ze sbírky Všechno je definitivní

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Spisovatel hororů Richard Kinell jel autem domů z Bostonské konference PEN klubu a v cestou si hodlal v hlavě probrat knihu, kterou právě teď píše a ve které se tak trochu zasekl. V malém městečku Rosewood narazil na zahradní výprodej, kde ho uchvátil jeden zvláštní obraz, na kterém byl zuřivě se usmívající mladík za volantem sporťáku. Byl pojmenován "Silniční virus míří na sever". Podle paní, Judy Dimentové, která ty věci prodávala místo sousedky paní Hastingsové, ho namaloval právě její syn Boby Hastings. Ten spáchal sebevraždu se vzkazem, že už nemůže žít s tím, co dělá. Kinnel byl jako spisovatel hororů tím obrazem zcela uchvácen. Další obrazy prý byly ještě horší, ale Bobby je všechny spálil, až na tenhle. Kinnel obraz koupil, dal ho do kufru auta a jel dál. Cestou se zastavil u tety Trudy ve Wellsu na toaletu a pokec. Ukázal jí ten obraz, ale teta se ihned otočila a řekla, že je hnusný a ať se ho zbaví. I když na to Kinnel moc nedal, všiml si, že se ten obraz změnil. Jakoby ožil, jakoby mladík na obraze pokračoval v cestě. Už se neusmíval, už se šklebil, jinak seděl, most za ním zmizel. Kinnel ho dal zpět do kufru a jel dál, ale už nebyl ve své kůži. Když zastavil na odpočívadle a znovu se na obraz podíval, byl ten mladík opět v pohybu. Kinnel šílel hrůzou a rozhodl se obraz vyhodit. A zahodil ho. Dojel domů, vešel dovnitř a málem se zbláznil. Obraz byl v jeho domě a mladík na něm už nebyl skoro vidět. Za to mrtvá paní Dimentová bez hlavy zcela určitě. Kinnel měl obrovský strach, který narůstal se zaslechnutými zprávami z Rosewoodu, které podivnou vraždu té ženy potvrdily. Kinnel hodil obraz do krvu a zapálil ho. Volal Trudy, ale ta byla v kině. Čekal. Ty chvíle byly k nepřečkání. Když se ozvala, věděla, že je něco s tím obrazem. Kinnel šel už trochu uklidněný do sprchy a tam usnul. Probral ho zvuk před domem. Auto, motor tiše předl jak kočka před útokem. Kinnel věděl, kdo přijel, ale byl strachy úplně paralyzovaný. Nakonec vylezl a spatřil i ten obraz. Byl celý a s novým dějem. Kinnel na něm ležel rozpláclý, nahý v koupelně na zemi, slyšel stoupající kroky po schodech a čekal. S pohledem na otevřené dveře u řidiče a krev na sedadle řidiče. Kinnel si pomyslel, že se asi pojede na výlet....

Povídka byla poprvé zveřejněna v antologii 999: New Stories of Horror and Suspense.

Povídka byla nominována v r. 1999 na cenu British Fantasy Society v kat. Best Short Story.

King se nechal inspirovat podobným obrazem, který má skutečně doma. Koupila mu ho Tabitha. Kingovi se líbil, jeho dětem ne, bály se ho, tvrdily, že je ten obraz sleduje. Připomněl si, že vlastně už napsal jednu povídku inspirovanou obrazem, Dům v Javorové ulici, založené na černobílé kresbě Chrise Van Allsburga. A ještě jeden obraz byl hlavním hrdinou, tentokrát románu. Určitě si vzpomenete na Rose Madder.

Povídka byla rovněž převedena do epizody ze seriálu Nightmares & Dreamscapes: From the Stories of Stephen King. Díl s názvem The Road Virus Heads North režíroval Sergio Mimica-Gezzan v červenci 2006.

Skvělá povídka. Bravurně vybudovaná atmosféra paralyzujícího strachu, od maličkého pošimrání v břiše až po stažené vnitřnosti s nemožností se hnout, s odevzdaností se osudu. Takový obraz, který se na vás dívá z každého úhlu, je opravdu docela nepříjemný a vyvolává skutečně pocit, že na vás zírá nebo se dokonce hýbe. Tahle povídka dovedla pohled z takového obraz k dokonalosti. Jděte se bát.

Silniční virus míří na sever už neležel v rákosí za dálničním odpočívadlem s pumpou a rychlým občerstvením Gray.
Visel tady na stěně v předsíni.
A znovu se změnil. Vůz teď stál zaparkovaný na příjezdové cestě dvorku, kde probíhal zahradní výprodej. Všude kolem dosud ležely věci z domácnosti - nádobí a nábytek a keramické tretky (chundelatí podvraťáci s dýmkou v hubě, batolata s holým zadkem, mrkající ryby), teď se ale leskly ve svitu téhož umrlčího měsíce, jaký brázdil nebe nad Kinnellovým domem. Itelevize tam dosud stála, a protože byla pořád zapnutá, vrhala vlastní sinalou záři na trávník, a co to leží před ní, hned vedle překoceného zahradního křesílka? Byla to Judy Dimentová, obrácená na záda, a nebyla celá. Po pár vteřinách Kinnell  spatřil zbytek. Ležel na žehlicím prkně, mrtvé oči se v měsíčním přísvitu blyštěly jako dva padesáticenty.
Zadní světla Grand Am tvořila na akvarelové malbě rozpité růžovo-červené skvrny. Poprvé měl Kinnell příležitost prohlédnout si zadek vozu. Staroanglickými písmeny přes něj stála napsána dvě slova: SILNIČNÍ VIRUS.
To dává smysl, pomyslel si Kinnell otupěle. Ne on, jeho auto. Jenže mládenci jako on na tom nejspíš moc nesejde.
"Není to pravda," zašeptal, ale byla. Někomu, kdo k podobným věcem není tak vnímavý, by se to možná nestalo, ale protože šlo o něj, skutečně se to dělo. A jak upíral zrak na obraz, vybavil si nevelkou cedulku na karetním stolku Judy Dimentové. BEREME JEN HOTOVOST, stálo na ní (přestože od něj přijala šek, i když si na něj pro všechny případy napsala číslo jeho řidičského průkazu). A stálo na ní ještě něco dalšího.
PRODANÉ ZBOŽÍ JE NEVRATNÉ.