Rodina Creedových se usadí ve starém domě v půvabném prostředí venkova státu Maine. Otec lékař, krásná žena, rozkošné děti. Zdálo by se, že nic nemůže překazit jejich štěstí... . Avšak objevuje se Cosi, co mrazí krev v žilách, Cosi strašnějšího než sama smrt. Cosi nesrovnatelně příšernějšího a silnějšího. Vydejte se do tajemného zákoutí starého lesa...

Informace o knize:

Poznámka:

King taky bydlel v Orringtonu v Maine v domě poblíž frekventované silnice, na které zemřelo několik místních domácích zviřátek vinou velkých náklaďáků. Místní děti vytvořily za domem malý hřbitov pro své miláčky. Když takhle nešťastně zemřela kočka Smucky (Šmuky) jeho malé dcerky Naomi, pohřbil kočičku na tom malém hřbitově. Navíc se tou dobou až příliš blízko silnici přiblížil i jeho mladší syn Owen. Tak trochu vyděšený King chtěl udělat Naomi radost, a vyprávěl jí příběh o zabité kočce malé holčičky, tatínkovi, co s ní šel na ten hřbitov, a o návratu kočky zpět mezi živé. A dostal nápad. Kočka se vrátí... může se vrátit i člověk ? Když román dopsal, tak trochu se zhrozil, jak děsivou knihu to napsal. Nelíbila se ani Tabby, i Peter Straub radil Kingovi, aby tu knihu radši schoval do šuplíku. King to skutečně udělal a kniha tam nějaký čas čekala. Přitom vše, co se stalo do doby, než zemřel malý chlapec, se Kingovi a jeho rodině, opravdu stalo.
Vlastně díky nakladatelství a daňovému úřadu spatřila kniha světlo světa a byla vydána. Stala se velmi ceněnou položkou v knižním světě a prodalo se jí neuvěřitelných 675tis. výtisků, což nikdo nečekal.

Kniha byla v r. 1984 nominována na cenu World Fantasy Awards (kat. Novel) a na cenu Locus Awards (kat. Fantasy Novel), kde získala 7. místo.

Román byl r. 1989 zfilmován pod stejným názvem Řbitov zviřátek  (Pet Sematary) v režii Mary Lambertové, v hlavních rolích Dale Midkiff (Louis Creed) a Miko Hughes (Gage Creed). Zajímavostí bylo, že do role Zeldy (Rachalina sestra, velmi nemocná dívka) obsadili mužského herce Andrewa Hubatseka (no, zní to dost česky, co), protože nemohli sehnat tak vychrtlou ženu herečku. 
Ve filmu si rovněž zahrál i sám King, a to místního faráře, který vykonával pohřeb malého Gagea.

Další remake Řbitov zviřátek  (Pet Sematary) vznikl v r. 2019 a je na co se těšit, horor v plné parádě. Režie se ujalo duo Kevin Kölsch a Dennis Widmyer. Hlavní roli ztvárnili Jason Clarke (Louis Reed), John Lithgow (Jud Crandall). Na rozdíl od knihy zde ale zemře Creedovým dcera (ne synek). 

Malé rodinné drama se rozvine v pěkná jatka, dokonce s malým dětským vrahem. Pro lásku k bližnímu svému člověk asi udělá hodně, občas i ztratí rozum, ale dr. Creed musel být hodně zoufalý. Přestože jsem věděla, že dělá blbost, držela jsem mu palce, aby návrat jeho synka dopadl dobře. A i když mi bylo jasné, že to tak nedopadne, že se vrátí malá živá zrůdička, stejně jsem se nepodivila, proč to udělal. King dokáže vystihnout náladu zraněného člověka a i z tak bolestné události udělat živočišný horor.

Zdvihl jednu ruku a ukázal. Louis se podíval tím směrem a zaúpěl. Vykulil oči a nacpal si do úst klouby zaťaté pěsti. Tváře měl chladné a i v té mimořádné hrůze si uvědomil, že se rozplakal. Z polomu, z něhož Jud Crandall tak znepokojeně odvolal Ellie, se stala hromada kostí. A ty kosti se hýbaly. Vzájemně se proplétaly a chrastily, dolní čelisti a stehenní kosti loketní kosti a stoličky a řezáky; Louis viděl rozšklebené lebky lidí a zvířat. Prstní kůstky chřestily. Pozůstatky chodidel se ohýbaly v bezkrevných kloubech. Hýbalo se to; plazilo se to - Pascow teď vykročil k němu, v zakrvácené tváři pochmurný výraz, a poslední zbytky Louisovy soudné mysli se upjaly k vtíravé myšlence: Musíš se probudit vlastním křikem bez ohledu na to, že vyděsíš Rachel a Ellie a Gage, že vzbudíš celý dům a celé sousedství probuď se vlastním křikem křičkričkričprobuďseprobuďse - Podařilo se mu však vydat jen slabý šepotavý zvuk.

Do kuchyně vešel Gage Creed ve svém pohřebním obleku. Na ramenou a klopách byly lišejníky, které také poskvrnily jeho bílou košili. V jemných světlých vlasech měl hlínu. Jedno oko měl obrácené ke zdi; soustředěně civělo do prostoru. Druhé utkvělo na Judovi. Gage se na něj usmíval. "Ahoj Jude," pískl Gage dětským hlasem, ale zcela srozumitelně. "Přišel jsem, abych dostal tvou plesnivou smrdutou dědkovskou dušičku do pekla. Jednou jsi se mnou pěkně vyběhl. To tě nenapadlo, že se někdy vrátím a vyběhnu já s tebou?" Jud zdvihl sekáček. "Jen to zkus. Uvidíme, kdo s kým vyběhne." "Norma je mrtvá, takže pro tebe nikdo truchlit nebude," řekl Gage. "Byla to stejně štětka. Opíchala všechny tvý kamarády, Jude. Nechala se šukat do prdele. Tak to měla nejradši. Teď už se smaží v pekle i se svou artritidou. Viděl jsem ji tam, Jude. Viděl." O dva kroky se to k němu přiblížilo. Na omšelém linoleu zůstávaly blátivé stopy. Drželo to před sebou jednu ruku, jako by to jím chtělo zatřást; druhou ruku to schovávalo za zády.