Hrdina románu Ralf má problémy. V poslední době nemůže spát. Navíc má vidění a není si zcela jistý, zda jsou to opravdu halucinace. Barvy, postavy, zvláštní aury kolem jeho přátel. Nezmínili jsme holohlavé doktůrky, kteří se vždycky objeví v momentech smrti. Ten na pohled zlý svírá rezavý skalpel... Po tom co je ohlášena návštěva Susan Dayové do Derry, poklidné městečko se začne rozdělovat díky sporné otázce interrupce. A až dosud mírný a klidný Ed Deepneau se jaksi mění. To se stalo tehdy, když Ralf začal ztrácet víc než jen spánek. Když začal chápat, proč je Ed posedlý představou, že se Derry stává novým Armagedonem. A když si uvědomil, že usedlíkům jeho rodného města se zkracuje čas. Zlo nepředstavitelných rozměrů sem nalezlo cestu. A Ralf má jednu jedinou šanci zničit ho... Podívejte se do Derry očima malých doktůrků...

Informace o knize:

King v roce napsání tohoto románu prožil spoustu probdělých nocí. Nedokázal spát. Často ho během nich přepadala otázka: "Co kdyby?" Začal psát těžký příběh, ale spánek stále nepřicházel. Když napsal asi 500 stran, chtěl s tím praštit. Nešlo mu to. Nakonec knihu dokončil až za rok, ale nikdy ji nepokládal za dobrou. Ač zastával názor, že příběhy k němu přicházejí, že je dokáže najít, ne stvořit, tady uznal, že Nespavost  je vytvořená jím. I když chtěl časem knihu doplnit, spravit, věděl, že už to udělat nemůže. Rozbil by ji znovu.

Tři malí doktůrci jsou Ralfem pojmenovaní jako Lachesis, Klotho a Atropos, a to podle řeckých sudiček, které spřádají, měří a odstřihávají nit života.

Kniha byla vydána ve dvou provedeních v kombinaci červené a bílé. V první verzi začínal nápis červenou barvou a "propadal" se do červeného pozadí a měnil se tak na bílý. V druhé verzi byly barvy přesně opačně.

Jako jedna z mnoha, je i Nespavost  provázána různými odkazy na jiné knihy a především pak na Temnou věž, ke které vše směřuje. Jsou zde časté narážky na Červeného krále (Karmínový král, král Krkavec apod.), ale i na Rolanda z Gileadu. Především tu pak je postava Patricka Danvillea, který se objeví právě v posledním díle Temné věže a bude mít velkou úlohu při likvidaci Karmínového krále.

Aktivistka za život nenarozených dětí a feministka v jednom se objeví v románu Rose Madder. Stejně jako tento román považuje King Nespavost za poněkud ztuhlé, těžce vydobyté romány.

Kniha byla nominována roku 1994 na cenu Horror Writers Association - Bram Stoker Award v kat. Novel a o rok později na cenu Locus Awards v kat. Dark Fantasy/Horror Novel (3. místo). V roce 1997 byla Nespavost nominována na českou cenu ASFFH v kat. Nejlepší horor (spolu s románem Christina).

Velmi dlouhá kniha, jedna z bichlí od Kinga. Necelých 700 stránek napínavého čtení. Často se stává, že je na začátku pomalý rozjezd, i tady se tomu King nevyhnul, ale vydržte. V prologu se tak seznámíte s faktem, že stáří je taky pomalé a stále zkracovaný spánek vám život taky nezrychlí. Minuta vypadá jako celý den. Takže když se naladíte v první části nazvané Holohlaví doktůrkové na vlnu Ralpha, co nemůže spát, možná i vy začnete vidět auru, provázky a dva malé doktůrky. Až s nimi se děj rozjíždí a při přípravě ochrany města před aktivisty Susan Dayové ve třetí části Cizí město už nemůžete vyskočit z rozjetého vlaku. Dejte šanci dvěma starouškům zachránit svět před Červeným králem ve čtvrté části Karmínový král. Všechno má svůj čas a Epilog už jen zakončí šťastně nešťastný konec.

Nespavost si daleko víc vychutnají (ženy) ti, kteří už se více obeznámili i se ságou Temné věže, takže pojmy jako ka, Král Krkavec, Ed Deepneau, moře rudých růží, Patrick Danville apod. jim nebudou cizí, ale naopak je ještě víc přiblíží na cestě za Rolandem z Gileadu. Paprsek je prostě všude.

Malé hnědé auto se na poslední chvíli (alespoň jak se Ralfovi zdálo) zastavilo; nad pneumatikami se vznášel namodralý kouř, připomínající Ralfovi přistání Boeingu 747; vrata se pomalu začala odsunovat. Ralf uvolnil sevřené pěsti. Z okénka auta na straně řidiče vystřelila paže a začala zuřivě gestikulovat - řidič se nepochybně pokoušel popohnat pohyb vrat. Ten výjev byl natolik absurdní, že Ralfovi přišel až směšný. Ale přestal se smát ještě dřív, než vlastně začal. Od západu, kde se kupily mraky, stále zesilovaly poryvy větru, které k němu donesly ječivý hlas řidiče: "Píčusi zkurvenej! Hajzle zasranej! Kousni se do prdele! Dělej! Tak kurva dělej, čuračí hlavo! Neser mě, hovado májový!"

"To přece není Ed Deepneau," zamumlal Ralf. Aniž si to uvědomil, zase už šel. "To určitě není von."

Jedinou zvláštnost, kterou byl schopen identifikovat a pojmenovat, představovala jakási nadpřirozená hladkost jejich pokožky - ani na jednom z nich nezahlédl jedinou viditelnou vrásku nebo záhyb. Ani žádná mateřská znaménka, skvrny, nebo jizvy, i když podle Ralfova názoru takové věci nemusí zviditelnit ani ten nejdokonalejší triedr. Vypadali jako namalovaní, říkal si ve chvíli, kdy se k němu točili zády. A to mi nejvíc vrtá hlavou.Ne ty dvě úplně stejné holé hlavy, ty stejné bílé hábity, ani ta neuvěřitelně hladká pokožka. Vypadali jako namalovaní - místo očí jen kroužky, růžová ouška jakoby načrtnutá jediným tahem značkovacího fixu, místo úst jen pár zběžných, téměř nedbalých tahů růžovou vodovkou. Vlastně ani nevypadali jako lidi, ani jako bytosti z vesmíru; spíš jako nějaké odbyté repliky.. ale nevím čeho. Jisté bylo jen jedno: oba ty doktůrky zahalovaly zářivé aury, které se v čočkách triedru jevily jako zlatavě zelené s oranžově rudými skvrnami, připomínajícími jiskry  stoupající z táborového ohně. Ralf z ní cítil jakousi sílu a vitalitu, kterou naopak postrádal v jejich tuctových a nezajímavých obličejích. Ani jeden z nich neměl nad svou holou hlavou žádný balónkový provázek. Ani náznak takového provázku.

Malá postava - doktůrek číslo 3 - zírala na Ralfa, šklebila se, a Ralf si náhle uvědomil něco jiného - něco, co ho naplnilo hrůzou. Konečně poznal klobouk, který mělo to stvoření na hlavě. Byl to ztracený slamák Billa McGoverna.

Doktůrek číslo 3 teď zvedl ruku s nataženým ukazovákem a pokýval hlavou v jednoznačném gestu - jako kdyby rovnou nahlas říkal A teď dávejte pozor, prosím! Šel po špičkách - zbytečně, protože nikdo ho nemohl vidcět, ale komedie to byla dobrá - a blížil se k zadní kapse Joe Wyzera. Ohlédl se na Ralfa a Lois, jako kdyby se chtěl přesvědčit, zda mu pořád ještě věnují pozornost. Pak opět kousek popošel po špičkách a natáhl levou ruku. "Zastav ho, Ralfe," zaúpěla Lois. "Prosím tě moc, zastav ho." Pomalu, jako v omámení, Ralf zvedl ruku, namířil a sekl. Z konečků prstů mu vylétl modrý světelný klín - avšak při průchodu okenním sklem se rozptýlil. Pastelový opar se rozplynul kousek od Loisina domu a zmizel. Holohlavý doktůrek zahrozil prstem - Ty jeden ošklivý kluku, jako kdyby to gesto říkalo.

Klotho: /Tak tedy poslouchej. Čas od času se stane, že se objeví člověk, jehož život ovlivňuje nejen životy všech, kdo obývají svět Smrtelných, ale i všech bytostí na mnoha patrech jak nad světem Smrtelných, tak pod ním. Tito lidé jsou Velcí, a jejich životy vždy slouží Účelu. Pokud skončí příliš brzy, všechno se změní. Váhy se vychýlí z rovnováhy. Dovedeš si například představit, jak úplně jiný mohl být dnes svět, kdyby se Hitler jako dítě třeba utopil ve vaně? Možná jsi přesvědčený o tom, že by svět byl lepší - ale já ti mohu říci jen to, že kdyby k tomu došlo, že by možná neexistoval vůbec žádný svět. A co kdyby Winston Churchill zemřel na otravu jídlem ještě před tím, než se stal ministerským předsedou? Nebo kdyby se Cézar narodil mrtvý, udušený vlastní pupeční šňůrou? A přesto má osoba, kterou chceme zachránit, mnohem větší význam, než kterýkoliv z těchto lidí./  /"Sakra, ale toho kluka jsme přece už jednou zachránili, ne" Cožpak tím nebyl navrácen Účelu?"/   Lachesis, trpělivě: /Jistě, ale není bezpečný před Edem Deepneauem, protože ten není zařazený ani pod Účel, ani pod Náhodu. Ze všech lidí na celém světě mu může před tím, než přijde jeho čas, ublížit pouze a jen Ed Deepneau. Pokud se to Deepneauovi nepovede, bude chlapec opět v bezpečí - prožije svůj život v klidu do chvíle, kdy přijde jeho čas a on vystoupí na ten stupeň, kde musí sehrát svoji krátkou, ale rozhodující a významnou úlohu./  /"I jediný život tedy může znamenat tak moc?"/ Lachesis: /Ano. Jestli ten chlapec zemře, zřítí se Věž všech existencí - a následky takového zřícení leží mimo dosah vašeho chápaní. A vlastně i našeho./

Lois nikdy nezapomněla, jak úděsně znělo žuchnutí, provázející Ralfův návrat na Harris Avenue; nikdy nezapomněla ani na krvavé cákance, jež za sebou zanechávalo jeho tělo, než nadobro znehybnělo. Chtěla křičet, ale neodvažovala se; nějaký hlas jí říkal, že kdyby začala křičet, zhroutila by se v bezvědomí k zemi. Místo toho se rozběhla; ztratila jeden střevíc a jen matně zaznamenala, že Pete Sullivan vystupuje z dodávky, která se zastavila téměř přesně na stejném místě, kde zastavilo auto Joe Wyzera - také fordka - poté, co srazilo před dávnými roky Rozálii číslo 1. Ani nevnímala, že Pete ječí hrůzou.