Nevada je rozlehlý kus pouště, kterým se pouze projíždí cestou za jinými cíli. A vedle vás sedí ještě někdo jiný, pokud máte štěstí... protože je to děsivé místo. Po silnici číslo padesát ujíždějí nemilosrdným letním vedrem i lidé, kteří do cíle nikdy nedojedou. Jako profesor Jackson s manželkou, kteří se vracejí domů do New Yorku; Carverovi z Wentworthu v Ohiu, kteří mají namířeno na prázdniny do Lake Tahoe; a stárnoucí literát Johnny Marinville, který se cítí na třistapadesátikilovém Harleyi jako romantický drsňák. Mrtvá kočka přibitá k dopravní značce ohlašuje malé hornické městečko Beznaděj, které se krčí ve stínu valu povrchového dolu, pojmenovaného Čínská jáma. Horníci zde kdysi otevřeli cestu do jiné dimenze a vypustili k nám stvoření jménem Tak. Ten si na sebe bere lidskou podobu své oběti. Šílené monstrum tak přiláká do městečka v podobě šíleného šerifa nic netušící cestující. A je to tu mnohem horší. Dopravu řídící Collie Entragian, obrovitý šílenec v uniformě, který se považuje za jediného představitele zákona na západ od řeky Pecos. Bůh vám buď milostiv, pokud vám třeba upadla poznávací značka nebo píchnete pneumatiku. Cosi tu nehraje a Entragian je pouze špičkou ledovce. Tajemství, kterým je krajina v Beznaději prosycená, a zlo, které nakazí město jako prudká infekce, jsou strašlivé a nesmírné. Ale malý David Carver asi ví - i když málem umře strachem, když si to uvědomí - že jsou tu i síly, které mají zlu čelit. Cesta za mříže provizorní cely není příjemná, ani pobyt uvnitř. Pomozte Davidovi odemknout dveře ...

Stephen King v Beznaději maluje svým rozmáchlým štětcem apokalyptický souboj mezi Bohem a zlem, mezi šílenstvím a zjevením. Naplno uplatňuje geniální nadání napínat čtenáře a jeho fantazie je děsivě živá, když jeho cestovatelé - a čtenáři, kteří se odváží sledovat jejich cestu - začínají objevovat pravý význam slova beznaděj...

Informace o knize:

Kniha získala r. 1997 hlavní cenu Horror Guild v kategorii Novel, stejně tak Locus Award (kategorie Horror/Dark Fantasy Novel).

Na přání Kinga vyšla kniha spolu s další, Strážci zákona. Byla k nim přidána malá kartička o této informaci. Prodávala se tak po celém světě, ale je pravda, že dnes se dá sehnat i zvlášť. No jo, přání je jedna věc...V knihách jsou postavy stejných jmen, které zdánlivě nemají nic společného...

Kinga napadlo napsat o městečku Beznaděj kolem roku 1991, když v dceřině autě projížděl nevadským městečkem Ruth. Byl tam podezřele klid, nikde ani noha. Jedinou známku života tam představoval statný policista, který akorát zamířil k jeho autu. V Kingově hlavě se ozval hlas, že tady jsou všichni mrtví. Kdo je asi zabil. A hlas mu odpověděl, že to byl místní šerif. Všechny je zabil? Zbýval jen krůček ke Colliemu Entragianovi v Desolation v Nevadské poušti. O pár let později, při turné Nespavosti, se rozhodl dokončit myšlenku, a vznikla Beznaděj...

Tak kdyby projížděl řadou našich vesnic za bílého dne, tak by na to nestačil celý náš policejní sbor :-)

V knize je použit stejný popis pro zvláštní hybridní bytosti jako byli ničemní muži v povídce Ničemní muži ve žlutých pláštích  ze sbírky Srdce v Atlantidě.
Fráze použitá v tomto románu se vyskytuje i v střípku Temné věže  nazvaném Sestřičky z Elurie  (vydané ve sbírce Temné vize), v němž sestřičky používají mezi sebou jazyk, který Roland nedokáže rozpoznat. Jedné větě však rozumí, a právě ta je použita i zde.
Postava Cynthie Smithové se poprvé objevuje v románu Rose Madder.
Ellen Carverová, Davidova matka, je zde vyobrazena velmi podobně jako postava z románu 'Misery in Paradise', což je fiktivní románová postava z knihy Misery.

Kniha byla r. 2006 zfilmována jako Desperation  (Beznaděj), v hl.roli skvělý Ron Perlman jako Collie Entragian.

 Když jsem si koupila tenhle komplet poprvé, začala jsem číst Strážce zákona. Jenže nějak mi to nešlo. Prostě vůbec nic, co by mě zaujalo. Odložila jsem obě knihy a vrátila se k nim později. Zkusila jsem začít číst Beznaděj...a beznadějně propadla. Sice mě příliš nebere boj mezi bohem a peklem, ale o to tu zase až tak nejde. Prostě si na to u Kinga musíte zvyknout. Někde je boha víc, jinde méně, ale je prakticky všude. Některé hovory malého Davida s Bohem jsem už chtěla i přeskočit, naštěstí je autor utnul včas (skoro). Celkem dobře vykreslený zoufalý boj o život všech těch lidiček, kteří se ocitli ve špatnou dobu na špatném místě a kteří opravdu pocítili bezhlavou beznaděj...

Policista zakroužil prázdnou rukou. Ralf napůl stáhl okénko. "Co se děje, pane?" "Kolik vás je?" "Co se - " "Pane, kolik vás je?" "Čtyři,", odpověděl Ralf a začal se opravdu bát. "Manželka, dvě děti a já. Píchli jsme gumu - " "Ne, pane, píchli jste všechny pneumatiky....

Ralf se odpoutal a vstal. "Kam pojedeme?" zeptal se. "Do Beznaděje...."

Policista, kterému prosakovala krev všemi póry, zamknul nově příchozího do cely vedle Davida Carvera a Toma Billingsleye. Když to udělal, pomalu se otočil na patách kolem dokola, jeho napůl sloupnutá, krvavá tvář vypadala zamyšleně a vážně. Pak sáhl do kapsy a znovu vytáhl kroužek s klíči. Vybral si stejný jako předtím, jak si David všiml - hranatý, s černým magnetickým páskem - takže byl pravděpodobně univerzální.

"Enyky benyky kliky bé," říkal, "turistu za flígr chytíme." Došel k cele, ve které byli Davidovi rodiče. Jak se blížil, ustupovali zpět, znovu se vzájemně podpírali. "Nechte je být!" zakřičel David polekaně. Billingsley ho chytil za paži, ale David ho setřásl. "Slyšíte? Nechte je být!" 

"Až naprší, spratku," odsekl Collie Entragian. Zastrčil klíč do zámku cely a ozvalo se tiché cvaknutí, jak se západka otočila. Otevřel dveře. "Dobrá zpráva, Ellie - tvoje vazba skončila. Vyskoč ven."

I když měl baterku, o cosi zakopl a skoro se natáhl, proto zpomalil do chůze. Čínští horníci tu nechali různé věci, když se horečně a marně pokoušeli uniknout, až nakonec padli sami. Přešel po krajině plné kostí, drolil je na prach, a pohyboval světlem v pravidelném trojúhelníku.... A všude, všude se mezi pozůstatky válely ken tehy: kojoti s pavoučími jazyky, pavouci s přízračnými albínskými krysami vystrčenými z huby, netopýři s roztaženými křídly a s nechutnými jazyky v podobě dětí (ty děti se šklebily jako skřeti).

Davide - Drž si před mumií náskok      I Jan 4/8    Nezapomeň!