ze sbírky Pátá čtvrtina

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Čtyři děti, jedna máma Catherine a jeden táta Lew. Ti všichni tvořili rodinu žijící v jednom domě v Javorové ulici. Lew působil jako profesor na univerzitě a ke svým dvěma vlastním, i dvěma nevlastním dětem se choval poněkud nerudně. Byl přehnaně puntičkářský, strašně si zakládal na pověsti v očích druhých a ani jeho žena toho nebyla ušetřena. Prostě lezl na nervy všem. Trnem v oku byl pak především Trentovi a Laurie, starším dětem Cath (dříve Bradburyové). Brian a Mellisa ho sice jakž takž snesli, ale s přibývajícími roky, rostoucím povědomím a dostatečným vlivem starších sourozenců bylo jasné, že i oni časem začnou pohlížet na tátu ne zrovna s láskou. Maminku milovali. Stejně tak jako ona je. Cath byla citliivá žena, která se asi moc nehodila ke vzteklému pedantskému profesorovi. Poslední dobou byla navíc asi i nemocná, čehož si všimly hlavně děti.
A právě Trent, všetečka, který stále vymýšlel, jak se otčíma zbavit, objevil v domě trhlinu vyplněnou zvláštním kovem. Začal pátrat po dalších a postupně do toho zapojil všechny tři sourozence. Podnikaly výpravy po celém domě a objevovaly další a další. Zjistily, že jejich dům je tím celý prorostlý. Pak Trent objevil i časovač, jehož hodiny odpočítávaly do nějakého konce (čeho?) asi tři a půl dne. Trentovi začal v hlavě růst plán, jehož realizaci uspíšil večírek konaný v jejich polokovovém domě. Večírek pořádaný panem profesorem, na němž stále více nemocná Cath omdlela a udělala tak svému muži ostudu. Byl tak rozčilený, že ho ani nenapadlo, že by Cath mohlo něco být. Na rozdíl od jejích dětí. Ty se okamžitě vrhly mamince na pomoc a nic nedbaly otcových vzteklých poznámek. A tak se Trent rozhodl svůj plán uskutečnit za pomoci svých sourozenců. V den D, kdy se časovač v první části hodin nastavil na nulu, zavolala Laurie mámě, že musí pro ní do školy, protože je zraněná. Ve skutečnosti ji prostě potřebovala dostat z domu na dostatečně dlouhou dobu. A Trent zavolal otčímovi, že je Cath v jeho pracovně v domě a něco tam hledá. Věděl, že tak dostane Lewa do domu, což přesně potřeboval. Ostatní děti čekaly venku. Trent se schoval v domě a vyčkával Lewa, který se celý rozběsnělý přihnal do své pracovny, kde mu došlo, že to na něj Trent nastražil. Kluk byl naštěstí rychlejší, zavřel dveře a rychle zamknul Lewa uvnitř. To už ostatní tři malí zvědavci byli v domě a netrpělivě čekali, co se bude dít. Jenže pak se dům začal třást a Trent je hnal jako šílený ven a bylo to jen tak tak.
Nad městem zrovna zuřila bouře a všichni tak mohli sledovat, jak se jejich dům za rachotu blesků zvedá ze země a kamsi letí do oblak. I s Lewem. Všechny děti si náramně oddychly, že se vše povedlo, že jsou volné a svorně myslely hlavně na svojí maminku. Na Catherine.

Povídka se znovu objevila v antologii The Chronicles of Harris Burdic, ve které je zveřejněna rovněž povídka Kingovy ženy Tabithy - Archie Smith, Boy Wonderby. Zároveň se v ní objevily povídky dalších 13 světově známých autorů, kteří, stejně jako Kingovi, napsali svůj příběh na základě záhadných, avšak velice inspirativních kreseb Chrise Van Allsburga v knížce Záhady Harrise Burdicka. V ní byly prostě jen ty obrázky s titulkem a krátkým popiskem. Příběh ssi měl "čtenář" vytvořit sám. Allsburg tak vytvořil skvělý, fantaskní a neuvěřitelný svět pro Harrise Burdica a jeho život v něm zobrazil právě neopakovatelnou formou kreseb. Kinga nejvíce nadchl obrázek rozčileného muže, který drží v ruce židli, aby ji snad použil jako zbraň či kyj. Muž se dívá na zvláštní vybouleninu pod kobercem. V popisce k obrázku je napsáno: "Uběhlo čtrnáct dní a bylo to tu zas." Skvělá inspirace k napsání povídky. Tehdy právě Tabitha navrhla, ať každý člen Kingovy rodiny napíše povídku k jednomu obrázku. Dokonce tehdy 12 letý Owen se přidal.

A tak se není co divit, že audio verzi této povídky čte právě Tabitha.

Povídka přesně podle svého vzniku. Povídka pro větší děti, ale přitom i jako dospělák si u ní prostě oddychnete a tak trochu se vrátíte do doby svého dětství. Vzpomenete si na své dětské starosti, sny, přání, která se prostě mohla uskutečnit jen v těch dětských hlavičkách. Přesto je tahle povídka vcelku napínavá, i když tušíte konec brzy, stejně vás potěší. Takovou tou dětskou škodolibou radostí. Dobro zvítězilo nad zlem. A příjmení dětí i matky - Bradbury - to vypovídá samo o sobě, proč a co se s tím domem stalo :-)

Dokonalý start.
Nad prostředkem hřebenu střechy se zběsila točila větrná korouhev.
Zpočátku se dům zvedal pomalu, pak začal nabírat rychlost. Hřměl na svém ohnivém modrém polštaři vzhůru, přední dveře létaly v pantech sem a tam.
"Moje hračky!" zakvílel Brian a Trent se nespoutaně rozesmál.
Dům vystoupal asi do třiceti metrů, chvíli jako by se před tím hlavním skokem vzhůru vyrovnával, pak vyrazil přímo do vířícího shluku smolně černých mračen.
A byl pryč.
Dolů se jako dva velké černé listy snášely jen dvě střešní tašky.
"Pozor, Trente!" vyjekla Laurie asi o vteřinku dvě později a strčila do něj takovou silou, že ho povalila. Na místo, kde ještě před okamžikem stál, sebou plácla gumová rohožka s nápisem VÍTEJTE.
Trent se podíval na Laurie. Ta se dívala na něj.
"To by byla pořádná herda, kdybys tím dostal do hlavy," prohlásila, "takže už mi radši nikdy neříkej Vyžle, Trente."
Trent se na chviličku tvářil vážně, pak se začal chechtat. Laurie sek němu přidala. A pak i ti mladší dva. Brian vzal Trenta za ruku; Lissa za druhou. Pomohli mu na nohy a pak tam všichni čtyři stáli pospolu a dívali se na kouřící díru po základech uprostřed trávníku. Z ostatních domů pomalu začínali vycházet lidé, ale Bradburyovic děti si jich nevšímaly. Přesněji řečeno - Bradburyovic děti vůbec nevěděly, že tam někdo je.