!! OBSAHUJE SPOILER !!

Doktor Louis Creed přijme místo jako lékař na Mainské státní univerzitě a musí se tak s rodinou přestěhovat do Maine, kde si na okraji městečka Ludlow vybere starý dům s loukou a lesy za domem. Manželka Rachel, snad pětiletá Eileen, ani ne roční Gage a rodinný mazlík kocour Winston "Church" Churchill se tak s počáteční nedůvěrou ocitají stovky kilometrů vzdálení od rodného místa. Ale dům jim učaruje a brzy se všichni zabydlí. S adaptací jim navíc skvěle pomůže soused přes cestu, třiasmdesátiletý Judson "Jud" Crandell, který zde žije svou artritickou manželkou Normou už od nepaměti. Tenhle milý chlapík, jež nevypadá na svůj věk ani zdaleka, jemuž z počátku moc nerozumí díky mainskému přízvuku, si je brzy získá a Louis má tak konečně pocit, že našel otce (o kterého přišel ve svých 3 letech). Jud jim tak pomáhá se zabydlet a zapadnout do místní komunity. Dělí je jen cesta mezi domy, silnice, po které však často jezdí velké náklaďáky a cisterny, pokračující dál do velké města s mnoha továrnami a podniky. Cesta v zatáčce, jež není moc přehledná a která už nadělala vrásky spoustě lidem. 

Eileen objeví poblíž domu stezku, která je až zajímavě udržovaná a Jud jim vypráví o stezce vedoucí do lesa, která snad ani nezarůstá a znají ji především místní děti. Všechny do jednoho. Eileen, která se přiřítí následující dny ze školky celá nadšená, chce tu stezku vidět, protože už o ní slyšela vyprávět i tam. A tak je Jud vezme na malý výlet skrz louku a pak do lesa, který ale po nějakých pár stovek metrů začíná být spíše pralesem. Louis i Rachel z toho nemají dobrý pocit, a ani slova Juda, že některé staré stromy koušou, jim moc nepřidají. Nicméně děti jsou nadšené a Jud se zdá být v klidu. Dovede je tak na místo hřbitovu domácích mazlíčků, kterému děti svorně říkají "řbitov zviřátek". Tabulky na tyčkách se jmény mazlíčků vykouzlí úsměv na rtech všech přítomných a Jud jim o některých z nich vypráví. Velkou část z nich si vzala na svědomí právě ona cesta, silnice, mezi domy Creedových a Crandellových. Neposedná Eileen však brzy přestane poslouchat a leze si po padlých stromech, až se zraní. V tu chvíli příjemná atmosfére v temném lese už není tak pohodová a děti začnou být neklidné, i Rachel není ráda, že tu jsou. Jdou domů a únava, změna prostředí, zvláštní místo plné smrti se projeví na všech. Dojde k ošklivé hádce mezi Louisem a Rachel a každý pak tráví večer sám. Louis tedy u Juda a stále přemýšlí o nucené kastraci kocoura Churche, o nečekané prudkosti manželské hádky, o nadcházejícím prvním dni na Univerzitě i o řbitovu zviřátek. Dokonce se mu v noci o tom podivném místě zdál sen. 

Následující ráno nastupuje na svůj první den v Mainské státní univerzitě v Oronu a jen tak na něj nezapomene. Nestačil se ani pořádně rozkoukat a seznámit s personálem, když mu do ordinace přivlekli prakticky mrtvého chlapce, Victora Pascowa, jemuž chybí část hlavy a oka, ale jako zázrakem stále žije. Srazilo ho auto. Ještě zvláštnější je, že s doktorem mluví, že ví, jak se jmenuje a nezapomene se zmínit o řbitově zviřátek. Vyděšený doktor nechápe, jak zcela neznámý mladík zná jeho jméno, jak ví, kde včera byl, ale nakonec Vicotr umírá a už není možnost zjistit víc. Tělo je odvezeno, a zcela vyčerpaný Louis se vrací domů, kde na něj čeká milovaná Rachel a připraví mu krásný večer, jaký už dlouho, jestli vůbec, nezažil. O to horší je raní probuzení. Doslova z postele ho vytáhl šílený sen o řbitově zviřátek, na kterém byl a který mu přišel tak neskutečně živí. Navíc na "vlastní" oči viděl, že cesta za řbitovem pokračuje a byl si jistý že vede k ještě děsivějšímu místu, než je tohle. A živějšímu. Chtěl ten sen setřást, bylo už pozdě a Louis veděl, že přijde pozdě do práce. Pohled na jeho zablácené nohy, několik jehliček ze stromů v posteli a ruka poškrábaná o větev ze snu, ho urychleně vrátilo zpět. Vyděšeně zíral na své tělo a nechápal, co to znamená. Nakonec celou tu příhodu přisoudí ojedinělému projevu náměsíčnosti vyvolané stresem z posledních událostí. 

Pokročilý podzim přinese oslavy svátku Halloween a připojí se i Eileen a Louis, kteří jsou u Crandellových. Rachel musela zůstat s nemocným Gagem nakonec doma, a tak není svědkem děsivé příhody a dalšího setkání Eileen se smrtí. Nemocná Norma je stižena srdeční příhodou, a snad jen díky pohotovému zásahu Louise v domě přežije. Poté odjíždí Rachel s dětmi do Chicaga na týden k Racheliným rodičům, kam se Louis určitě nepohrne. Nemá s tchánem dobré vztahy už od počátku a v jeho rodině nikdy neobstál, ať by se snažil sebe víc. Bohatý rod s židovskými kořeny jen tak mezi sebe někoho nepříjímá a Louis nebyl žádná výjimka. Děti čase ostré rozepře otupily, nicméně Louis se návštěvám spíše vyhýbal. A nejinak tomu bylo i teď. Zůstal tak v domě sám a tušil, že si potřebuje odpočinout. A právě v tomto týdnu se stane událost, která obrátí celý život Creedových i Crandellových naruby. Ještě ten den, kdy mával dětem do okénka v letadle, ještě ten den usnul a spal jako zabitý celé odpoledne. Ještě ten den tak nemohl tušit, že jeden proklatý náklaďák, který z nepochopitelných důvodů na Den díkůvzdání pojede do Orono, proč jako?, vezme s sebou kočku. Kocoura. Jud Crandell přijde Louise vzbudit, protože je to on, kdo kočku našel. Prý se podobá tomu jejich Churchovi. Vyděšený Louis se celou cestu k mrtvému tělíčku modlí, ať to není Church. Ta představa plačící Eileen ho děsí a doufá, že se Jud mýlí. Nemýlil. Kocour, který se po kastraci přeci jen trochu změnil, zklidnil, zlenivěl, přeci jen Louisovi taky přirostl k srdci. Ale zdaleka ne tolik jako Eileen. Jenže když bere do ruky prakticky bezvládnou hlavičku Churche, ví, že se Jud nemýlil. Louisovi hlavou na maličký okamžik probleskne myšlenka na řbitov zviřátek, ale hned ji zaplaší. Jenže Jud je snad vnímavější, než by se na 83 letého pána zdálo a Louisovi kývne. Půjdou tam, i s kocourem. Jen Jud však ví, že to bude poněkud jiný hřbitov. 

Ztemnělým večer se vydávají na lesní stezku a míjejí dětský řbitov zviřátek. Louis táhne zelený pytel s mrtvým kocourem, který jakoby vážil jak pytel písku. A Jud pustí pár skrovných informací, kam to vlastně jdou. To místo je ještě o něco dál v lese a je to údajné staré pohřebiště indiánského kmene Mikmaků. Ovládá ho určitě nějaký démon, protože to místo není jen tak obyčejné pohřebiště. Stávají se tu divné věci. Louis má sice trochu strach, ale Jud ho utvrzuje v tom, že dělají správnou věc. Temné stíny, podivné zvuky, dokonce jakási oživlá stvoření Louise děsí a pohled na Jude, který náhle zestárl o 50 let, mu na odvaze nepřidávají. Přesto pevný Judův hlas ho nutí jít dál. Když stanou na místě, Louis je v šoku. Indiánské pohřebiště bylo umně propracované a Louis měl náhle pocit, že to tu Jud zná. Ale Jud neměl náladu povídat, a nutil Louise, ať kope a rychle. Do kamenné půdy to šlo opravdu ztěžka a postavení náhrobku bylo už na pokraji Louisových sil. Kocour Church byl pohřben. Vydali se zpět a Jud občas pustil odpověď na mnoho a mnoho Louisových otázek. Bylo to prý kouzelné místo, ale taky nebezpečné. Časem se mu začali vyhýbat sami indiáni, snad se tu zjevil démon Vendigo, duch východní země a půda přestala být výživná. Zkysla. Indiáni tu pohřbívali mrtvé bez rozdílu, lidé nebo zvířata. Tak to bylo. Jenže... Louis tady už opravdu byl. Poprvé, když mu bylo 10 let. Tehdy mu zemřel jeho milovaný pes Sport, na otravu z ostatného drátu, a Jud ten žal moc tehdy nezvládal. Někdo mu to místo ukázala a Jud zde psa pohřbil. Co bylo dál se ten večer Louis nedozvěděl. Bylo teprve devět, i když jemu to připadalo, že je po půlnoci. Následky noční výpravy se měl dozvědět už opravdu brzy. 

Když se druhý den Louis probudil, prostě zážitek chtěl vytěsnit z hlavy. Jud byl pryč, s Normou za nákupy a telefon vyzváněl. Určitě Rachel, ale už to nestihl. Později s ní mluvil, i s dětmi a neřekl ani slovo o tom, co se stalo předchozího dne. I Jud mu to radil. Zvláštní, kolik toho ten muž věděl. 

Ještě to odpoledne však Louis zažil další šok. Church se objevil doma. Louis na něj zíral a nevěřil tomu, co vidí. Byl to Church. Louis si ihned vytvořil omluvu pro to všechno. Kocour byl prostě jen v bezvědomí, a tak se probral. Louis potlačil jasné příznaky zlomeného vazu, krve, pohřbení na divném místě, byť mělkém hrobě. Kocour byl zpět a to bylo hlavní. Ale Louis z toho neměl dobrý pocit. Church vypadal divně. Páchnul. Ty jeho divné pronikavé oči jakoby ožily něčím prastarým, co Louis nechtěl vědět. Vydal se za Judem a teď už se nehodlal hnout, dokud se toho nedozví víc. A tak mu Jud vyprávěl, jak se jako 10 letý dozvěděl od chlapíka jménem Stanny B o tomhle podivném místě. Nebyl první, kdo tam své zvíře pohřbil a ono ožilo. Někdo tam dokonce pohřbil i svého býka. Historka o tom, jak tam Jud pohřbil svého psa, byla působivá, ale Louis tomu moc nevěří. Navíc podezíral Juda, že dobře věděl, co se s Churchem stane. 

Rozebrali spolu celou tu událost s Judovým psem Spotem, protože Jud věděl, že Spot byl mrtvý. Jeho táta psa tehdy zastřelil, aby se z otrávené rány netrápil, a přesto se pes vrátil, jakoby nic. Jud ho tedy na příkaz otce vykoupal, protože smrděl hlínou, do které ho Jud pohřbil. Dokonce dvakrát. Ale pes smrděl pořád dál. Už nebyl tím, čím byl tehdy. Ale byl zpátky. A děti prostě občas potřebují tu svou lež. Jud zmínil i další případy, ale jen ten býk Henrrety byl opravdu zlý a jeho majietel ho stejně pak zastřelil. Ostatní zvířata byla vlastně docela v pohodě, jen byla tak nějak mrtvá. A Louis začal chápat, proč ho Jud vzal na to divné místo. Eileen by teď při zjištění o Churchově smrti dostala šílený šok a nemusela by to zvládnout. Ale teď bude Church jiný. Eileen ho bude pořád milovat, ale už trochu méně... a vlastně pak už bude ráda, až Church umře doopravdy. A už to pro ni taky nebude tak zlé. Jenže Jud ještě dovětil něco, co Louise znepokojilo. Jud měl další důvod, proč tam Louise vzal. Jud potřeboval sejmout ze sebe to strašné tajemství, potřeboval, aby někdo další převzal to břímě divného místa. Protože to místo se vás najednou zmocní a nepustí. Hrát si na boha a vracet mrtvé mezi živé přeci není dobré. Ale Louis byl s tím spravený. Ale jedna otázka Louise trápila. Byl tam někdy pohřbený člověk? A Jud v tu chvíli zestárl a Louis přemýšlel, jestli nezasáhl nějaké citlivé místo a nepřistihl Juda při lži. 

O pár dní později se Rachel s dětmi vrátili domů a na první dobrou si ničeho nevšimli. Jen Eileen podotkla, že Church strašně strašně smrdí a tím to celé skončilo. Dny plynuly dál a jediný, kdo s Churchem bojoval, byl paradoxně Louis. Eileen už ho nechtěla mít příliš u sebe, jak šíleně páchl a Louis ho tak vyhazoval ven z domu. Ale kocour se vždy někudy vracel a tak trochu děsil obyvatele domu. Jednou dokonce si lehl na spícího Louise, který se vzbudil při zděšeném křiku Rachel. To byl Gage hodně nemocný a Rachel byla v koncích, když se chlapec začal dusit. Vyděšený Louis smetl kocoura, a po vyřešení zdravotního problému synka přišel na to, kudy se Church do domu dostává. Zamkl zadní dveře do kuchyně i na zástrčku a bylo to. Blížily se Vánoce a v domě Creedových už vládla pohoda. Rodina žila tak, jak si přála, všichni byli spokojení. Louis dokázal našetřit na krásný šperk pro Rachle, která byla unesena. Jeho první. Proběhl leden a začátkem února nastala pravá zima. Ochladilo se však v domě Juda Crandella, protože Norma zemřela na mozkovou mrtvici. Její smrt je velmi zasáhla, a Louis viděl, jak Jud opět zestárl na svůj věk a možná ještě víc. V šílených myšlenkách, které ho nutily k bláznivému smíchu, mu několikrát vytanula myšlenka, jak Jud vleče Normino tělo v pytly na mikmacké pohřebiště, ale raději to zaplašil. Její smrt pak spustila stavidla několikaletého traumatu Rachel. Nedokázala jít na Normin pohřeb, ale tolik nechtěla ublížit Judovi. Jenže nemohl. Ten večer konečně ze sebe dostala ten hrůzný zážitek, který ji tolik poznamenal. Bylo jí tehdy osm let, když její o dva roky starší sestra Zelda zemřela. Nakazila se několik měsíců před tím míšní meningitidou a její konec byl neodvratný. Z krásné holčičky se stávalo vyhublé zlé monstrum, kterého se všichni báli a každý si přál, aby už byla mrtvá. Děvčátko ke konci trpělo velkými bolestmi a Rachel velmi trpěla nad sestřiným skonem. Ten den, kdy zemřela Zelda, byli rodiče na pár minut u známých kvůli židovské tradici přesnici (pesah) a Rachel zůstala doma sama se svou na smrt nemocnou sestrou, které by stejně zbývalo pár hodin či hodin. Rodina ukrývala dceru v zadním pokoji a byla na obtíž. Tehdy Rachel si četla, a bylo pro ní těžké poslouchat bolestivý vřískot sestry. Když nastalo ticho, Rachel zpozorněla. Šla se podívat na sestru a našla ji, jak se dusí opuchlým jazykem. Osmiletá dívka nevěděla, co má dělat a nakonec udělala to co ji prostě napadlo jako první. Převrátila ji na bok, že se jí uleví, ale už bylo stejně pozdě. Když se tělo převrátilo zpět, byla Zelda už zčernalá z nedostatku kyslíku a pak zemřela. Vyděšená Rachel vyběhla křičící ven a na své okolí pořád dokola volala, že Zelda zemřela. Až sousedi ji odchytli a uklidnili, zavolali rodiče a pak už vše probíhalo, jak mělo. Od té doby Rachel nebyla schopná se postatvit ke smrti tak, jako většina lidí. A Louis pochopil, že tohle je další důvod o to víc nenávidět Racheliny rodiče. Nechat ji samotnou s nemocnou sestrou jen kvůli nějakému náboženskému svátku, hodit na malou holčičku službu u smrtelně nemocné stvůry, jen aby si sami oddechli z toho všeho. Louisův názor už nemělo co změnit a později v něm ještě více přitvrdil. Na pohřbu svého syna. 

Březen se otočil do teplejších dní, a rodina byla opět šťastná. Church už radši nevnímali, jen Louis dával pozor, aby po něm stihl včas uklízet. Kocour totiž začal nosit domů mrtvá zvířata. Nebyly to však jen myši, ale i vrány a větší hlodavci a zvířata velká jako Church. Louis se ho děsil. Kocour už nevrněl (jen jednou, a to tehdy, kdy usnul na Louisovi, když se malý Gage dusil) a místo toho vrčel jako motor. Veškerá kočičí něha byla pryč. Byl to smrdutý chlupatý stroj, co byl den ode dne agresivnější a Louis tušil, že takhle to dál nepůjde. Než však stačil i cokoliv promyslet, nastal květen a v jeho polovině došlo k události, která znamenala obrat o 180 stupnů. Ten den zemřel Gage. Byl už ve věku, kdy obstojně chodil a běhal, trochu i mluvil a hlavně, strašně rád si hrál na honěnou. A to i ten den v květnu, kdy se znovu jen tak z ničeho nic rozběhl po trávníku před domem a pelášil k silnici jako o život. Rodiče na něj křičeli a Louis se rozběhl, jak nejrychleji dokázal. Bylo pozdě, když si i Gage uvědomil, že jeho hra skončila. Rodiče přece u hry nikdy nekřičí. Do zatáčky vletěl další náklaďák z mnoha, tentokrát i větší rychlostí, než bylo obvyklé a Gage zmizel. Louis po chlapci sice na poslední chvíli skočil, ale chybělo mu půl metru. Chlapec zmizel a Louis později nacházel postupně jeho věci, od čepičky, přes boty až po bundu několik desítek metrů. Až našel jeho. O nějaké šanci na život nemohla být řeč. Tělíčko bylo vláčeno dlouho pod koly tahače a množství krve to jen dokádalo. 

Rozloučení s malým Gagem se konalo o tři dny později, rovněž za přítomnosti manželů Goldmannových, Racheliných rodičů. A nedopadlo to dobře, zvláště když se Irwin Goldmann opil a vychrstnul na Louise všechnu svou nadřazeneckou nenávist. Po té, co ho nazval vrahem dětí, muž Louis prostě jednu napálil na jeho umělý chrup. Po menší potyčce, která celý obřad ukončila, se všichni rozjeli domů v nesmiřitelné náladě. Eileen, Rachel i Louis trávili svůj smutek každý sám se sebou. Jen Eileen věřila, že se Gage vrátí, tak jako Lazar v bibli, když ho povolal bůh. Další den byl pohřeb v úzkém kruhu rodiny, kde už nikdo neměl náladu na jakékoliv spory. Smutek zastihl každého z nich.  Když se vrátili domů, nikdo neuměl prožít svůj žal s tím druhým, a tak každý zalezl do své ulity a tam plakal. Jud tušil, že s Louisem to ale není v pořádku. Že se mu honí hlavou nekalé myšlenky na mikmacké pohřebiště a chtěl ho znovu varovat, aby na to hned zapomněl. Ale neshledal, že by na to Louis vůbec reagoval, a tak ho večer vzal na pivo a přiznal se k tomu, co Louis už tušil. Vyprávěl mu příběh Timmyho Battermana. 

Timmy Batterman byl 17 chlapec, který šel do druhé války a vrátil se v rakvi. Jeho otec Bill, který se celý život nehnul z Ludlow, to nedokázal přijmout. Byl to jeho život, a protože žena už mu umřela, byl to jeho jedinný život. Konal se pohřeb, kde byla půlka městečka. O pár dní později spatřila první obyvatelka Timmyho stát na vlastních nohou a kulit oči. Zpráva se rozletěla městečkem a lidi byli v šoku. Byli přece na pohřbu. Tak kdo byl v rakvi, když ne Timmy? Bill vzal tělo synka na mikmacké pohřebiště a Timmy se vrátil. Jud spolu s přítelem se byli u Battermanových podívat a neměli z toho dobrý pocit. Timmy byl prostě zombie. Mrtvý a živý zároveň. Páchl, vypadal divně, chyběla div ne půlka hlavy, chodil trhaně a šel z něj strach. Billy o tom nechtěl nic slyšet a všem tvrdil, že Timmy nezemřel. Ale všichni věděli, že lže. Bylo pozdě. A Timmy začal být hrozbou a v městečku došlo k mnoha násilí, útokům a také změnám. Timmy totiž věděl, najednou z ničeho nic, spoustu temných tajemství obyvatel Ludlow a netajil se s tím. O něco později pak domek Battermanových shořel. Našla se v něm dvě těla, ale koronorer konstatoval, že byla už mrtvá. A to několik dní. Timmy měl několik průstřelů břicha. Louis příběh vyslechl a i když mu Jud tvrdil, že o nikom dalším, kdo by byl uložen na mikmackém pohřebišti, neví, tušil, že to není tak úplně pravda. Lidé zkoušejí pořád to, co už bylo vyzkoušeno. 

Další den Louis začal kroužit okolo hřbitova v Bangoru, kde byl pohřben Gage. Záminku si vždy našel. Louisovi se v hlavě klubal nápad, který by měl hned zavrhnout, ale stesk byl prostě silnější. A jako každý, kdo se stébla chytá, a pro koho je naděje ta poslední, věřil, že jeho Gage nebude tak změněný jako Timmy Batterman. Protože Gage byl přece tak milý, laskavý, citlivý. Úplně se mu vytratila z hlavy informace o tom, že Timmy byl taky hodný, byť poněkud prostoduchý, chlapec. Pak vypakoval Rachel a Eileen na letiště, aby spolu s jejími rodiči odletěla do Chicaga. Rachel to bylo divné, nevěřila Louisovi, tušila nějaké divné tajemství, ale Louis byl velmi přesvědčivý. S Eileen to bylo horší. Také nechtěla odjet, a bála se o tatínka. Měla až věštecká vidění ve svých snech. Louis stále trval na svém a tak odletěli. Málem se svého přesvědčení vzdal, když se mu tchán omluvil, ale nakonec to ustál. Cítil, že to místo nad ním moc, že ho láká, že zařizuje všechno tak, aby mohl Gage pohřbít na mikmackém pohřebišti. Nezastavilo ho ani to, že Jud byl ponděkud všetečný a že tušil, co chce Louis provést. Nezastavilo ho ani to, když se dozvěděl, že řidič onoho náklaďáku chtěl spáchat sebevraždu z toho, co se stalo. Jakmile byl volný, našel si v Bangoru motel, zakoupil potřebné vybavení a vyčkával. Všechno si naplánoval. Udržoval se při myšlence, že Gage určitě nepostihne tak strašná změna jako Timmyho Battermana. A kdyby přece ano, tak prostě Gage zabije znovu. Prostředky na to má. Věří, že to takhle nebude, věří, že Rachel to pochopí, věří, že ten nový život zvládnout. 

Ubytoval se v motelu a čekal. Spal, když se Eileen vypotácela z letadla, a vyprávěla šílené sny o tatínkovi, Gagevi, Churchi a všudypřítomné smrti. A taky o někom, kdo se jmenuje Pacscow, který ji varoval, ale že jí nemůže pomoci. Rachel to jméno bylo povědomé, a až pak si vzpomněla. Victor Pascor, ten mrtvý chlapec z prvního dne. A teď se zjevuje Eileen ve snech, aby je varoval. Aby jim sdělil, že je Louisovi blízko, ale ne dost, aby ho zastavil. Rachel pochopila, že se prostě musí vrátit do Ludlow a zabránit něčemu hroznému. Sehnala poslední místo v letadle. Jenže to místo má sílu. A tak Rachel to letadlo nestihla. Sedla tedy do auta a jela, co to dá. 

Jud tušil, že Lous chce jít s Gageovým tělem na Mikmacké pohřebiště. Jemu jakoby naopak to místo bránilo. Jud se snažil, ale místo bylo silnější. Čekal ve tmě před svým ztichlým a temným domem a čekal na Louise. Louis neznal jinou stezku než tu, kterou mu ukázal Jud, a Jud to věděl. Jud chtěl zůstat vzhůru, jenže...

Louis čekal ve svém pokoji v motelu. Když nadešel čas, vydal se na hřbitov blízko motelu. Že byla brána zamčená, se dalo čekat. Že její přelézání nebude. tak snadné, už ne. Louis to zvládl, ale zranil se a kulhající se vydal ke hrobu chlapce. Ani kopání nebylo zrovna jednoduché a když nakonec Louis vyzvedl tělíčko ven, doslova se s ním mazlil. Tolik mu chyběl. Pak se vydal zpět. Bylo to ještě horší, protože koleno ho nesnesitelně bolelo, navíc měl s sebou zátěž. A tichá ulice se náhle nebyla tak tichá a liduprázdná, jak to vypadalo. Psi se probrali, lidé taky a každý chtěl ticho. A Louis dělal kravál a ještě něco špatného. A zvířata to cítí. Nakonec to však Louis dokonal a chlapce uložil na zadní sedadlo. Byl tak vystresovaný, že hleděl i na to, aby seděl ve správné pozici. Mrtvý nemrtvý. Vyrazil na Mikmacké pohřebiště a od 20 minut později už šlapal lesní cestou. Jud spal jako zabitý. Rachel přespávala v motelu na cestě a Eileen měla divoké sny.

Louis zažil noční můru, ale vydržel. Setkal se i s Vendigem, tím si byl jistý. Hlasy, zvuky, zjevení, to všechno ho děsilo k smrti, ale byl neustále hnán vidinou živého synka a tak se nenechal odradit. Pak se celý dobitý vrátil domů a tam ulehl k zaslouženému spánku.

Rachel nad ránem nemohla nastartovat auto. Ochotný řidič odhalil závadu v podobě uvolněného kablu od baterie, což nechápal, jak se to mohlo zdát. Jud ještě spal, ale brzy se měl probudit. Stejně tak Eileen. Louis spal a jeho spánek měl trvat ještě několik hodin. Nemohl tak při začínajícím svítání vidět stíny na zdech v jeho domě. Ani slyšet šátrající nožky a ručky, ani padající lahvičky léků. Když se domem zableskla slabá záře od stříbrného předmětu, jež ty nenechavé ručky vyndaly z černého lékařského kufříku, ozvalo se spokojené zafrňání. Pak ty šourající nožky zase odešly. 

Jud se vzbudil. Nějaký zvuk zaslechl, a pak znovu. Věděl, že v domě není sám. Poznal každý zvuk jeho domu a věděl, že kdosi vstoupil za hlavní dveře. Usnul a zlobil se na sebe, ale také věděl, že za to vlastně nemohl. Byl prostě uspán. Nejdříve spatřil toho odporného kocoura, živého, s jiskřivýma očima a smrdutého. Pak puch zesílil a Jud spatřil chlapce v zabláceném pohřebním oblečku, jak se tlemí v širokém šklebu. Jud málem ztuhnul hrůzou. Tohle předčilo všechna jeho očekávání. Měl sice v ruce sekáček, byl tak trochu připravený na vetřelce, ale nevěděl, co tenhle malý hrůzný host chystá. Church však zaútočil jako první a sekáček mu vyrazil. Až pak se na něj vrhnul Gage a v ruce schované za zády se objevil skalpel. A sekal, a sekal, a sekal. Jud se bránil, ale v chlapci byla síla toho místa, síla pekla. O něco později dům ztichl.

Louis stále spal, když přijela Rachel. Bylo brzy ráno, a ona šla rovnou k Judovi, protože jejich dům byl tmavý a zdál se být prázdný. Mluvila s Judem a měla o něj strach. Nikdo na její volání neodpovídal, jen ty blátivé maličké šlápoty ji děsily víc než jakýkoliv zvuk. Konečně se odhodlala vejít dovnitř a tam uviděla nejen Churche, ale i Gage. První reakce byla tak moc mateřská. Chtěla Gage obejmout, než jí vůbec došlo, co ve skutečnosti vidí. Gage však zcela opačně a strašlivě přivítal maminku po svém. Eileen se vzbudila hrůzou ze strašného snu, který si však naštěstí nepamatoval. 

Když se Louis probral, bylo 9 hod. Viděl cizí auto u Juda a považoval ho za jeho návštěvu. Na jeho střeše spal Church, což se Louisovi vůbec nelíbilo. Bylo mu hrozně, všechno ho bolelo. Byl šťastný, nebo si to aspoň myslel. A čekal. Věděl, že bude muset ošetřit to zraněné koleno. Musí rozříznout kalhoty skalpelem, který jako jediný ostrý nástroj dokáže proříznout džínovinu. 

Když zazvonil telefon, Louis chtěl utéct. Ale zvedl ho. Irwin Goldmann. Měl strach o Eileen, která skončila v nemocnici kvůli nočním můrám. Pak si teprve Louis všiml malých zablácených stop a začal chápat. Už začínal rozumět tomu autu u Juda, jeho prázdnoty. A vzkaz Eileen, že "Pacscow říkal, že už je pozdě" ho poslali do mdlob. Jen bolavé koleno ho při pádu vráilo zpět mezi živé. Louis chtěl utéct, ale nemohl. Měl na rukou krev a věděl to. Chtěl spáchat sebevraždu. To místo ho k tomu prostě dohnalo, nakrmené jeho žalem. Jenže věděl, že musí po sobě uklidit. Opustil domů, který začal být prázdný jako tehdy před rokem, když sem přijeli Creedovi. Louis úplně viděl novou bezdětnou rodinku, jak si dům vybrala. Budou se smát jeho zlé pověsti s vědomím, jak je to hrůzostrašně vtipné. Mladí lidé, a třeba budou mít psa. 

Louis věděl, že skalpel chybí a tak si vzal injekční stříkačky s vysokou dávkou morgia. Nejdříve Louis našel Churche a malou lstí ho přemohl a vpíchl mu morfium. O chvíli později byl Church mrtvý. Znovu. Pak Louis vešel do domu a volal svého syna Gage. Bylo ticho. Sledoval malé blátivé stopy a šel podle nich... a našel Judu ve velké kaluži krve. Pokračoval dál, volal Gage a vracelo se mu jen tiché chichotání. Vyzbrojený dalšími třemi stříkačkami s morfiem. V polovině chodby objevil mrtvou Rachel, tolikrát pobodanou v kaluži krve. V tu chvíli Louis zešílel. Křičel a čekal. A Gage konečně přišel. Řehtal se a držel v ruce skalpel. A zaútočil. Louis neváhal. Ta věc byla nemotorná a Louis toho využil. Ta věc upadla a Louis si připravil stříkačky. Byl to zápas, ale až třetí injekce našla svůj cíl. Ta věc vstala, potácela se a až po zabrání morfia se ta věc proměnila zpět na Gage. Jeho skutečného synka. Gage byl opravdu mrtvý. 

Louis se skrčil do rohu a odpočíval. Pak musel konat. Musel uklidit. Všechno. Našel kanystry s benzínem a sirky. Úklid začal. 

Steve Masterton, Louisův kolega z práce, tušil, že s Louisem není něco v pořádku. Měl silné nutkání jít Louise zkontrolovat a tak vyrazil. Kouř z hořícího domu uviděl už z dálky, ale byl to ten druhý dům. Pár dobrovolníků běhalo po zápraží, ale dům už byl v plamenech. Bylo to marné. Steve přihlížel, když koutkem oka spatřil kdesi za Louisovým domem jakýsi neznatelný pohyb. Chvíli přemýšlel, co to mohlo být a tak se za tím vydal. Dostihl Louise. Měl úplně bílé vlasy a cosi vlekl. Když se k němu otočil, Steve se zděsil. Louis byl celý bílý a šílený. Nesl manželčino tělo zabalené v bílém prostěradle. Louis byl však zcela někde jinde. Otočil se a odešel přes polom cestičkou k Mikmackému pohřebišti. Steve si nedokázal představit, že by to dokázal přelézt, nakonec to však zvládl. Sledoval Louise jak kráčí dál, vykládá cosi o hlasech a jde dál. Steve byl na pochybách, chtěl Louisovi pomoci, byl zvědavý, byl v transu. Když pod ním praskla větev, probral se. Chtěl utíkat, ale větve ho držely a nechtěly pustit. Nakonec se vyprostil a utíkal jako o život. Žluté oči ho pronásledovaly a on utíkal až k Louisovu domu. Sedl na motorku a odjel zpět domů. Zůstal doma, vzal si volno a později se odstěhoval se pryč na druhou stranu Států. 

Louis odpovídal policistům, v klobouku a rukavicích. Uspokojivé odpovědi je odvedly pryč a Louis osaměl doma. Hrál karty a čekal. Po půlnoci se ozvaly šouravé kroky a v domě byla cítit zima. Ticho. Pak to přišlo a položilo mu to studenou ruku na rameno: "miláááčččku!" zaskřípěl Rachelin hlas.