ze sbírky Srdce v Atlantidě

!!! OBSAHUJE SPOILER !!!

William Shearman a jeho přátelé zbili jako děti Carol Gerberovou. Svým způsobem se tím, že vystupuje jako slepý "Willie Garfield", Willie trestá za věci, které udělal ve svém životě. Začíná v obleku jako Bob Shearman, změní se ve slepého žebráka, který každý den vyškemrá až 3000 dolarů od kolemjdoucích. Toto je přepsaná povídka z prvního vydání v magtazínu Anaetusu  a pozdější sbírky Šest příběhů.  Postavy jsou ucelenější a konec příběhu více odpovídá linii zbytku Kingova díla.

Povídka vyšla v říjnu 1994 nejprve v magazínu Antaeus (75/76 Final Issue), následně v limitované edici sbírky Šest příběhů  (Six Stories) v jiném znění, než v následné sbírce.

I zde se setkáváme s několika postavami z první povídky Ničemní muži ve žlutých pláštích,  největší prostor je tu dán vedlejší postavě Williamu Shaermanovi, který spolu se svými kamarády zmlátil Carol Gerberovou. Pro své slepecké alter ego si pak propůjčuje Bobbyho příjmení Garfield.

V Carolině odbojném životě a zároveň skoro v závěru povídky se objeví muž, který si říká Svengali, ale jeho pravé jméno je Raymond Fiegler. Mnozí přisuzují shodné inciály RF s postavou Randalla Flaga, mocného čaroděje a původce zla v mnoha dalších Kingových románech (např. Svědectví  (The Stand) nebo Dračí oči  (The Eyes of the Dragon) a samozřejmě v celé Temné věži. Podobnost s Fieglera s Flagem vidí především v jeho zdánlivé slabosti, v jeho schopnosti vyhledat právě ty slabé a zneužít je ke zlému, být nepsaným králem temnoty. A snadno zapomenutelným a přesto nezapomenutelným.

Ještě více zapomenutá povídka, i když nápad měla dobrý. Kdyby nebyla součástí této sbírky, mohl se z toho vyklubat slušný román. Zpověď vedlejší postavy z první povídky však nezaujala tak, jak možná King předpokládal. Možná je to i tím, že původně vznikla zcela samostatně a do sbírky byla uměle zasazena, a tudíž poupravena. Je otázka, jestli to byl dobrý nápad. Další deprese na pouličním chodníku vás ale na kolena nedostane.

„Nemůžu ho zabít,” říká tiše a utrápeně. „Budu v prdeli, jestli ho zabiju.” Jenomže být v prdeli by nebylo to nejhorší. Starosti mu dělá zatracení. Zabíjení bylo ve Vietnamu něco jiného, aspoň to tak vypadalo, ale tohle není Vietnam, tohle není džungle. Copak vršil všechny ty roky pokání jen proto, aby je znovu strhl? Bůh ho zkouší, zkouší, zkouší. Existuje přece odpověď. Ví, že existuje, musí. Jenom je příliš - ha, ha, odpusťte tu slovní hříčku - příliš slepý, aby ji viděl.