ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Tenisový hráč a trenér Stan Norris je zrovna v soukromém bytě nechutného boháče a mafiána a manželka jeho lásky Marcii, tlustého Cressnera. Chlapa, jemuž obloudil manželku a který si to nenechá jen tak líbit. Marcia Stana varovala, že její manžel je jak mlsnej kocour, že si rád zahrává s myší, než jí sežere, ať se má na pozoru. Stan si její slova stále v duchu opakovat a postupně jim začínal rozumět. Stojí proti tomu chlápkovi, kterého z duše nenávidí a přijímá jeho hru. No nic jiného mu nezbývá. Spolu s Marciou utekli, setřásli Cressnerovi gorily na letišti starou fintou s toaletami, ale teď je tu Stan sám proti němu. Mafián ho drží v hrsti a před ním leží taška s dvaceti tisíci dolary a možností odejít. Ne však po schodech. Stan tu nabídku nepřijme, nevzdal by se Marcii, jenže Cressner mu stejně nedovolí udělat jakýkoliv tah jinak, než chce on. A donutí Norrise, aby obešel dům po vnější římse. V tomto, 43. patře, po 12 cm úzké římse. Je večer, leden, venku je zima a fouká nepříjemný vítr. Gorila s pistolí a pevně rozhodnutý boháč mu nedávají na výběr. Strašně se bojí, výška je to opravdu závratná a dům se zdá být šíleně obrovský a římsa šíleně úzká. Cressner se na něj dívá z okna a směje se. Povzbuzuje ho. Stan se vydá na obchůzku. Ruce fungují, ale kotníky a achilovky trpí jako nikdy. Jenže to není všechno. Na římse se objeví holub, nepříjemný, neodbytný a s neobvykle ostrým zobákem a s ještě otravnější chutí klovat Stanovi do tolik namáhaného kotníku. Stan trpí, bolí to jako čert, jenže holub se nenechá odradit. Nemůže se příliš prudce vychýlit od zdi, aby nespadl a kopnout do ptáka, který má křídla, je fakt nadlidský úkol. Nakonec se mu to podaří, odežene vetřelce a přehoupne se na druhou stranu budovy, kde je balkon protějšího bytu. Je prázdný, to Cressner zařídil, ale Stan má aspoň možnost si trochu odpočinout. Pak se vydá na druhou část štace, aby příliš neztuhnul a podaří se mu obejít celý mrakodrap, vcelku i rychle.
Mafián to nečekal, byl asi poprvé za dobu, co se poznali osobně, překvapený. Hodí Stanovi tašku, že drží slovo a může jít. Stan tomu však nevěří, pamatoval na slova Marcii. U dveří mu Cressner ještě prozradí s úsměvem, že Marcia je stejně mrtvá. Jestli si myslel, že tu jejich starou fintu na letišti neprokloukli, tak je fakt hlupák. Marcia a její chlapi, před Norrisem jich už bylo tolik, tak proč zase ta stejná hra. Tentokrát se však mafián zmýlil. Stan nezvládne dobře novou informaci a je hodně, opravdu hodně naštvaný. Na příkaz mafiána gorile, která ho má odprásknout, reaguje útokem na nic netušícího bodyguarda a jeho rychlou likvidací. Ocitají se tak v tom bytě už jen oni dva. A Stan má pistoli. Cressner nic. Jen domácí oblečení a župan. A venku je tak chladno.
Norris chce taky uzavřít sázku a ne nebere jako odpověď. Když mafián obejde mrakodrap po římse, nechá ho žít. Vystrašený a totálně šokovaný mafián se promění v zoufalou trosku prosící o život, nabízí peníze, moc, klid. Stan na to neslyší. Ať jde. K čemu mu to všechno je bez Marcii. Cressner se tak vydává na nejdelší cestu svého života s nejistým koncem. Norris usedne do křesla a čeká. Venku je krátce před půlnocí, chladno a vítr stále fičí. Čeká, hodiny ubíhají a mafián nikde. Počítá s tím, že když se neobjeví, vykopne dveře protějšího bytu a podívá se, kde je. Slíbil mu sice, že jestli to obejde, nechá ho jít, ale on není Cressner a nikomu neříkal, že sliby dodržuje.

Povídka byla poprvé publikována v červnu 1976 v pánském magazínu Penthouse.

Povídka byla zfilmována r. 1985 v rámci projektu Cat's Eye  (Kočičí oko). Celovečerák obsahuje tři krátké povídky (Nekuřáci, a.s., Římsa a Generál), které jsou spojené "postavou" kočky, která se různě objevuje ve všech povídkách i mezi nimi. King napsal k filmu scénář. První dvě povídky jsou existující, třetí vznikla pravděpodobně jen pro tento film, pže vlastně začíná a končí se začátkem a koncem filmu, uprostřed něhož jsou zakomponovány dvě zmíněné povídky z této sbírky.

Skvělá, napínavá povídka v rozsahu tak akorát. Žádné zbytečné řečičky okolo a jde se rovnou na věc. Čistě teoreticky asi nemožná věc, ale to nikdo neví. Takže proč to nezkusit. Prostě to berte jako fakt a hurá do terénu. Jste napružení až do konce, více méně tušíte, že Stan ten barák obejde, ale ten náhlý obrat asi nikdo nečeká. A samozřejmě, výborný konec hodný pana Kinga.
Jen by mě zajímalo, jestli třeba to příjmení Norris... no však  víte :-)

"Vy jste se zbláznil."
"Právě naopak. Za těch dvanáct let, co tady bydlím, jsem stejnou dohodu už šestkrát nabídl šesti různým lidem. Tři z těch lidí byli stejně jako vy profesionální sportovci - první byl jistý nechvalně známý fotbalový obránce, který se spíš než přesnými přihrávkami proslavil účinkováním v televizních reklamách, ten druhý byl hráč baseballu a třetí poměrně slavný žokej s pozoruhodně vysokými ročními příjmy, které ovšem zároveň  sužovaly problémy stejně pozoruhodně vysokých alimentů. Ti zbývající tři  byli obyčejní občané z různých profesí, měli ale společné dvě věci: potřebovali peníze a byli nadání jistou dávkou tělesné obratnosti." Zamyšleně potáhl z cigarety a pokračoval: "Pět z nich mou nabídnutou dohodu bez váhání odmítlo. Ten šestý ji akceptoval. Podmínky zněly dvacet tisíc dolarů nebo šest měsíců bezplatné služby pro mne. Vyhrál jsem. Ten chlap se se jen jednou podíval přes zábradlí balkónu a málem omdlel"

Holub na mne vzhlížel lesklýma očima téměř arogantně, přesvědčen o mé nemohoucnosti a o své vlastní nezranitelnosti. Připomínalo mi to výraz, který měl na tváři Cressner, když mě na protější straně budovy vypouštěl na balkón. Pevněji jsem sevřel železné tyče a vyrazil jsem nekompromisním silným kopnutím, které holuba zasáhlo přímo doprostřed těla. S bolestným zavřeštěním, ze kterého jsem čerpal nesmírné uspokojení, zamával křídly a vznesl se do vzduchu. Několik světle šedých pírek se usadilo na římse a několik dalších pomalým houpavým letem zmizelo v temnotě pode mnou.

Jednu minutu po půlnoci zabočil za roh a zmizel mi z dohledu; to bylo před téměř čtyřiceti minutami. Pozorně jsem naslouchal, jestli se neozve výkřik doznívající v hloubce na znamení toho, že ho dostal boční vítr, ale nic jsem neslyšel. Možná se vítr utišil. Vzpomínám si, jak jsem si tam venku pomyslel, že je s ním vítr spřežený. Nebo měl třeba prostě štěstí. Možná je už teď na tom druhém balkónu, třese se tam stočený do klubíčka a má strach jít dál.