ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Hlavní hrdina příběhu o ukončení závislosti na nikotinu, Morrison, právě čekal na letišti. Hrdina to skutečně byl, tedy až po absolvování jistého kurzu, jehož průběh ani výsledky ani on sám neočekával. Tehdy se setkal se spolužákem Jimmym McCannem a nestačil se divit. Jimmy byl o poznání hezčí, vitálnější, a taky o dost úspěšnějí, no prostě celý zářil. A nekouřil, narozdíl od Morrisona. Právě od něj pak získal vizitku s firmou Nekuřáci, a.s., kde mu měli pomoct od toho hrozného zlozvyku. Morrison tomu moc nevěřil, ale vzpomínka na úspěšného spolužáka mu nedala spát.
Nakonec tam zašel, na nicneříkající adresu. Všechno mu bylo divné, něco ho však hnalo dopředu. Uvítala ho příjemná recepční, zapsala si údaje o Richardu Morrisonovi s jednou manželkou a jedním synem a bylo to. V samotné kanceláři ho pak přijal jistý pan Donatti. Zvláštní chlapík, stále tak milý, ale Morrisonovi neušlo, že si jde určitě za svým a že s ním možná nebude taková legrace. Donatti ho seznámil jen velmi všeobecně s podmínkami kurzu a pustil ho domů. Na další schůzce pak zůstal Morrison ohromen, kolik toho o něm zjistili a byl docela naštvaný. Především pak při zmínce o jeho nemocném, mentálně postiženém synovi, čímž se zrovna moc nechlubil. A taky se dozvěděl konkrétní postup léčby. Morrison při poslouchání striktních pravidel chtěl utéct. Představa, že ho budou sledovat na každém rohu, vždy a všude, nikdy nebude vědět, kdy a kde, ho děsila. Ještě víc ho ale děsilo, že při porušení zákazu nebude platit on, ale nejdříve jeho žena. A to tak, jak mu Donatti předvedl na malém králíčkovi. Odvedl ho k malému okénku ve zdi místnosti. Za ním spatřil Morrison prázdnou místnost s holou podlahou se spoustou dírek. Uprostřed by králíček a miska žrádla. Když se šel králíček najíst, začal náhle skákat jako pominutý a pak padl vysílením vedle misky, aniž by se jí dotkl. Elektrické napětí. Takže když si Morrison zapálí, skákat jako králíček bude jeho žena. A když si zapálí podruhé, dostane jeho syn Alvin nakládačku. Takovou, o které bude vědět, že je kvůli tatínkovi. A když si zapálí znovu, zase se jeho žena proskočí... a tak to šlo dál Morrison strašně zuřil. Na skrytou kameru dávno zapomněl. Vyletěl z kanceláře jak jiskra ze zapalovače. Jenže teď se opravdu začal bát. Nemohl si zapálit, podepsal smlouvu, viděl hlídače na každém rohu.
Vydržel. Přešel den, dva, týden, stále vydržel. jednou, jen jednou, to však nedal. To bylo v té zatracené zácpě. Uzavřený v autě, všichni troubí, vedro. Tunel. Tam ho přece nikdo neuvidí. Jen si tak popotáhl, šluknul a hned to vyhodil. Když přijel domů, jeho žena Cindy tam nebyla. Věděl přesně, kde je. Prosil, naříkal, bál se, ale Donatti mu neodpustil ani volt. Dívat se na ní skrz to okénko bylo pro Morrisona strašné. Když se s ní setkal, objala ho a moc mu děkovala, že pokračuje v odvykací kúře a že je na něj pyšná, i za Alvina. Morrison byl z její reakce naprosto vykolejený.
Zdálo se, že vše běží dobře, jen ta váha. Ano, menší problém, ale i ten je řešitelný. U Donattiho obdržel rozmezí váhy, jaká bude v jeho případě tolerována. Pokud ji překročí, useknou Cindy malíček. Morrisona málem polilo, ale začínal si zvykat na tuhle brutalitu, studio mu však vyšlo vstříc ilegálními léky. Nemohl říct, že hrají nefér.
Víc už nemá cenu vyprávět, Morrison přestal kouřit, zlepšilo se mu zdraví, váhu si stále držel v doporučené míře, získal povýšení v zaměstnání, chodil za Alvinem a už mu tak nevadilo, že se s ním může obejmout. Život se mu prostě zlepšil.

Asi po osmi měsících potkal kolegu z práce. Zíral, jak Morrison skvěle vypadá, jak přímo září a jak nekouří. I on tehdy předal vizitku s firmou Nekuřáci, a.s.

Asi po roce obdrželi Morrisonovi účet za terapii ve výši 5.000,50$. Ten padesátník za spotřebu elektřiny. Firma byla opravdu důsledná.

Asi po dvaceti měsících potkali Morrisonovi manžele McCannovi. Paní McCannová byla krásná a taky zářila. Zářila štěstím. Když si s ní podával ruku, něco ho zarazilo. Až po chvíli si všiml, že jí chybí jeden malíček.

Po nějakém čase se na nějaké společenské akci setkal znovu náhodou s Jimmym a jeho manželkou.

V r. 2002 se tato povídka objevila ve výběru nejlepších amerických fantastických příběhů století (The Best American Mystery Stories of the Century). Objevil se tak ve společnosti některých milovaných spisovatelů svého dětství, např. Johna D. MacDonalda či Shirley Jacksonové.

V Čechách vyšla povídka nejdříve ve sbírce Mrtví se někdy vracejí.

Povídka byla zfilmována r. 1985 v rámci projektu Cat's Eye  (Kočičí oko). Celovečerák obsahuje tři krátké povídky (Nekuřáci, a.s., Římsa a Generál), které jsou spojené "postavou" kočky, která se různě objevuje ve vešch povídkách i mezi nimi. King napsal k filmu scénář. První dvě povídky jsou existující, třetí vznikla pravděpodobně jen pro tento film, pže vlastně začíná a končí se začátkem a koncem filmu, uprostřed něhož jsou zakomponovány dvě zmíněné povídky z této sbírky.

Povídka, na kterou jen tak nezapomenete. Jedna z těch nejlepších, které kdy napsal. Četla jsem ji před 15 lety a stále si jí pamatuju. A to jsem nekuřák. Je napsaná tak, jak odpovídá svému ději. Z počátku takový malý rozjezd, vůbec netušíte, co vás čeká. Taky to berete trochu jako vtip. Pak už se prostě vezete a nedokážete přestat. Konec povídky je opravdu vtipný v tom pravém slova smyslu. Hodně černý a přitom tomu padesátníku se prostě zasmějete, ať chcete nebo ne. Tohle kdyby se zavedlo, nevím, kolik by zůstalo kuřáků, jak by se zvýšila spotřeba elektřiny a kolik by bylo náhradních prstů na skladě. A tohle by určitě zafungovalo. King vymyslel skvělou metodu bez použití jakohéholiv fantaskna, stál nohama na zemi a přesto touhle povídkou vystřelil čtenáře do nebe. Jestli jste závisláci na nikotinu, tak to radši nečtěte.

"Promiň, Dicku. Vážně o tom nemůžu mluvit," odmítl ho McCann nesmlouvavě.
"Nešels nahoru s váhou?"
Na okamžik se zdálo, že se Jimmy McCann zatvářil téměř vztekle. "Šel. Dokonce až moc. Zase jsem to ale shodil a teď jsem prakticky na ideální váze."

Firma Nekuřáci, a.s., vysvětloval dál Donatti, užívá desetistupňové škály trestů. Šestý, sedmý a osmý stupeň spočívají v dalších návštěvách králikárny (se zvýšeným napětím) a ve vážnějších výprascích. Devátý stupeň by znamenal, že by někdo jeho synovi přerazil ruce.
"A desátý?" zajímal se Morrison s vyschlými ústy.
Donatti smutně zavrtěl hlavou. "Pak už to vzdáváme, pane Morrisone. V tom případě se stanete součástí nenapravitelných dvou procent."
"Vážně to vzdáváte?"
"V jistém smyslu." Otevřel jednu ze zásuvek psacího stolu a položil na něj pětačtyřictíku s tlumičem. S úsměvem pohlédl Morrisonovi do očí. "Ale ani ta nenapravitelná dvě procenta už nikdy nekouří. Za to ručíme."

Morrison napjal svaly a chystal se po Donattim skočit.
"Ale no tak," upokojoval ho Donatti s rozmrzelým výrazem. "Když to uděláte, tady Vazoun vás zmlátí pistolí a vaše žena tomu stejně neujde. Tak k čemu si tím pomůžete?"
"Doufám, že se usmažíte v pekle!" zařval na Donattiho.