Příběh Dannyho Torrance z románu Osvícení se odehrává již v jeho dospělosti. Jeho příběh jako opilce, jako doktora Spánka, jako přítele Abry Stoneové a jako bojovníka proti Zlu. Příběh opilce začíná už v minulosti, kdy stále psychicky poznamenaný Danny se toulá Státy a bojuje se svými běsy, které nestačil zavřít do krabičky a uložit je spolu s ostatními z Overlooku na poličku ve své hlavě. Přelévá se do malého městečka Frazier, kde zakotví díky setkání s průvodcem miniměstem Freemanem, díky starostovi Kingsleymu, díky práci v hospicu Helen Rivingtonové a kde udělá první krok od opilství. Krok za krokem pak dojde k Abře Stoneové, nebo možná ona za ním. Holka z vedlejšího městečka, která má stejný dar jako Danny (a jako pan Freeman), a která neví, jak s ním naložit. Danny zažil osvícení už hodně dávno, ale  tahle holka přímo zářila. Zářila tak moc, že přitahovala pozornost Pravého rodu, zla putujícího Spojenými Státy. Danny pochopil, že bude třeba vypustit démony ze zelených krabiček a postavit se ještě horšímu zlu, než jaké zažil v hotelu Overlook. Pootevřete  víčko a čtěte...

Informace o knize:

V r. 2013 vyhrála cenu Goodreads v kat. Nejlepší horor (a na druhém místě se umístil román jeho syna, Joe Hilla, Vánoční říše  - naprosto skvěle brutální, hurá, King má nástupce). O rok později vyhrála cenu Horror Writters Association - Bram Stoker Award - kat. Román (Novel). Vtipné je, že na druhém místě se opět umístil román Vánoční říše.  (Mohu jen doporučit). Dále kniha získala nominace na cenu Locus Awards v kat. Fantasy román (5. místo, Vánoční říše  opět 2.) a na cenu Deutscher Phantastik Preis - kat. Nejlepší zahraniční dílo (3. místo).

Málokdy se opravdu povede druhý či dokonce další díl. Jsou výjimky, které potvrzují pravidlo. Kinga bych mezi ně zařadila právě Doktorem Spánkem. Když byl na turné s knihou Pytel kostí  (1998), někdo ze čtenářů se ho zeptal, co se asi tak stalo s Dannym Torrancem. Od té doby to spisovateli nešlo prostě z hlavy. Trvalo poměrně dlouho, než tenhle nápad realizoval a pomohly mu k tomu další impulzy. Ať už to byl vtip od léčeného alkoholika, či vlastní zvědavost, co se dělo s Dannym dál, taky s jeho matkou Wendy a kam až dospěl jeho život. Když King psal Osvícení,  sám byl bodrý alkoholik, v době psaní Doktora Spánka už byl vystřízlivělý chlap. Po propagaci při vydání knihy Pod kupolí  (Under the Dome) v listopadu 2009 zveřejnil na svých stránkách anketu, který projekt má rozjet, jestli nový román - pokračování Osvícení, tedy román Doktor Spánek,  a nebo pokračování Temné věže  nazvané Závan klíčovou dírkou  (The Wind Through the Keyhole). Hlasování bylo ukončeno 31. 12. 2009 v poměru hlasů 5.861 x 5.812 ve prospěch románu Doktor Spánek. Nicméně, druhý román nakonec vyšel o rok a půl dříve, protože King vydání románu v r. 2012 stáhnul s tím, že je na něm ještě hodně práce. Cemetary Dance pak opět vydala limitované edice ve 3 různých podobách.

Kocour Azzie je inspirován skutečný kocourem Oscarem, jež působil v jednom terapeutickém centru v Providence na Rhode Islandu a údajně předpovídal smrt pacientů v posledním stadiu nemoci (asi od r. 2005).

Filmové zpracování se chystá v nejbližší době v režii Mike Flanagana (režíroval i Geraldovu hru  pro Netflix).

Možná i jako další jsem trochu s obavami očekávala, co vyleze z tzv. pokračování Osvícení. Ale po relativně pomalejším rozjezdu už jsem nedokázala zastavit. Četla jsem všude, doma, v tramvaji, v posteli, na záchodě, jen abych věděla, jak to dopadne. Na Osvícení  jsem docela zapomněla, a žila docela novým příběhem. Nenazvala  bych tedy Doktora Spánka  pokračováním Osvícení,  ale spíše jako pokračování života Dannyho Torrance. Jak to bylo dál... s ním. To, že oba romány mimo hlavního protagonisty, spojuje dar osvícení, bych z toho prostě nedělala druhý díl. Oba romány mě bavily, ale tenhle možná víc, než ten první. I když je to dáno i tím, že Doktora spánka jsem četla nedávno, Osvícení před lety.

A tolik zmiňovaný Kubrickův film, který King fakt nemá rád, taky nemám ráda. Prostě jsem se dala na stranu poloviny fanoušků, kterým tento film nepřišel jako dobrý počin s Kingovým románem.

Poněkud mě rozesmál komentář jednoho českého čtenáře, který se pozastavil nad překladem zdrobněliny jména Abra - Abuška. Jak ze Sovětského Svazu. Že by se Abřička ujala lépe? Asi je těžké překládat, spíše počešťovat, některé výrazy a nechávat je v originále by zase vyznělo v českém textu nepatřičně. Ať se s tím každý popere sám. Jsem ráda za Lindu Bartoškovou, takovou dvorní Kingovu překladatelku u nás (ani na Davida Petrů či Ivana Němečka jsem nezapomněla, případně další) a i když jsem četla nějaké originály v angličtině, její překlady mi za to stojí.

Freeman se rozzářil. "Správně. Našel jsem je na skládce za Sunapeeskou silnicí. Ta řadicí páka je snobárna z macka ročník 1961. Devítirychlostní. Pěkná, co? Hledáte práci, nebo se jen koukáte?" Dan při té náhlé změně směru zamžikal. Hledal práci?  Zřejmě ano. Hospic, který minul při procházce po Cranmore Avenue, by byl logický startovní bod a domníval se - nevěděl, jestli to bylo osvícením nebo to byla prostá intuice -, že mají volná místa, ale nebyl si jistý, jestli tam chce hned jít. Když viděl Tonyho ve věžním okně, rozhodilo ho to. Navíc bys, Danny, udělal dobře, kdybys postoupil o kus dál na cestě od svýho posledního panáka, než se tam objevíš a budeš chtít formulář na žádost o práci. I kdyby to jediný,  co mají, byly záskoky na noční směně. Hlas Dicka Halloranna, Kristepane. Dan si na Dicka už dlouho nevzpomněl. Od Wilmingtonu asi ne.

Vrána věděl, že Rose chce tu dívku - možná Juliannu, možná Emmu, pravděpodobně Abru - z vlastních důvodů, a jemu to stačilo, ale bylo zde v sázce něco víc. Možná další přežití Pravých. Při tiché poradě vzadu v karavanu Ořech Vránovi pošeptal, že to děvče nejspíš nikdy spalničky nemělo, ale její pára by je stále mohla ochránit, a to díky očkování, které ta malá prodělala jako dítě. Nebylo to sice jisté, ale sakra lepší než nic. "Vráno? Mluv se mnou, zlato." "Najdeme ji." Střelil pohledem po počítačovém mágovi Pravých. "Jimmy to zúžil na tři možnosti, všechno v okruhu jednoho bloku. Máme fotky."

Dopadla na zem po hlavě a začala okamžitě cyklovat. Hlavu měla zakloněnou (jako ten svůj klobouk, napadlo Dana) na roztříštěném krku v úhlu, který byl skoro nonšalantní. Dan držel Abru za ruku - tělo, které se také objevovalo a mizelo, když podstupovala vlastní cyklus mezi zadním dvorkem a Střechnou světa - a dívali se společně. "Bolí to?" zeptala se Abra umírající ženy. "Doufám, že bolí. Doufám, že to bolí hrozně moc." Rose stáhla pysky, jako by vrčela. Lidské zuby už neměla, zbýval jí jenom jediný zašedlý tesák. Nad ním pluly oči jako oživlé modré kameny. Pak byla pryč.