ze sbírky Mlha

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Bezejmenný mladík vypráví o svém setkání s dívkou Nonou ze své polstrované cely. Spáchal údajně hrozné činy, ale on to tak nevidí. Jeho setkání s ní, s nejkrásnější dívkou, jakou kdy viděl, bylo prostě osudové. Byl sirotkem, už od tří let, kdy jeho otec nedopalkem cigarety způsobil požár domu a zabil tak sebe, ženu a syna. Druhý syn ležel zrovna v nemocnici a tak přežil. Z děcáku se dostal k pěstounům, kde to nebyl žádný med, jak už to tak bývá, ale nebylo to tam zase tak strašné, jako jinde. Už tedy miloval přítmí, sklep a vůni udusané půdy, i když pohled na rodící krysu mu tohle všechno vzal. Zrovna odešel z vysoké školy, kde pochopil, že nemá šanci studovat dál, protože ho to přestalo bavit. Nebo možná spíše se projevil na povrch jeho strach a jeho nervozita. Dostal strach z žen, se kterými spal. Byl z toho tak vykolejený, že nebyl schopen studovat. Byla zima, únor a stopoval na dálnici. Nikam to nevedlo, tak došel do nedalekého bistra s řadou kamioňáků a s ní. S Nonou. Seděla tam tak osamocená, dívka s havraními vlasy, nádhernýma očima barvy noci a bílou pletí jak měsíc. Asi by si jí jen tak nevšiml, kdyby ho sama neoslovila. Nevěřil na lásku na první pohled, ale tady se něco stalo. A tady se něco změnilo. Cítil touhu ji chránit, zároveň však v sobě začal pociťovat i vztek, zlobu a touhu po násilí. Kamioňáci byli oplzlí a chtěli se prát a tak přistoupil na jejich hru. Když jednoho z nich zmlátil tak, že se před ním plazil strachy pryč, chlap jak hora proti mladému neduživému hipíkovi, nechápal, kde se to v něm vzalo. To ona, Nona, to ona to v něm probudila. Museli odjet.

Další stop už jim samozřejmě s ní zastavil a pak se prostě vezli. Jeden mrtví za druhým. Nejdřív zabil toho obchodníka v Chevroletu, který je vezl. Pak dalšího kluka, který zastavil, když se zbavovali obchodníka. Oba skončili ve škarpě. Jeli dál pickupem směr Catle Rock, do města, které dříve dobře znal. Moc dobře. S každou další vraždou pak vzpomínal na své dospívání, na setkání s dívkami, také s Eso Merrillem, který ho zřídil tak, že by ho vlastní máma nepoznala, kdyby nějakou měl. A Betsy, tou holkou, která mu zajistila poznání, kdo je ona, i kdo je Eso. Skončila špatně. Jak se blížili k Rocku, narazil na zledovatělé silnici do nich policajt a tak musel zemřít. Jeden zemřel s pilníčkem na nehty v krku, další byl uškrcen, třetí to schytal francouzákem. Čtvrtý, docela nevinný chlapík údržby, který je varoval, aby nejezdili dál, byl zastřelen policejní brokovnicí. Malá zastávka v lese na milování s dívkou, jakou už nikdy by nepotkal, ho jen posílila v jeho přesvědčení, že se všichni spikli proti nim.

Dál šli pěšky, tušil kam. Na hřbitov. Nějak podvědomě to věděl, že tam skončí a tak se nebránil. Nádherná Nona ho vedle do hrobky, kde spatřil svou bejvalku rozežranou krysama, kde spatřil Nonu, jak se proměňuje v krysu. Bejvalka zmizela, krysa zůstala. Když ho objímala, sledoval ta malá krysí černá očka a nechutně žluté zahnuté zuby a křičel. Křičel. Naposledy, kdy dokázal křičet. Od té doby už nikdy nekřičel.

V cele mu bylo dobře, byl sám a mohl sepsat vše, co zažil. Chtěl zemřít a rozhodl se spáchat sebevraždu. Nelíbily se mu ty zvuky za zdí. Je mu horko. Nepochybuje o své nevině, i když skoro uvěřil soudu, že všechny ty ohavnosti spáchal sám. Ona tam byla, vždycky byla s ním. To, že ho našli na hřbitově u hrobu svých rodičů a bratra znamenalo jen to, že ho opustila. Ale on ji miloval, jedinou, jen tu. Nonu.

Bylo mu horko. Bál se havěti ve zdech. Už brzy bude konec.

Povídka byla poprvé zveřejněna v magazínu Shadows v r. 1978.

Povídka se rovněž objevuje v komiksové úpravě v The Secretary of Dreams, vol. 2

V povídce se vyskytují poměrně známé postavy z jiných povídek i románů, především pak Ace (Eso) Merrill, známý vyvrhel a násilník z Castle Rocku. Vzpomeňte především na novelu Tělo  (The Body). A s ním také jeho přítel Vern Tessio ze stejné novely. I tady se potvrdilo, že Vern nedokáže udržet pusu na zámek. Ace (Eso) ještě vystupuje v románu Nezbytné věci  (Needful Things). Dále je zmíněna postava Betsy Malenfant. Mohlo by se jednat o sestru Ronnieho Malenfanta, který se v románu Srdce v Atlantidě  (Hearts in Atlantis) zmiňuje, že má sestru.

Povídka byla zfilmována hned 3x (2014 a 2x 2016) jako Nona,  z toho jednou v belgické produkci a jednou v italské.

Celkem zdařilá povídka jako sonda do nitra vraha, kterému asi trochu šiblo. Nejsou tu žádné důvody, proč tak dělal, žádné pohnuté dětství, násilí apod.. Prostě běžný kluk, kterému se to v mozku asi trochu posunulo. No anebo potkal holku, která byla krysou. Každopádně vás tahle povídka docela vtáhne do děje. Není zase tak hororová, nebo spíše, ten horor je tu jaksi nadnesen, podán s jakousi nadsázkou, lehkostí, že se vlastně ani nepozastavíte nad množstvím mrtvol a způsobů likvidace. Ani jím neopovrhujete, berete to jako fakt. Smát se sice nebudete, ale bát taky ne. Jen čekat, jak to dopadne, i když je závěr tak trochu očekávatelný.

Ani jsem se nemusel dívat, abych věděl, co to na sobě mám. Dřív jsem si myslel, že jsem se z toho auta vyklonil čistě z roztržitosti, ale jak to tu celé sepisuju, dospěl jsem k jinému závěru. Vůbec to nebyla roztržitost. Chtěl jsem, aby si mě prohlédl. Sevřel jsem v dlani francouzák. "Co jako?" Přistoupil o dva kroky blíž.  "Asi ses zranil - nejspíše pořezal. Radši -" Máchl jsem po něm. Při srážce mu nejspíš spadl klobouk, takže měl teď holou hlavu. Vší silou jsem ho natáhl kousek nad čelo. Ten zvuk nikdy nezapomenu. Jako když kostka másla dopadne na tvrdou podlahu. "Pospěš si," pobídla mě Nona. Položila mi svou klidnou dlaň na krk. Byla hrozně studená, jako vzduch ve sklepě na zeleninu. Moje pěstounka mívala sklep na zeleninu.