Poněkud narušený vysokoškolský student Charlie Dekker jednoho dne zabije učitele a zbytek třídy si vezme jako rukojmí. Během nesnesitelně horkého, napjatého a dlouhého odpoledne Charlie Decker vysvětluje, co ho vedlo k tomuto drastickému sledu událostí a zároveň nutí své spolužáky, aby pod záminkou ušetření života ospravedlňovali svou existenci na tomto světě... S úsměvem vstupující studenti do třídy netuší, že tohle bude jejich poslední školní hodina v životě, zatímco Charliemu ten strašný hlas našeptává rady, co má dělat, aby všechny postavil do hororové šou ve stylu ukaž se a mluv. Nakoukněte škvírou mezi okny a tiše sledujte divadlo, jaké už nebudu nikdy chtít vidět...

Informace o knize:

Poznámka:

Kniha vyšla v omezené limitované edii a samotným autorem byl její jakýkoliv další výtisk zakázan kvůli velmi citlivému obsahu.

Původně se román jmenoval Getting It On, napsaný ještě na univerzitě v Maine. King ho chtěl vydat pod pseudonymem v nakladatelství New American Library (přes Doubleday), které se staraly o jeho paperbacky. Použil jako jméno autora Guy Pillsbury, jenže se brzy rozkřiklo, o koho se doopravdy jedná. Strašně naštvaný King román trochu předělal a přejmenoval ho na Vztek (Rage). A změnil i pseudonym. Utkvěl mu zrak na poličku a knihu od Richarda Starka, což byl alias jeho oblíbeného autora kriminálních románů, Donalda Westlakea, a zároveň ze sterea hrála skladba od jeho oblíbené kapely Bachman Turner Overdrive. A Richard Bachman se zrodil. S tímhle jménem na jeho románu byla redaktorka nakladatelství důrazně upozorněna, že se nikdo nesmí dozvědět, kdo je za ním skrytý.

První Bachmanův román měl opravdu smutný osud. 11 let po jeho vydání, v dubnu 1988, jistý student střední školy v Californii, Jeffrey L. Cox, si zval za rukojmí spolužáka a držel ho s puškou u hlavy. Nikdo nebyl zraněn. Později jeden z Coxových kamarádů prohlásil, že Cox četl román Rage stále dokola a silně se s ním ztotožňoval. A na druhé straně se právě tento román stal posledním hřebíčkem do rakve Richarda Bachmana. To když si jeden knihkupec všiml v listině autorských práv vyplněné Kingovým agentem pro Knihovnu Kongresu, která vyžaduje registraci v zájmu ochrany autorských práv. V dokumentech k Rage byl coby držitel autorských práv uveden právě S. King. A už to bylo venku.

V září 1989 další student, tentokrát z Kentucky, Dustin L. Pierce, vzal za rukojmí celou třídu historie. I tentokrát to bylo bez mrtvých či zraněných. Později vyšlo najevo, že Pierce měl román Rage u sebe v pokoji.

V lednu 1993 už to nedopadlo tak dobře. Opět student z Kentucky (ještě jednou se tam vrátíme), Scott Pennington, revolverem zastřelil svou učitelku angličtiny a pak školníka, jenž se pokusil vstoupit do třídy. Po té držel třídu jako rukojmí. Svědci později vypověděli, že Pennington se velmi rozčílil, když obdržel za svůj esej na román Rage od učitelky stupeň C (u nás znamená za 3).

V únoru 1996 měl další incident ještě horší průběh. Student Barry Loukaitis ze státu Washington zastřelil na hodině algebry 2 spolužáky a spoustu z nich zranil. Později si přeživší studenti vybavovali Loukaitisovu hlášku: "Na to je i algebra krátká, že?!" jako větu z románu Rage (zde se však mýlili, žádná taková věta v románu není. Nejbližší možná věta, která zazní z úst Charlie Deckera, je: "Na to jsou i hoši z "panty raids" krátcí, že?!" - zde je nutné vysvětlit historii - v únoru 1949 je zaznamenán první incident tohoto typu v kampusu středních škol, v Illinois, kdy poměrně velká část studentů z chlapecké koleje přepadla dívčí kolej. Zavřeli vedoucí koleje a rozbili světla a přeřezali telefonní linky. Později několik dívek řeklo, že se jim ztratilo spodní prádlo (panty, pants - raid - jízda), což však účelem nebylo. Účelem bylo vyvolat rozruch, což se skutečně povedlo. Později se toto "hnutí" rozšířilo na další koleje a státy a stalo se jakousi humornou protestní akcí proti různým školním pravidlům apod. Občas se objevila zranění, vyloučení, ale nic tak dramatického, jako ve výše popsaném incidentu). Pak do třídy k Loukaitisovi vstoupil tělocvikář, který navrhl výměnou sebe za rukojmí a student souhlasil. Tělocvikář se nicméně snažil sebrat studentovi zbraň a umožnil tak během zápasu utéct ostatním rukojmím.

Poslední incident před stáhnutím románu se stal v prosinci 1997, když 14 letý student z Kentucky (a jsme tu zpět), Michael Carneal, při setkání v rámci náboženské nauky (více o takových setkání se dozvíte v románu Revival  (Revival)) zastřelil 8 studentů. Později byl v jeho skříňce nalezen román Rage.

Po o dost horším masakru na Columbine High School v r. 1999  učinil King zásadní rozhodnutí. I když na jednu stranu chápal pohnutky těch chlapců, pochopil, že jeho kniha jim mohla sloužit jako instruktáž k těm hrůzným činům. Jako kdyby jim vlastně dal do ruky návod. Nařídil New American Library stáhnout román Vztek z trhu jednou pro vždy.

Román se stal rovněž součástí The Bachman Books, ale pouze prvních vydání. V současném vydání už jeho součástí není. Ostatní romány jsou vydávané i samostatně a jsou stále dostupné, na rozdíl od Rage. King chtěl román stáhnout už po útoku Carneala v Kentucky, který byl pro něj dostačující. Jak uvedl v předmluvě jiného Bachmanova románu Blaze  (Blaze), nemělo by být autorům bráněno v psaní podobných příběhů, i když mohou mít takového následky, protože oni přece čerpají z historie a vývoje vlastní země, která je rovněž plná násilí. Uvedl několik případů, kterého vedli k napsání tohoto díla, ale i povídky I povstal Cain  (Cain Rose Up) ze sbírky Mlha  (Sceleton Crew). I on byl tehdy velmi frustrovaný student plný vzteku, chuti k násilí, bolesti a znechucení nad tehdejší dobou a lidmi. A přece nikoho nezastřelil.

V r. 2013 v eseji Guns se vyzpovídal z důvodů, proč nechal Rage stáhnout z trhu a zároveň se vyslovil na podporu kampaně proti držení zbraní.

Nu škoda jen, že ve světě stihli tuto knihu přeložit a vydat, k nám už nedošla. 10 let po revoluci :-(

Vzhledem k tomu, že si ji nemůžu přečíst (ani pořídit), mohu jen říct, že by mě zajímala ta studie studentů, kteří se motají sami v sobě, což některé dovedlo k hrůzným činům. Ale pořád je to studie amerických studentů a je možné, že nám by to nic neřeklo. Tady byly frustrace zcela jiného charakteru, tady by se to s americkým myšlením a volným držením zbraním asi vraždilo poněkud více, za dob mého studia v totalitě.

Úryvek