Příběh mladé ženy Rose, provdané za sadistického policistu-detektiva, který s ní nesmírně brutálně zachází. Jednoho dne se Rose rozhodne od svého muže utéct a začít nový život. V malé antikvariátu spatří podivný obraz starověké kněžky v růžovém rouchu na pozadí pohanského chrámu. Při pohledu na obraz pocítí zvláštní, silné pohnutí a rozhodne se ho koupit. Když jej doma pověsí na zeď, obraz se stane branou do tajemného světa... . Vstupte do obrazu za Rose...

Informace o knize:

Poznámka:

Kniha byla předána ke zfilmování v r. 2015, zatím filmové zpracování není hotové. Snad se dočkáme.

Rose Madder (dalo by se říct i Rose šílenější) je zároveň označení pro barvu - mořenovou červeň. Je to taková středně červená barva (španělka), řekla bych rajčatová.

Kniha byla 2x nominována na ceny British Fantasy Society, kat. Best Novel (1995) a na cenu Locus Awards, kat. Horor/Dark Fantasy Novel (1996).

Napínavá drasťárna a výborná studie domácího násilí. Magor policista Norman, který musí neustále mlátit svojí ženu, která dlouho není schopná odporu. Když se nakonec rozhodne k útěku, není jí dopřána svoboda, po které tolik touží. Románek, který prožije, sdílíte s ní o to víc a fakt jí to přejete, a když se znovu Norman objeví, chtěli byste ho zabít. King ale s Rose uteče do tajemného světa za obrazem, kde čeká na Normana jiná odměna. První část, ta reálná, je fakt supr. Vybájený svět v obraze už mě tolik nebral, i když ho mám normálně ráda, ale sem se mi prostě nehodil. Jako kdyby to byly dvě knihy spojené do sebe....

Jde opět do kuchyně a zůstane tam asi pět minut. Slyší, jak se tam pohybuje, zatímco u ní probíhá a cítí, jak se v ní vzpíná bolest a pak střemhlav s bublavými zvuky opadává, což i slyší. Najednou se cítí, jako by seděla v sedací lázni, plné teplé, husté kapaliny, jakéhosi krvavého vývaru.
Jeho dlouhý stín přelétne výklenkem dveří, jak otvírá a zavírá ledničku a pak nějakou skříňku (zavrzání jí naznační, že to je ta pod výlevkou). Ve výlevce teče voda a pak si začne něco pobroukávat - domnívá se, že by to mohlo být "Když muž miluje ženu" - zatímco její děťátko ji opouští.
Když se zase objeví ve dveřích, má v jedné ruce sendvič - ještě nedostal nic k večeři, takže musí mít hlad - a mokrý hadr z košíku pod výlevkou v druhé ruce. Sedne si do kouta, kam upadla poté, co jí vyrval z rukou knížku a třikrát jí dal pořádně pěstí do břicha - bum, bum, bum, tak sbohem cizinče - a začne hadrem utírat krvavé šmouhy a skvrny; většina krve bude pod schody, přesně tam, kde on chtěl.

Zavřela oči. Ponořila se ještě hlouběji do spánku.
Další obličej se vynořil ze tmy. Normanův obličej. Norman se usmíval, ale jeho šedé oči byly studené jako ledová tříšť. Vyšel jsem si na ryby, abych tě dostal, zlato, říkal Norman. Ležím si ve své posteli, ani ne moc daleko od tebe a jsem na číhané. Brzy si s tebou už zase promluvím. Pěkně zblízka si s tebou promluvím. Měla by to být jen docela krátká konverzace. A až to skončí-
Zvedl ruku. Byla v ní tužka značky Mongol č. 2. Byla ořezaná do ostré špičky.
Tentokrát nebudu ztrácet čas s tvými pažemi nebo rameny. Tentokrát ti půjdu rovnou po očích. Nebo možná po jazyku. Jakýpak asi myslíš, že to bude, zlato? Když ti tužka projede rovnou naskrz tím tvým užvaněným, prolhaným jaz-
Její oči se prudce rozevřely a Normanova tvář zmizela. Opět je zavřela a přivolávala Billův obličej. Na chvíli si byla jistá, že se jí to nepodaří, že se místo toho vrátí zpátky Normanův obličej, ale nestalo se tak.

A ještě něco - nad místem, kde se jí Bill dotýkal, cítila jakési teplo. Byl to ten náramek. Zlatý náramek, co jí dala žena v chitónu. A v duchu Rosie slyšela, jak na ni zavrčela, přestaň s tím tvým pitomým ovčím kňouráním!
"Varuji tě, nech toho!" zaječela na Normana a pak vyrazila směrem k místu, odkud se ozývalo chroptění a hekání. Ruce držela napřežené jako divoká šelma.
Ty ho neuškrtíš, myslela si. To neuděláš, já tě nenechám. Měl jsi jít pryč. Normane. Měl jsi jít pryč a nechat nás na pokoji, dokud byl ještě čas.
Do zdi přímo před ní bezmocně narážely nějaké nohy a ona si lehce představila Normana, jak u ní drží Billa, se rty odhrnutými ve svém kousacím úsměvu a najednou se cítila, jako by se proměnila ve skleněnou nádobu naplněnou světlečervenou kapalinou, a ta kapalina byla čistá a nefalšovaná zuřivost.

Já jsem ta pravá Rosie, a jsem Rosie pravá... radši mi věř... se mnou je to ta pravá...