Docela nezvyklý příběh Rolanda a jeho skupiny. Po tom, co porazí Blaina, přichází skupina do Topeky v Kansasu. Tento Kansas je však jiný než ten, který každý ze skupiny znal, ale matka Abigail a Temný muž jsou stále zde. Roland vypráví skupině o své minulosti, o ztrátě té, kterou miloval a jejich nenarozeném dítěti. Pokračují dál z Kansasu, dokud nedojdou k jakémusi křišťálovému paláci. Ten nyní vypadá, jako kdyby se ocitli v zemi čaroděje Oz, a tváří v tvář se setkají s Randallem Flaggem a Blainem, jenže stejně jako všechno v této zemi, nic není takové, jak se na první pohled zdá... Otevřete brány do nového světa a vstupte dál...

Informac o knize:

Poznámka:

Kniha vyšla v ČR ještě v r. 2008 jako dotisk prvního vydání, takže zcela beze změn.

Román byl v r. 1999 nominován na cenu Italia Awards (kat. International Novel, 2.místo) a v r. 1998 na cenu Locus Awards ve dvou kat. - Fantasy Novel a Art Book (4. místo).

King si dal se psaním čtvrtého dílu opravdu na čas. Fanoušci po úchvatných Pustinách čekali celých 6 let, než přišlo další pokračování. To my tady naštěstí jen rok (i to byla dlouhá doba). Rolandova cesta ubíhala vlakem a sám autor nějak nevěděl, jak skončí. Jak dopadnou hádanky, jak dopadne dojezd do Topeky a hlavně, kudy se bude ubírat další pouť pistolníka a jeho přátel. Strašně se mu nechtělo do vymýšlení nesmyslů, ale našli se lidé, kteří to tak nenechali. Tlačili, nutili, mluvili, přesvědčovali a výsledek nakonec přeci jen vznikl v první bichli série. Příběh, který spoustu čtenářů na jedné straně strašlivě zklamal, protože o cestě k Temné věži se toho zase tolik nedozvíme, na druhé straně příběh z Rolandova mládí uchvátil jejich oponenty. Tenhle velký flashback do Rolandova světa a jeho minulosti je věnován právě těmto lidem, lidem, bez kterých byl 4. díl vlastně asi nevznikl.

První, limitovaná, edice (jak bylo v malém vydavatelství Donalda M. Granta obvyklé) byla vybavena 18 ilustracemi Davea McKeana. Další vydání jich mělo již jen 12, paperback pro masový trh se pak vydával bez ilustrací.

Tento díl má podtitul Vhled (jak se tvrdí o Vlcích).

Ve čtvrtém díle se setkáme s matkou Abigail i Temným mužem, které už většina čtenářů zná z románu Svědectví  (The Stand).

Pro mnohé tak trochu zklamání po tak dlouhé době čekání. Příběh, který vypadal, že vůbec s Temnou věží souvisí, příběh smutný a dojemný, příběh z Rolandova mládí. Jeho velká láska a její drsný konec. Příběh, kde je spousta indicií pro další díly, o kterých ale zatím čtenář nemá tušení. Teprve v těch dalších dílech oceníte smysl čtvrtého dílu a pochopíte zrůdné chování řady postav, k čemu slouží ono sklo z názvu a jak promluví do děje někteří, kterým byste třeba nedali ani šanci na přežití...

Příběh, který je více sondou do divokého západu, do starých časů zvláštního venkova, letních rituálů, psychologie lidí, kteří žijí, jak se dá. Jeden čtenář (asi hodně mladý) napsal recenzi, že tuhle knihu nenávidí, a to kvůli jediné ženě, Susan Delgadové. No fakt, ne kvůli postavě, ne kvůli tomu, že se toho zase tolik přímočarého o Temné věži nedověděl. Prostě kvůli té proklaté ženě Susan Delgadové. A co to bylo za lidi, ti venkovani, a jak divně mluvili.... Fakt jsem se u té recenze strašně nasmála. Jak poctivý čtenář, který se tak nádherně nechal unést příběhem Rolanda, jak se vžil do fantasy příběhu, že byl schopen zahodit knihu do nějakého šedého rohu jen kvůli jedné postavě. Tedy kvůli Susan Delgadové. Doufám, že si již přečetl další díly, aby viděl a zažil, proč to všechno.

Možná budete mít chvílema stejný názor jako ten často 'capslock' používající mladík. Taky jí budete nenávidět. Vydržte. Příběh z Rolandova mládí je tvrdá romantika s ještě tvrdším koncem. Holky budou brečet (no fakt), kluci se snad zasní, zamračí, sevřou ruce v pěst. To k příběhu patří. První část knihy odehrávající se ještě ve vlaku je naprosto strhující. Budete na ní ujíždět stejně jako jeho pasažéři. I vy sami pak budete chtít zvolnit a nechat se tak trochu ukolébat Rolandovým vyprávěním. Dejte mu šanci a zaposlouchejte se. A hodně pozorně. Uvidíte, kdo všechno se Vám ještě vrátí na mysl při čtení dalších dílů.

"Žádné časové limity jsme si nestanovili," souhlasil Roland, "to máš pravdu. Ale nesmíš nás zabít a nechat hádanku bez odpovědi, Blaine, a Topeka se blíží. Odpověz!"
Panský vůz opět zprůhledněl a Eddie uviděl, že se kolem mihlo cosi jako vysoké a rezavé obilné silo. Bylo v dohledu sotva tak dlouho, aby je stačil rozeznat. Teď si naplno uvědomil šílenou rychlost, jakou cestovali. Možná o čtyři sta padesát kilometrů rychleji, než je obvyklá cestovní rychlost běžného tryskového letounu.
"Nechte ho být!" naříkal hlásek Malého Blainea. "Zabijete ho, povídám! Zabijete!"
"A nechce náhodou přesně to?" ozvala se Susannah hlasem Detty Walkerové. "Umřít? To přece říkal. A nám to taky nevadí. Nejsi tak zlej, Malý Blaine, ale dokonce i tendle zparchantělej svět bude určitě lepší, když tvůj velkej brácha zaklepe bačkorama. V podstatě nám vadí akorát to, že nás chce vzít s sebou."
"Poslední možnost," řekl Roland. "Odpověz, nebo se vzdej husy, Blaine."

Uvnitř osamělé chýše vysoko na Cöosu seděla Rhea u kuchyňského stolu a skláněla se nad skleněnou koulí, kterou jí před měsícem a půl přinesli Velcí lovci rakví. Tvář se jí koupala v růžové záři a nikdo by si ji už s mladou dívkou nespletl. Měla neobyčejnou životní sílu a ta ji napájela po mnoho let (jenom nejstarší obyvatelé Hambry měli představu o tom, jak je doopravdy stará Rhea z Cöosu, ale ta představa byla velmi matná), ale to sklo ji nakonec pohlcovalo - vysávalo z ní sílu, jako upír saje krev. Obývací pokoj v chýši byl ještě ubožejší  a nepořádnější než obvykle. Poslední dobou neměla čas ani předstírat, že uklízí, ta skleněná koule jí zabírala všechen čas. Když se do ní nedívala, myslela na to, že se do ní podívá - a ach! Jaké věci viděla!

"Je to Jonas, Roland ho nakonec asi nezabil," zašeptal Eddie, ale Jake už věděl. Poznal ten hlas. I když byl zdeformovaný zesilovači v barevných válcích, on ten hlas poznal. Jak mohl vůbec uvěřit, že ten hlas patří Blaineovi?
"VARUJI VÁS, JESTLI ODMÍTNETE -"
Ochu zaštěkal, ostře a rozkazovačně. Muž ve výklenku s přístroji se začal otáčet.
Pověz mi, kamaráde, vzpomněl si Jake, jak mu ten hlas kdysi říkal, ještě než jeho majitel objevil pochybný půvab zesilovačů. Pověz mi všechno, co víš o dvojpólových počítačích a přechodových obvodech. Pověz mi to, a já ti dám napít."
Nebyl to Jonas a nebyl to vůbec žádný Čaroděj. Byl to vnuk Davida Quicka. Byl to Tikyták.