ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

John Renshaw jako nájemný zabiják odpočíval ve svém bytě v nejvyšším 40. patře mrakodrapu. Cestou nahoru si na recepci vyzvedl nečekaný balíček, spokojeně si šustil bankovkami za dobře odvedenou zakázku od Organizace Calvina Batese a těšil se na sprchu. Zakázka to byla nadmíru zajímavá. Likvidace šéfa Království hraček Hanse Morrise. Jak jednoduché. Když se vysprchoval, relaxoval ve slunečních paprscích, a začal pomalu rozbalovat ten zvláštní balíček. Musel pomalu, co kdyby to byla bomba. Z papíru, na němž byla napsaná jeho adresa se jménem rukou Morrisovy "mamky", inspirátorky č. 1 (cha), jak si přečetl na fotografii v kanceláři poslední oběti, poslední zakázky, vypadla plechová krabice. Otevřela se. Renshaw si ještě stačil přečíst nápis - Veterán Joe a jeho vietnamský oddíl; 20 pěšáků, 10 vrtulníků, 2 samopalníci, 2 tarasnice, 2 zdravotníci, 4 džípy. Když chtěl krabici otevřít, náhle se v ní něco pohnulo a pak už se nestačil divit. Z plechového úkrytu vyskočilo komando čtyř centimetrových vojáčků a okamžitě na něj zaútočilo. Šokovaný Renshaw, který stále nemohl uvěřit tomu, co vidí, musel uznat, že fakt krvácí, a že se bude muset bránit.
Boj to byl opravdu tvrdý a on prohrával. Naprosto nečekaně, velký muž s armádičkou prťavých oživlých hraček, a prohrával. Byl celý od krve, v noze měl díru a s hrůzou zjistil, že ta maličká armáda má raketomet. Ten přeci na nápisu krabice nebyl?! Uzavřel se do koupelny a rozhodl se pro taktický útok. Vzal si malý podpalovač v lahvičce, pistoli, zapalovač a vyrazil po římse okolo bytu. Chtěl se té zpropadené armádě dostat do týlu. Bylo to náročné, málem z té šílené výšky spadl, ale nakonec se dostal na balkon na druhé straně. Pomocí kousku košile si vyrobil Molotovovův koktejl a vpadl vojáčkům do zad. Vhodil lahvičku do krabice a vyběhl k hlavním dveřím. Nedoběhl.
I ze zdola byla slyšet ohlušující exploze, viditelná zářivá ze všech stran. Zahýbala konstrukcí domu, až se na zem snášely útržky zakrvácené košile s malými dírkami. Po chvíli doplachtil dolů i malý lístek s upozorněním, že obsah krabice je zcela mimořádně rozšířen o speciální munici a jeden malý model termonukleární bomby...

Povídka poprvé vyšla v pánském magazínu Cavalier v září 1972.

V Čechách se objevila nejprve ve sbírce Mrtví se někdy vracejí.

Povídka byla natočena r. 2006 jako první episoda série Nightmares & Dreamscapes  pod názvem Battleground  (Bojiště), v režii Briana Hensona.

Naprosto skvělá akční povídka se skvělým závěrem. Sladká tečka jako sladká pomsta v samotném závěru. Neomylné ego neomylného zabijáka bylo neomylně pokořeno jednou inspirátorkou. Absolutně od začátku si přejete tomu parchantovi něco provést, a jak se otevře plechová krabice, je jasné, že se dáte na stranu těch malých vojáčků. Otevřená válka na malém bojišti jednoho velkého bytu v přímém přenosu je napínavá a přitom neobyčejně zábavná. Finální řešení nic netušící oběti se tak dozví až kolemjdoucí a vy si už jen tiše mnete pěsti, jak dobře to ti malí vykutálení bojovníčci perfektně zakončili.

Ze skříňky začali vylézat pěšáci, velicí asi čtyři centimetry. Renshaw se na ně strnule bez mrknutí díval. Jeho mysl se ani v nejmenším nepokoušela vyrovnat se s reálným či nereálným aspektem toho, co viděl - přemýšlel jen o potenciálních důsledcích pro vlastní přežití. Vojáci na sobě měli miniaturní polní uniformy, helmy a na zádech tlumoky s výstrojí. Přes ramena měli přehozené droboučké pušky. Dva z nich se na okamžik zadívali přes obývací pokoj na Renshawa; oči, ne větší než špendlíkové hlavičky, se jim leskly.

Zbývající šestice vrtulníků se rozdělila do dvou ustupujících formací. Renshaw si předloktím otřel krev, která mu zalévala obličej. Právě se chystal znovu zahájit palbu, když se náhle zarazil. Vojáci, kteří se stáhli zpátky do skříňky, z ní teď něco namáhavě vytahovali. Něco, co vypadalo jako...
Vyšlehl oslepující záblesk žlutého ohně a ze zdi po jeho levé ruce náhle spadla sprška omítky a třísek.
... raketomet!
Vypálil na něj jednu ránu, minul, otočil se a tryskem zamířil do koupelny na druhé straně chodby. Přirazil za sebou dveře a zamkl je. Z koupelnového zrcadla na něj zíral Indián ohromenýma a vyděšenýma očima, Indián v šílené bojové euforii, s tenkými potůčky červené barvy prýštícími z dírek ne větších, než jsou pepřová zrnka. Z jedné tváře mu visel odtržený cár kůže. Na krku měl krvavou rýhu.
Prohrávám!

Za nimi se nepozorován snášel dolů droboučký kousek papíru, který přistál nedaleko zbytků košile Johna Renshawa. Hranatým, doleva nakloněným písmem na něm stálo:

Děti, pozor! Mimořádná nabídka
tohoto vietnamského oddílu!
(Pouze po omezenou dobu)
1 raketomet
20 střel země - vzduch typu Twister
1 miniaturní model termonukleární bomby