ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Larry po smrti své o dva roky mladší sestry Kitty vzpomíná na to, co se stalo, když mu bylo deset let. Teď je sestřička mrtvá, krásná prostitutka, co skočila z mrakodrapu v dobré čtvrti. Tehdy bydleli na farmě a žili idylický život. Bylo tam hodně práce, ale i zábava a spousta lásky. Byla tam taky stodola s vysokými trámy a velkým množstvím sena. Vždycky, když rodiče někam odjeli, lezli oba po žebříku na jeden takový trám a skákali dolů do sena. Ohromná legrace. Larry se nemohl vynadívat, jak jeho mladší sestřička dolů spíše létala, zářivé světlé vlasy za ní vlály a ona měla takový zasněný výraz v pomněkových očích. Tehdy, když mu bylo deset a jí osm, zase měli příležitost provádět něco, co neměli. Skákat. Už dlouho chtěl jejich otec ten žebřík dát pryč, protože byla starý a tak trochu ztrouchnivělý, ale dosud se nestalo. Larry tušil, že žebřík není úplně v pořádku a když lezl nahoru na druhý skok, cítil, jak pod ním příčka praskají. Věděl, že Kitty je lehčí než on, ale už nechtěl, aby skákala. Bylo to nebezpečné. Jenže než dopadl dolů do hromady sena, Kitty už lezla nahoru a bylo nemožné ji vrátit zpět. A poslední příčka žebříku praskla. Žebřík se pod ní rozpadl a zřítil se dolů. Kitty se zachytila trámu v poslední chvíli a visela dolů. Bohužel pod ní žádná kupa sena nebyla. Zoufalý Larry běhal a nosil seno pod ní jak nejrychleji dokázal, ale věděl, že je to málo. Kitty se už nedokázala udržet a tak jí Larry prostě řekl, ať skočí. Strašně se tehdy modlil, aby přežila. Když nakonec vylezla jen se zlomeným kotníkem, očekávaný výprask od otce už nebyl tak zlý, jak se na první pohled zdálo. Od té doby už neskákali.
Čas letěl jak o závod. Oba šli na nějakou školu, z Larryho se stal úspěšný muž. Kitty byla stále krásnější, ale moc se jí nedařilo. Prožila dvě manželství, obě však zkrachovala, snad kvůli tomu, že nemohla mít děti. Nakonec skočila z toho mrakodrapu. Larry obdržel její poslední dopis pozdě. Už ji nemohl zachránit, už pod ní nemohl nanosit seno. Když dopis otevřel, jen smutně se díval na řádky sdělující mu krutou pravdu. Kitty uměla skákat, neuměla žít. Larrymu prostě napsala, že se tehdy měla ta poslední příčka žebříku radši utrhnout.

Povídka vyšla v Čechách nejdříve ve sbírce Mrtví se někdy vracejí. Jedna ze tří povídek, které byly poprvé publikovány v této sbírce.

I v této povídce se najde pár odkazů na jiná díla SK. Jak již bylo zmíněno v předchozí povídce, Děti kukuřice  (Children of the Corn), městečko poblíž Gatlinu, Hemingford Home, bylo velmi důležité pro matku Abigail a její kladné přátele z románu Svědectví  (The Stand). Městečko je rovněž zmíněno v románu Puls  (Cell) a možná to nesouvisí, možná jo, ale v pátém dílů Temné věže: Vlci z Cally  (Dark Tower: Wolves of the Calla) se postava jménem Margaret Eisenhartová vysloví k Rolandovi, zatímco Jake a Ben skáčou ve stodole do sena, větičku, že "Někdy je nejlepší, když se nahodí lano, zvlášť, když je příliš velká tma, aby se zjistilo, jestli dole to seno je nebo ne".

Povídka byla zfilmována jako krátkometrážní snímek The Last Rung on the Ladder  (Poslední příčka žebříku), a to v r. 1987 (12 min, r. Jim Cole) a v r. 2012 (17min, r. Lucas Stewart).

Velice smutná povídka, která leckoho donutí k zamyšlení. Zvláště tedy ty, kteří mají sourozence. Donutí vás na ně pomyslet a říct si, jestli není pro vás práce a všechen ten shon důležitější než vlastní krev. Nemůžete zachraňovat pořád někoho dokola, ale ani dopisy volající o pomoc by vás neměly stíhat až několik dní po té, co se odstěhujete. Velice dobře napsaná vzpomínka upracovaného bráchy na éterickou sestřičku, která tak ráda skákala.

Vyrůstali jsme sto dvacet kilometrů západně od Omahy v městečku zvaném Hemingford Home - táta, máma, moje sestra Katrina a já. Byl jsem o dva roky starší než Katrina, které všichni říkali Kitty. Bylo to nádherné dítě a vyrostla z ní nádherná žena - dokonce i v osmi letech, tedy v roce, kdy došlo k té příhodě ve stodole, bylo vidět, že její kukuřičně žluté hebké vlasy nikdy neztmavnou a že její oči si jednou provždy uchovají tmavomodrou barvu skandinávských moří. Stačil jeden pohled do těch očí a každý muž se v nich musel utopit.

Jak jsem ale říkal, to všechno jsou jen podružnosti, které nic neznamenají. Jediné, na čem záleží, je to, že jsme vyrostli, že skočila po hlavě z  budovy té pojišťovny a že to byla Kitty, která vždycky věřila, že to se tam dole bude. Byla to Kitty, která řekla: "Věděla jsem, že určitě uděláš něco, abys mě z toho dostal." Na tom záleží. A na Kittyině dopisu. Asi už ji unavovalo čekat.