ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Policista Hunton byl přivolán k ošklivé nehodě v prádelně Blue Ribbon. Obrovský žehlící a skládací stroj Hadley-Watson, model 6, zvaný Šroťák, proti jakékoliv logice vcucnul jednu ženu a doslova ji vyžehlil. A složil. Hunton při vyprávění o celé divné nehodě svému příteli, profesoru anglické literatury, zmíní i další, předchozí případy. Vypadá to, že stroj byl posedlý lidskou krví. Na tuto myšlenku ho přivedla teorie jedné z žen z prádelny. Obrovský mandl se tak začal chovat od té doby, co ochutnal lidskou krev, od té doby byla v prádelně jedna nehoda za druhou.
Profesor Jackson tak začne uvažovat o nestandardním řešení, o vymítači ďábla. Mark Jakson zkoumal různé teorie a společné prvky, které mohly u stroje vyvolat tuto posedlost ďáblem, a nakonec se s Huntonem shodl, že posedlost způsobila pravděpodobně směs krve panny spolu s netopýří krví, želatiny na mazání, která se vyrábí z kopyt. Podle této kombinace tedy našli řešení, jakým rituálem stroj posedlosti zbavit. Oči krásné paní neboli rulík zlomocný, tam být nemohl, neměl se tam jak dostat, ani nic ze hřbitova. Ten je moc daleko. Rozhodli se, že celý akt vykonají jen oni dva, stačí na to svěcená voda a hostie a nějaké modlitby. Ty oči krásné paní sice profesorovi stále nedaly spát, protože ty jsou opravdou pevnou součástí černé magie, ale jak by se tam dostaly. Při hledání modlitby se stala ještě jedna nehoda, která skoro zabila správce prádelny. Pomohl mu údržbář a oba muži se tak přesvědčili, že mandl si dělá, co chce i bez elektřiny. Je živý. To rozhodlo, že je na čase stroj "vyléčit". Ani jeden z nich však neutušil, že právě ta žena, Frawleyová, poslední oběť mandlu, měla žaludeční potíže a brala léky na bázi rulíku. Alkaloidu, o kterém nevěděli, a který tak chyběl při stanovení správné verze démona. Celá tuba léků v její kapse se tak vysypala při žehlení a skládání jejího těla do stroje. Oba muži, profesor i policista, pochopili trochu pozdě, že nezvolili správnou metodu. Hunton stačil ještě před útokem stroje prchnout, ale Jackson ne. Celý exsorcistický rituál totiž zpočátku probíhal dobře, ale špatně zvolený démon se probral. Utíkající Hunton se hnal ulicí k inspektoru Martinovi, ale z hřmotu na ulici bylo jasné, že stroj je ještě horší než předtím. Oba cítili kovový pach krve...

Povídka byla poprvé publikována v pánském magazínu Cavalier  v prosinci 1972. Následně v USA vyšla v několika dalších sbírkách, stejně tak v Čechách vyšla opakovaně. Nejdříve ve sbírce Mrtví se někdy vracejí  (1992, předklad Pavel Medek), ve sbírce The best horror - Povídky 3 pak vyšla pod názvem Mandl (1995, překlad Karel Mašek) a nakonec v té zvláštní antologii Stephen King jde do kina  (2010, překlad Ivan Němeček). V každé sbírce od jiného překladatele. Zajímavé.

King se nechal inspirovat vlastním zážitkem v prádelně New Franklin v Bangoru, kde pracoval rovněž do úmoru, ještě než byl slavným spisovatelem. Stejně jako textilka Worumbo Mills mu i prádelna poskytla prostředí pro nápady. Jeden Kingův spolupracovník měl místo rukou háky, který v prádelně pracoval už hodně dlouho. Tehdy dostal práci u velkého mandlu a zachytila se mu do něj kravata. Chtěl si ji jednou rukou vyndat, jenže mandl jel dál a vcucával mu kravatu, ruku a tak se pokusil druhou rukou vyndat tu první. Bohužel mandl byl silnější a muž přišel o obě ruce. Dostal místo nich háky a spousta nových lidí se pak s tímto mužem setkali vcelku nedobrovolným způsobem, kdy je těmi háky lekal. A v Kingovi vyklíčil nápad na šroťák. 

Povídka byla r. 1995 zfilmována jako film The Mangler  (Děs v prádelně) v režii Tobe Hooper. Slušnější béčko.

Stará dobrá nechuťárna. Oživlý mandl, to může napadnout fakt jen Kinga. Naturelně popsané poskládané mrtvoly nejsou nic pro slabé žaludky. Povídka má vcelku švih, a jestli chodíte mandlovat, tak myslím, že po téhle povídce už chodit nebudete. Nikdy jsem mandl ráda neměla, vždy jsem se trochu bála, kolik toho dokáže vyžehlit (a to neskládal), ale tenhle šroťák je opravdu odporný. A jak je u Kinga obvyklé, žádný kladný konec, zpackané vymítání a ďábel si to pěkně razí ulicemi.

Stroj ještě běžel, protože ho nikdo nevypnul. Byl to stroj, se kterým měl později možnost seznámit se důvěrně: Hadley-Watsonův rychložehlící a skládací stroj model šest. Dlouhý a těžkopádný název. Lidé, kteří tu ve vlhku a v páře pracovali, pro něj měli lepší jméno. Šroťák.
Hunton se dlouhou chvíli nepohnutě díval a pak udělal něco, co se mu za čtrnáct let v policejních službách stalo poprvé: otočil se, křečovitě zvedl ruku k ústům a začal zvracet.

Bylo velice zvláštní, jak George Stanner přišel ve šroťáku o ruku. V pondělí v sedm hodin ráno nebyl v prádelně nikdo kromě Stannera a údržbáře Herba Dimenta. Prováděli pravidelné pololetní mazání ložisek šroťáku předtím, než měl o půl osmé v prádelně začít normální pracovní den. Diment byl u protilehlého konce, mazal čtyři přídavná ložiska a přemýšlel o tom, jak nepříjemně na něj poslední dobou tenhle stroj působí, když se šroťák náhle s rachotem probral k životu. Držel právě nadzdvihnuté čtyři z výstupních plátěných pásů, aby se dostal k motoru pod nimi, když se mu pásy najednou pod rukama rozběhly, sedřely mu kůži z dlaní a táhly ho s sebou. Křečovitým škubnutím se vytrhl z jejich sevření pouhých několik sekund předtím, než ho stačily odvléct do skládacího mechanismu.
"Krucinál, Georgi, co to děláš?" zařval. "Vypni tu zasranou mašinu!"
George Stanner začal ječet. Byl to pronikavý a kvílivý jekot, při němž tuhla krev v žilách a který zaplnil celou prádelnu; odrážel se od ocelových tváří praček, od šklebících se úst parních žehlících strojů, od prázdných očí průmyslových ždímaček. Stanner se zhluboka zajíkavě nadechl a znovu zaječel: Kristepane, chytilo mě to, CHYTILO MĚ TO..."

Od východní strany domu, tedy ze směru, odkud přišel Hunton, se ozval jakýsi nezřetelný, ale rychle sílící zvuk. Pravidelné skřípavé rachocení, které bylo stále hlasitější. Okno obývacího pokoje bylo pootevřené a vánek donesl k Martinovi nepříjemný zápach. Pak ozónu... nebo krve. Stál s rukou položenou na telefonu, který už mu k ničemu nebyl a poslouchal, jak ten rachot sílí a sílí, skřípe a chroptí; ulicemi se blížilo něco rozpáleného, z čeho tryskala horká pára. Místnost se zaplnila pachem krve. Odtáhl ruku z telefonu. Démon už byl venku.