý má svůj strach a každý svůj strach pozná na vlastní kůži. Podaří se jim se semknout a objevit místo, kde je zlo zranitelné... jenže... byli ještě malí a zlo silné. Setkají se znovu po letech. Všichni si postupně dají dohromady, že tohle spolčení na nich nechalo následky a oni se s tím musí vypořádat. Musí znovu bojovat. A že to bude nářez... Zaskočte si pod most podívat se do Derry...

Informace o knize:

Ponámka: audiobook namluvil Steven Weber

Nápad na tenhle asi nejoblíbenější Kingův román přišel ke spisovateli z několika různých stran. Jako dítě miloval své různé příšerky a příšery, Draculu, Frankensteinovo monstrum, vlkodlaka a další. A strašně je chtěl mít všechny pohromadě tak, jako byly vždy v úvodu každého dílu Bugs Bunny Show. Jako druhý díl skládačky se pak objevila asi pěti kilometrová pěší cesta, kterou absolvoval kvůli rozbitému autu do servisu. Na ní, už při soumraku, špatných světlech a mnoha stínech, objevil starý dřevěný malý most nad strouhou zarostlou plevelem. Měl tehdy staré kovbojské boty a velice dobře si uvědomoval, jak strašidelný zvuk vydávají na tom starém můstku. Připomnělo mu to norskou bajku o třech kůzlátkách přecházejících přes most hlídaný obrovským trollem. Strašně chtěl napsat  knihu o opravdovém trollovi pod opravdovým mostem. Myšlenka na tenhle most a jeho trolla ležela v Kingově hlavě asi dva roky. Když nad ní začal přemýšlet víc, rozhodl se z mostu udělat město, protože si vzpomněl na Bangor a jeho zvláštní, poněkud strašidelný kanalizační systém. Skvělé místo pro trolla. A poslední vzpomínka pak patřila úzké tmavší chodbě v knihovně v Connecticutu, kde žil chvíli jako dítě, a které spojovala oddělení dětí a oddělení dospělých. Hlavní motivy románu byly na světě. Někdy v létě 1981 věděl, že musí ten román napsat, jinak už nenajde vhodnější čas. Teď nebo nikdy.  A jak začal román psát, historky z dětství samy přicházely a skládaly se na papír. Když přišlo To, nevěděl, co dál. Měl napsaných 800 stran a zasekl se ve scéně s holčičkou, jejíž tělo mělo být nalezeno. Nemohl se hnout z místa a tak to odložil. Tu noc se mu zdál děsivý sen o holčičce, která stála na skládce ledniček. Jedna z nich se otevřela a z poliček visely makarony, které začaly létat. Měnily se na pijavice a pokryly tělo té holčičky. Pak se vše zbarvilo do ruda. King se vzbudil strašně vyděšený, ale šťastný, protože věděl, co se stane. Věděl, jak v románu pokračovat. Ten svů jsen dal do knihy přesně v té podobě, v jaké se mu zdál.

V USA nejprodávanější román r. 1986 získal hlavní cenu British Fantasy Society v kat. Best Novel (1987), vj prestižní Locus Awards v témže roce získal 3. místo v kat. Fantasy Novel a ještě byl nominován na cenu World Fantasy Awards v kat. Novel v témže roce.

Klaun zabiják skutečně existoval. I když ne v té podobě, v jaké je zobrazen v tomto románu. Jistý John Wayne Gacy byl mladý muž poloevropského původu, bisexuál nedoceněný svým despotickým sadistickým otcem. Pracoval v jednoduchých profesích, byl vcelku oblíbený a dokonce dělal klauna na oslavách či v nemocnicích. Vymyslel dva klauny, veselého Pogo a smutného Patches, které jako obézní muž rád ztvárňoval. Mezi roky 1971 - 1978 znásilnil a zavraždil 33 mladých chlapců a mužů. Právě ten poslední, 15 letý Robert Piest, se mu stal osudným. Jeho zmizení vyvolalo pátrání a již jednou odsouzeného muže se povedlo usvědčit pod hromadou důkazů (a taky hromadou kostí v jeho sklepě). Tělo Roberta tam ale nebylo, Gacy ho hodil do řeky, jeho tělo bylo později nalezeno na břehu, v hrdle měl kousky papíru. O Gacym je zmínka rovněž v románu Pavučina snů nebo Černý dům.

Román byl k 25. výročí v USA  (2011) vydán ve speciální edici čítající 2 750 kusů. Kniha vyrobená ve větší formátu (cca 18 x 25,4 cm) v několika verzích obálky ilustrované Glenem Orbikem a asi 30 ilustracemi uvnitř knihy autorů Alana M. Clarka a Erin Wellsové. 750 výtisků pak bylo podepsané Kingem a 52 ks bylo vydáno v "ohmataném" provedení (tzv. salát). Tato verze navíc obsahuje i nový doslo autora s úvahami, co ho vedlo k napsání svého snad nejslavnějšího románu.

Kniha byla r. 1990 převedena do dvoudílné TV minisérie pod jménem To  (It) v režii Tommy Lee Wallace. V hlavních rolí se objevili Jonathan Brandis/Richard Thomas (Ben Denbrough), Tony Curtis (Pennywise) ad. V r. 2017 se dočkal román nové filmové adaptace pro filmová plátna, tentokrát pod názvem To  (It: Chapter One  nebo též It: Part 1 - The Losers' Club) - z anglického názvu je jasné, že se jedná o první část zabývající se Klubem smolařů v době, kdy vznikal a kde byli ještě všichni dětmi. Druhá část It: Chapter Two je prezentována na r. 2019 a v ní už by měli být dětští hrdinové dospěláky, jež se vrací na místo, kde se jim podařilo Zlo zahnat do podzemí... Režie se ujal Andy Muschietti, v hl. rolích se pak objevili Jaeden Lieberher (Bill), Bill Skarsgard (Pennywise) ad. Pro fanoušky Kinga je asi dobré říct, že se filmová verze poněkud liší od původní knižní předlohy, a to dost značně (málem se dokonce jmenovali i hlavní hrdinové jinak).

Kniha byla převedena do audio verze i u nás. Hlavní role čtou Pavel Soukup, David Novotný, Jitka Ježková, Jan Vondráček, Michal Zelenka, Vasil Fridrich a Jan Zadražil. Celkový čas poslechu je necelých 52hod. A cena dvakrát dražší než tištěná forma. A kdo namluvil děti?

V románu je zmínka o jistém muži, černochovi, se kterým se setkal Will Hanlon, otec Mikea, někdy v 30. letech, a který mu tehdy zachránil život. Ten muž se jmenoval Dick Halloran. Ano, postava z knihy Osvícení  (The Shining).

Fakt supr bichle. I když velká a tlustá, přesto jedna z nej, kterou King napsal. Dá se přečíst od začátku do konce na jeden zátach a nenechá vás vydechnout. Rozhodně si s každým klukem a holkou prožijete jejich vlastní strach, který je výborně vykreslený a začnete se taky bát. Až do konce... Klub Smolařů vás provede dětstvím až do dospělosti, tou krátkou chodbou mezi oddělením pro děti a pro dospělé. Tolik strachů a obav, jaké zažívají děcka nejen ve strašidelném městě, ale v ještě strašidelnějším systému kanálů pod ním, tolik psycho rozborů jednoho dětského strachu vám otevře pár skrytých poklopů do vašeho vlastního dětství. King je skvělý psycholog a umí poskládat zdánlivě neslučitelné dílky k sobě tak, aby skvěle pasovaly. Výsledek je ohromující studií chování dětí i dospělých v extrémních situacích i v docela běžných každodeních zážitcích.

"Raděj toho nechte," řekl. Ještě nenabíral k pláči, ale už k tomu měl blízko. "Dejte si bacha!"
"Nebo bude co?" zeptal se Henry, jako kdyby měl opravdu zájem to vědět. "Nebo se stane  co, kozatej? No, co se stane?"
Ben se náhle přistihl, že myslí na Brodericka Crawforda, co hraje Dana Matthewse v Dálniční hlídce - ten chlápek byl tvrdej, ten chlápek byl zlej, nevzal od nikoho ani halíř - a pak se rozbrečel. Dan Matthews by tyhle kluky rovnou hnal za plot dolů k nábřeží a do šípků. Hnal by je před sebou břichem.
"Hele, koukněte na děťátko," zasmál se vítězoslavně Viktor. Krkavec se k jeho smíchu připojil, Henry se trochu smál, ale jinak mu tvář zůstávala stále vážná. To Bena děsilo. Vypadalo to, že možná půjde o víc než jen o výprask.
Jako na potvrzení jeho předtuchy si Henry sáhl do kapsy kalhot a vytáhl lovecký nůž.
V Benovi explodoval strach. Divoce sebou trhal na všechny strany; náhle se vrhl přímo dopředu. Na malou chvilku věřil, že se mu podařilo se vyprostit. Silně se potil a oba hoši, co ho drželi za paže, měli mastné ruce. Benovi se podařilo vyprostit pravou paži, Viktora se zbavil. Další škubnutí -
Ale než to stačil, Henry vykročil a strčil do něj. Ben odletěl. Zábradlí zavrzalo ještě hlasitěji a trochu se pod jeho vahou prohnulo. Krkavec ho zase chytil.
"A teďka ho držte," nařídil henry. "Je vám to jasný?"
"Jasně, Henry," kývl Krkavec. Znělo to trochu znepokojeně. "Už nám neuteče. Neboj se."
Henry vykročil, až se s plochým břichem skoro dotýkal Benova. Ben na něj hleděl, slzy se mu bezmocně kutálely z vytřeštěných očí. Chytli mě! Jsem v pasi! bědovala jedna část jeho mozku. Snažil se to zastavit - vůbec nemohl přemýšlet, když se mu to v hlavě takhle mlelo - ale zastavit se to nedalo. Chycený! Chycený! Chycený!
Henry rozevřel čepel nože, dlouhou a širokou, se svým jménem vyrytým uprostřed. V odpoledním slunci se hrot třpytil.
"Teďka tě vyzkouším," oslovil ho Henry týmž zamyšleným hlasem. "Udělám si zkoušku, kozatej, a koukej, ať seš připravenej."
Ben brečel. Srdce mu v hrudi zběsile tlouklo. Od nosu mu visela nudle a padala mu na horní ret. Knížky z knihovny ležely poházené u jeho nohou. Henry si stoupl na Buldozer, pohlédl na knížku a pak ji černou kanadou odkopl.