ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Burt a Vicky Robesonovi jedou zachraňovat své manželství. Bývalý vysloužilec a bývalá královna krásy jedou na výlet, tou dobou zrovna skrz Nebrasku. Někde sjeli z dálnice a asi tak trochu zabloudili. To na klidu ani jednoho z nich nepřidá a tak se zase hádají. Už zase. Burt začal znovu sportovat, přestal kouřit, snažil se vyhnat ze své hlavy příšery z války. Vicky to asi chvíli vydržela, ale už se začala nudit. Ani jeden nevěřil, že to bude fungovat. Opuštěná silnice v lánech kukuřice zdánlivě nikam nevede a hádka páru odvádí pozornost od nudné šedi dělené bílou čárou. Když náhle auto přejede malého chlapce, jejich smysly jsou okamžitě v pozoru a konec manželství je na cestě. Vyděšená Vicky vlastně už rovnou posílá Burta do vězení za vraždu, naštvaný Burt jde obhlídnout tělo. Najde chlapce, který měl podřízlé hrdlo. Burt ho jen dorazil. Naloží chlapcovo tělíčko do auta a sebere i jeho kufřík. Všude je strašné ticho, jen kukuřice šumí. Navíc má Burt pocit, že je někdo sleduje, on to už dokáže poznat. Nasedne do auta a hodlá vyrazit do nejbližšího městečka, podle mapy jménem Gatlin, aby oznámil nález těla. Vicky však začne histerčit, že chce pryč, že se mají vrátit, ať je to daleko, jak chce. Burt ji neposlechne a jedou do Gatlinu. Stále je všude ticho a prázdno, silnici lemují jen cedule s divnými nápisy, z rádia zní jen divné kázání.
Dojedou do liduprázdného Gatlinu. V restauraci nikdo není, všude jakoby se zastavil čas už před mnoha lety. Tak jedou dál, až narazí na kostel. Ten Burta zajímá, nechá Vicky v autě a jde se podívat dovnitř. V kostele to je hodně zvláštní. Všude je kukuřice, jako by tu byla kultem. Najde tam i zvláštní knihy, jakési kroniky se jmény, datumy narození a úmrtí. Všichni zemřeli v den svých 19. narozenin. Každý z nich navíc dostal jakési starozákonní jméno. Pak byla náhle deseti měsíční mezera a pak další jméno, dívka Eva. Měla už jen jedno jméno. Eva. Něco se tedy stalo před jejím narozením. Burtovi to začíná tak trochu docházet. Že by děti vyvraždily své rodiče? Ale proč? Určitě v tom hrála svou roli kukuřice. Když zaslechne hluk z ulice, vyběhne ven. Okolo jeho auta pobíhá tlupa dětí a teenagerů, kteří ho vesele ničí. Jeden z nich dokonce Burta napadne nožem. Kde je Vicky? Burtovi je jasné, že ji už nezachrání. Zabije kluka, co ho zranil, byl na něj strašný pohled, otočí se raději a začne utíkat. Vběhne do kukuřice a spoléhá na své zkušenosti z války v podobně neprostupném terénu. Brzy se dětem v brázdách ztratí. Orientuje se podle slunce směrem k silnici. Zaslechne ještě dětské hlasy, také jejich ústup zpět na cestu. Ani jedno z nich nechce být v kukuřici po setmění. Burt čeká na západ slunce a pomalu postupuje vpřed. Brázdy se postupně rozšiřují a Burt má pocit, že to není náhodou. Má pravdu. Brázdy ho zavedou na mítinu, kde Burt určitě nechtěl skončit, i když to tak trochu tuší. Je zděšený z toho, co vidí. Je tam Vicky, ukřižovaná, bez očí, omotaná kukuřicí. Je tam taky kostra kněze a policisty. Nejsou na tom o nic lépe. Chce křičet, chce a brzy opravdu křičí. Přímo ječí. Na mítinu vstoupilo cosi obrovské, zelené, krvavé.
Ráno devíti letý Isaac na setkání děti se zlobí, že oběť nebyla správně připravena pro toho, co chodí brázdou. Musel si ji připravit a zabít sám. Za  trest jim snižuje  věkovou hranici odchodu do kukuřice  na 18 let. Amen. Mezi dětmi jsou dva starší 18ti let. Jeden z nich navíc čeká se svou přítelkyní dítě. Odejde dobrovolně. I ten druhý. Jeho dívka, matka jeho dítěte, s tím však vnitřně nesouhlasí. Pláče a nenávidí to. Je, Jeho. Chce zapálit kukuřici, na podzim, až bude suchá, ale bojí se. Toho, co tam je. Slyší a vidí vše a všude. Vidí všechna tajemství, i ta nevyřčená nahlas, schovaná v srdích.
Kukuřice pohltí dva dospělé chlapce a spokojeně zašumí.

Povídka vyšla poprvé v březnu 1977 v časopisu Penthouse.

V Čechách vyšla povídka znovu ve zvláštní antologii - Stephen King jde do kina.

Povídka byla r. 1984 zfilmována jako celovečerní film Children of the Corn  (Kukuřičné děti) v režii Fritze Kiersche v hl. roli s Peterem Hortonem a Lindou Hamilton. Jedna z nejvíce filmovaných povídek SK, bohušel však všechny následující díly kromě prvního nemají s původní povídkou už nic společného.

Městečko Gatlin je zmiňováno i v dalších Kingových knihách, např. v románu To (It). Sousední městečko, Hemingford Home, je místem, kde žila matka Abigail a kam svolávala příznivce dobra v románu Svědectví  (The Stand), místem, kde se odehrává další povídka této sbírky Poslední příčka žebříku  (The Last Rung on the Ladder) a rovněž povídka 1922  (1922) ze sbírky Černočerná tma  (Full Dark, No Stars).

Jedna z nejlepších povídek úspěšné sbírky. Krátká a přece opravdu strašidelná povídka. Prakticky nepopsané zlo chodící brázdami neděsí tak, jako zfanatizované děti a jejich víra v něco, co ani neznají. Důvěra ve slova malého chlapce, naprostá oddanost a poslušnost i daleko starších dětí. Amen.

Odkráčel zpátky po silnici až tam, kde na bílé dělící čáře, jako středobod impresionistického obrazu, stál kufr. Popadl jej za ošoupanou rukojeď a na chvíli se zastavil. Měl silný pocit, že jej někdo pozoruje. Byl to takový pocit, o kterém čítával v knihách, hlavně v laciných románech, a o němž tehdy pochyboval, že by mohl být skutečný. Teď už pochyby neměl. Zdálo se mu, že v kukuřici jsou lidé, možná jich je spousta, a že chladně uvažují, jestli ta ženská bude schopná vytáhnout pušku z pouzdra a vysvětlit dřív, než ho seberou, zatáhnou do stinných brázd, podříznou...

Burt ustoupil, vytáhl si ze zraněné ruky nůž a zabodl jej zrzavému chlapci do hrdla. Krev vystříkla okamžitě, obrovským proudem. Burt jí byl postříkán od hlavy až k patě. Zrzavý chlapec začal dávit a chodit dokola ve velkých kruzích. Burt se na něho díval s ústy dokořán. Tohle přece není skutečné. Tohle je sen. Zrzoun dávil a chodil kolem dokola. Zvuky, které vydával, byly jedinými zvuky toho horkého odpoledne. Ti druzí se na to jen šokovaně dívali.

Soumrak přešel do noci. Kukuřica kol dokola Gatlinu šuměla a potajmu si cosi šeptala. Byla skvěle uspokojena.