Billy Haleck má všechno, co si může přát - drahý dům, hezkou rodinu a výnosné zaměstnání v advokátní kanceláři. Má však také silnou nadváhu a jeho doktor ho varuje před infarktem. Ve chvíli nepozornosti za volantem přejede cikánku, jejíž starý otec nad ním vysloví podivnou kletbu: "Zhubni," řekne mu a pohladí ho po tváři. Jedno jediné slovo, ale za šest týdnů je Billy o třiadevadesát liber lehčí a naprosto zoufalý a vyděšený. Vsadí všechno na jednu kartu a dostává se do souboje se silami zla, které způsobují, že dál nedobrovolně hubne... Vítejte ve světě starých cikánských rituálů...

Informace o knize:

Poznámka:

Kniha vyšla na Slovensku v r. 2000, i tak vyšla jako jedna z nejdéle v ČR nevydaných Kingových knih. I když dočkali jsme se i dalších, na první pohled snad už nevydatelných v češtině (a přece... ).

V době, kdy King uvažoval o další knize, vrátil se k románu o cikánské kletbě, aby ji doladil. Ještě si nebyl jistý, zdali ji vydá pod pseudonymem Richard Bachman, nebo pod svým jménem. Nápad k němu přišel (jako obvykle) zcela náhodou, po preventivní prohlídce u jeho lékaře. Ten mu tehdy zcela kriticky řekl, že má nadváhu (nějakých 107 kilo), že má vysoký cholesterol, takže by měl zhubnout a přestat kouřit. King odešel od lékaře strašně vzteklý, bylo uraženo jeho ego. On, tak slavný spisovatel a nějaký doktor mu na rovinu řekne, že je tlustý a zhulený. Nebyl zvyklý na tak tvrdou kritiku. Přesto ale něco shodil a to kouření také omezil. Když sledoval na váze, jak mu ubývají kila, přemýšlel, co by se stalo, kdyby někdo začal hubnout a nedokázal přestat.

Dle jistých zdrojů cikánština v originále je údajně jen trochu pokřivená finština.

Tento román, původně pojmenovaný jako Gypsy Pie - Cikánský koláč, byl posledním, který byl vydán pod pseudonymem Bachman, předtím, než Bachman oficiálně "zemřel". Prodejce jménem Steve Brown v jednom z knihkupectví si jako spousta dalších všiml jistých podobností s romány Stephena Kinga a nedalo mu to. V nakladatelství pak objevil formulář s žádostí na autorská práva k této knize a žadatel byl Richard Bachman. Prohlédl si tedy další knihy registrované k tomuto jménu, a jedna tam nebyla: Rage. Ta byla zapsána ke Stephenu Kingovi (ač autor byl Bachman). A tajemství bylo na světě. Malá chyba a způsobila smrt temného spisovatele. Jakmile vše vyšlo najevo, kniha, které se prodalo cca 28 tis. výtisků, se raketově prodala v prakticky desetinásobném množství. King byl tehdy hodně naštvaný. Chtěl s Bachmanem žít dál, vytvářet mu jeho čtenářskou obec a chtěl dosáhnout podobného úspěchu, především pak vydáním románu Misery.

Ve vydání v pevné vazbě byla na zadní straně obálky fotka "Bachmana", údajně pořízena jeho ženou Claudií Inez Bachmanovou. Ve skutečnosti je na fotografii Richard Manuel, pojišťovák Kirby McCauleyho, nového Kingova literárního agenta.

V knize se navíc vyskytuje nápadně mnoho narážek na další Kingova díla. Stejná adresa Raye Garratyho a Johna Smithe (Mrtvá zóna), prádelna Blue Ribbon (Srovnáno se zemí), věnování stejným lidem, jako běžné Kingovy knihy (Bishop, Hatlent a dalším). Je zde i několik hlášek, které vyloženě zmiňují SK a dělají si z toho legraci. Přesně to King i zamýšlel.

Nevím jak ve Státech, ale tentokrát si se speciální edicí dali práci ve Velké Británii, kde v r. 2014 vydali 2x974 ks očíslované knihy se 2 různými druhy obálky (dust jacket) se 2 růzmými motivy v klipsem uzavíratelném provedení.

Podle románu byl natočen vcelku zdařilý film jménem Thinner  (Zhubni!) v režii Toma Hollanda s Robertem J. Burkem v hlavní roli. Malou roli si tam střihnul i King (lékárník).

Nejdříve jsem viděla film, aniž bych věděla, že je to podle Kingova (Bachmanova) románu. Nebylo to špatné, ale poněkud zapomenutelné. Později jsem se dostala ke knize, která u nás vyšla dost pozdě, a trochu se mi do čtení ten film pletl. Naštěstí jen zpočátku. Pak jsem se do toho ale začetla a film vyhodila z hlavy ven. Začátek, jak se občas u Kinga stává, poněkud rozvleklejší, ale pak už to naběhlo obvyklou rychlostí a poměrně tenká knížka začala ubývat jako kila na váze hlavního hrdiny. Vcelku jsem byla zvědavá, jak to dopadne a kdo sní ten koláč. A jestli. King krájí napětí stejně jako sádlo z Billyho Hallecka, který mi k srdci zrovna nepřirostl. Možná jsem mu to i trochu přála. A naštěstí zde King (Bachman) nepoužil žádný happy end, tak jak to má být :-) Poddejte se tomu a u dobře prostřeného stolu se pusťte do výživné svačinky, abyste poznali, jestli dokážete sníst ještě kousek toho koláče.

"Sáhl ti na tvář, ne na hruď, miláčku," odpověděla Leda. "Dej si briošku a co nejrychleji se obleč. Vezmi si ten tmavošedý oblek a červenou kravatu, ať jsi elegantní i v úterý, ano? Buď od té lásky."
Dva dny nato ji večer zavolal do koupelny; křičel tak hlasitě, že přiběhla (všechny nejhorší objevy se uskutečňují v koupelně, pomyslel si Billy). Cary byl do půl těla vysvlečený a s bzučícím holicím strojkem v ruce zíral vytřeštěně do zrcadla. Tvrdá zažloutlá skvrna se rozšířila; měla teď stromovitý tvar a stoupala vzhůru mezi bradavky a rozrůstala se dolů až k pupíku. Znatelně vystupovala nad okolní kůži a Leda si všimla hlubokých prasklin; do některých by se dala vklínit mince. Poprvé ji napadlo, že začíná vypadat... no, šupinatě. A zvedal se jí žaludek.
"Co to je?" Málem na ni zakřičel. "Ledo, co to je?"

"Rakovina," řekl Lemke. Nespouštěl z Billyho jasně černé oči - určitě ptačí oči. "Líbí se vám to? Naplňuje vás to štěstím?"
"Ne," řekl Billy. Stále se snažil oprostit od útržků svého snu, zachytit se ve skutečnosti. "Ne, jistěže ne."
"Nelžete," řekl Lemke. "To není třeba. Máte z toho radost, jistěže z toho máte radost."
"Nemám z toho žádnou radost," řekl Billy. "Je mi z toho zle, věřte mi."
"Nevěřím ničemu, co mi řekne a co mi kdy řekl nějaký bílý muž z města." V Lemkeho hlase byla jakási odporná vlídnost. "Ale nemocný jste, to ano. Myslíte si to. Vy nastan farsk - umíráte na vychrtlost. Proto jsem vám něco přinesl. Trochu vás to vykrmí, udělá vám to líp." V děsivém úsměvu odhalil černé pahýly zubů. "Ale jen když to sní někdo jiný."
Billy se podíval na to, co měl Lemke na klíně, a s jakýmsi rozmlženým déjà vu viděl, že je to koláč na jednorázovém aluminiovém tácku. Představil si, jak ve snu říká vlastní ženě: Já nechci být tlustý. Rozhodl jsem se být hubený. Sněz to ty.
"Vypadáte vyděšeně," řekl Lemke. "Na strach už je příliš pozdě, bílý muži z města."