ze sbírky Noční můry a snové výjevy 1: Dolanův cadillac

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Postarší chlapi sedí v Catle Rocku v jednom svém obchodě vším, Brownieho krámku, kam chodí a kde se prostě scházejí, aby tak nějak strávili čas a pokecali a třeba se něco i dozvěděli. Zrovna se dostali na téma jednoho zvláštního starého domu, Newallova domu. Joe Newall byl chlapík, který zbohatl v době, kdy se to dalo, ve 20. letech, především ve vedlejším průmyslovém městě Gate Falls, kde skupoval chátrající fabriky a postavil je na nohy. Byl velmi nekompromisní, nezábavný, studený, hubený chlap, přezdívaný Vyhazovač. Ale měl jakýsi čuch na prachy, říkali, že je v něm určitě kus židáka, a dokonce i jeho sňatek toho byl důkazem. Vzal si strašně ošklivou Coru, bledou ženskou s obrovskou zadnicí, plochým hrudníkem a zrzavými vlasy. Byla divná. Rok na to umřel její strýc a Cora dědila a Newallovi zase bohatli. Po nějakém čase kopil pozemek v části města zvané Bend a postavil zde dům. Už tehdy byl hrozně ošklivý. Když se rozkřiklo, že bude na světě dítě, Newall přistavěl další křídlo, které architektonicky nějak neladilo s domem. Narodila se však zrůdička bez rukou, která velice rychle zemřela. Newall ji raději pohřbil na vlastním pozemku. Jeho žena nežila dlouho, spadla ze schodů toho nového křídla. Joe tam přistavěl zase další kus domu.

Většina z přísedících měla nějakou zkušenost s Newallem, ať už dobrou, nebo spíše špatnou. Ani jeho žena nebyla asi výkvět cudnosti a dobré mysli. Zajímavé informace poskytl i obvykle tichý Paul a jemu naslouchali všichni, se zájmem.

Když pak přišla krize a Černý pátek, Newallovy finanční aktivity šly špatným směrem a jeho podivné spekulace na Wall Street ho pohřbily docela. Spáchal sebevraždu, oběsil se ve svém vlastním domě.

Celý rozhovor vlastně vznikl náhodou, někdo si všiml, že ten dům zase roste. Zase mu někdo přistavuje nějakou část. Což bylo divné, protože nikdo nevěděl o tom, že by někdo dům koupil. Stál tam tak už dobrých 11 let, oprýskaný se spálenou trávou před ním.

Té noci měl Paul erotický sen. Spíše vzpomínku. Zdálo se mu o zážitku, který měl jako kluk na počátku puberty právě s Corou Newallovou. Ukázalo mu něco, o čem si s klukama jen toužebně povídali. Paul byl tím tak fascinován, že veškerý další jeho sexuální život byl ovlivněn právě vzpomínkou na Coru, její zrzavý klín, její kroutění boků a její prázdnou, bezduchou tvář, bledou jako měsíc.

Když Paul zemřel ve spánku, poluce byla pryč a na domě vyrostla další část.

Povídka je zakončením příběhu z městečka Castle Rock. Více méně se jedná vlastně o staříky, kteří přežili Nezbytné věci.

První verzi, která byla tak trochu jiná, než uveřejněná v této sbírce, vyšla již v univerzitním časopisu v mainské univerzitě v plátku Marshroots Fall 1973, Volume 3, kde údajně mělo jít o jakýsi dům prorůstající nějakou rostlinou.

Povídka vyšla pak ve sbírce Whispers  (1982) a o rok později byla nominována na cenu Locus Awards v kat. Short Fiction v podobě, jakou známe dnes.

Dům v povídce má velmi silné podobenství s domem v TV minisérii natočené podle Kingova scénáře Rose Red  (Dům růží), kde podivný dům rovněž divně roste sám od sebe a zabíjí své obyvatele a návštěvníky.

Nevím, jestli to byl úmysl, nebo náhoda, nebo co, ale to zmrzačené dítě Newallových, co se narodilo, mělo jedno z jmen Tabitha. Kingův zvláštní smysl pro humor mi tu zrovna nesedl.

Strašidelný barák, který nikoho nevystrašil. Tedy aspoň mě ne. Milé povídání milých chlapíků z obecně známého městečka o historii rodu Newallových, o domě už tam toho tolik nebylo. Občas mi to připomnělo TV minisérii Rose Red (Dům v růžích), který mě zaujal především hudbou v úvodu prvního dílu.

Takže o domě, který by mě zajímal daleko víc, než vydřidušský majitel, jsem se stejně nic nedověděla. Konec povídky to o jedno procento zlepšil. O víc ale ne.

Jeho sexuální život byl tímhle zážitkem vymezen a omezen - byl to zárodečný zážitek, pokud něco takového existuje -, ale on se o něm nikdy nezmínil, i když byl kolikrát v pokušení, když se trochu napil. Tajil ho v sobě. A náhodou se stalo, že sní, penis po devíti letech dokonale tvrdý, když mu v malém mozku praskne nepatrná cévka a utvoří se krevní sraženina, která ho tiše zabije a ušetří ho čtyř týdnů nebo čtyř měsíců ochrnutí s hadičkami v rukou, katétrem, nehlučnými sestřičkami se síťkami ve vlasech a pevnými vztyčenými ňadry. Umírá se ve spánku s povadlým penisem, sen v něm pohasíná jako vypnutý televizor v temném pokoji. Jeho kamarádi by byli asi zmateni, kdyby slyšeli jeho poslední slovo, spíše vydechnuté, ale stále dostatečně zřetelné: "Měsíc." Den po jeho pohřbu v domovském městě začíná na novém křídle Newallova domu vyrůstat nová kupole.