ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

V malém zapadlém městečku se sešlo pár lidí u Henryho v bufáči U sovy. Vypravěč vzpomíná, jak tehdy venku řádila pěkně tuhá zima. Obyčejně se tu slejzali studenti, anebo místní věkovití štamgasti, kteří už stejně neměli kam jít. Ten den vešel dovnitř vystrašený kluk, Timmy, syn Richieho Grenadinea. Chodil otci často pro pivo, ale teď ho nechtěl. Henry si ho vzal stranou, aby si vyslechl, co se stalo. Ostatní chlapi, Bertie, Carl a další zatím vzpomínali, kdy vlastně viděli Richieho naposledy. Bylo to vlastně už hezkých pár měsíců. Richie byl chlap jak hora a pracoval na pile. Ale pak měl úraz a zůstal doma. Pivo ale pít nepřestal. Strašlivě ztloustl, ale dokud chodil pro pivo sám, lidi ho brali. Pak začal posílat kluka...
Henry poslal chlapce nahoru k ženě na něco dobrého k jídlu a vzal dva chlapy k Richiemu domů. Cestou jim povídal, co mu kluk vyprávěl. Táta před nedávnem vypil nějaké hnusné zkažené pivo z plechovky s šedým povlakem. Od té doby u nich doma začaly změny. Přestalo se svítit. Všude. Začal u nich narůstat divný zápach. Timmy musel tátovi pivo ohřívat. A pak mu něco ukázal. Byl celý zabalený do deky, ze které vytáhl ruku. Už to nebyla ruka, ale nějaká hnusná slizská šedá hmota a Timmy musel být zticha. Jenže když se ten sliz objevoval už všude a přes zápach se tam nedalo žít, utekl. Peníze na pivo, které dnes přinesl, byly také opatlané čímsi lepkavým, šedým, slizským.
Chlapi dorazili do domu. Smrad se táhl až ven. Nikdo tam kromě Richieho s Timmym už nebydlel a tak si toho nikdo nevšiml. Všichni tři stoupali nahoru a s každým patrem v nich stoupal i strach. U dveří bytu po chvíli Henry sebral odvahu a podíval se špehýrkou dovnitř. Spatřil něco odporného. Obrovská šedá hmota odloupala od stěny pár prknen a vytáhla asi týden mrtvou kočku, celou nafouklou a shnilou. Otřesený Henry přesto zabouchal na dveře. Odvaha se mu na chvíli vrátila a tak se nespokojil s Richieho odmítnutím. Připomněl mu, že v městečku se ztrácejí kočky, ale i dvě děti a jedna prostitutka. Ze dveří se náhle vyvalila hmota. Se zděšením na ni zírali. Nejen že byla odporná, ale měla čtyři oči. A mezi těmi páry byla linka, čára, která se rozšiřovala. Henrymu došlo, že se to začíná zase dělit. Bertie a kamarád s jekotem utekli rychle pryč zpět do bufetu. Při útěku ještě zaslechli pět výstřelů. Pak už jen seděli uvnitř a čekali. Čekali, kdo z těch dvou otevře dveře. Hlavně, aby to byl Henry.

Povídka byla poprvé publikována v pánském magazínu Cavalier  v říjnu 1973.

Byla zahrnuta do komiksového zpracování některých Kingových povídek The Secretary of Dreams, vol. 2.  (2010)

Povídka byla převedena na filmové plátno jako krátkometrážní snímek r. 2012 (16min) Grey Matter  v režii James B. Cox. Poněkud přejmenoval hlavní postavy a "zmodernizoval" pojetí příběhu. Letos vznikla další adaptace (r. Bobby McGruther), tentokrát se postavy jmenují podle povídky.

Vcelku napínavé povídání o čemsi hodně ošklivém. Nemá vás překvapit, co Henry a přátelé najdou v bytě Richieho, to je od začátku jasné. Nemá vás překvapit ani to, že se to vyřítí ven, když už se začaly ztrácet kočky, děti... Jen prostě máte s obavou čekat, kdo s koho. Kdo přijde dřív, Henry nebo ta slizká věc. Jasně, zase se sešla spousta kritiky na "zpackaný" Kingův závěr. Proč? King nepíše šťastné konce, výjimečně, King píše konce otevřené, ať si každý domyslí, co se asi tak mohlo stát, ať zapojí svoji fantazii. Někdy je konec hodně naznačený a více méně je to jasné, někdy ne, jako v případě Šedé hmoty. Probuďte v sobě své temné já a nechte vejít šedou hmotu jako první :-) Bát se nebudete, vcelku se i pobavíte. A možná ke konci budete trochu napjatí. Ještě něco?
A to pivo v plechovce, je fakt, že nikdy nevíte, kdo na to šahá...

"Já vás, kluci, nechci ňák vyděsit," řekl Henry s tím divným, skoro zvrhlým úsměvem, "ale stejně vám to ukážu. A taky vám povim, co mi kluk řikal, dyž sme byli tam nahoře... prostě chci, abyste to věděli!"

Pak, jednoho dne, když se Timmy vrátil ze školy - byly čtyři odpoledne a už se hodně smrákalo -, povídá Richie: "Rozsviť."
Kluk rozsvítil světlo nad dřezem a to mě podržte, Richie byl od hlavy k patě zabalený v dece. "Koukni se," povídá Richie - a s pod deky vylezla ruka. Jenže to nebyla vůbec žádná ruka. Něco šedýho, víc o tom kluk Henrymu nebyl s to povědět. Taky to vůbec jako ruka nevypadalo. Jen taková šedá hmota. No jistě, Timmy Grenadine z toho byl vedle. Povídá: "Táto, co se to s tebou děje?" A Richie na to: "Já ti nevim. Ale nebolí to. Je to... docela příjemný."
Tak Timmy povídá: "Zavolám doktora Westphaila."
A deka se začne celá třást, jako kdyby se pod ní hýbalo něco děsného - pod celou dekou. A Richie povídá: "To ať tě ani nenapadne. Jestli to uděláš, tak se tě dotknu a ty skončíš právě takhle, jako já." A jenom na chvilinku si stáhne deku z hlavy.

Ale to nebylo to nejhorší. Oči té věci byly ploché a žluté a divoké - nebyla v nich ani stopa lidské duše. Jenomže nebyly dvě. Byly čtyři, a rovnou uprostřed té věci, mezi těma dvěma páry očí, byla bílá nitkovitá linka s pulzující růžovou tkání, pronikající tou masou, jako když rozříznete při zabijačce břicho prasete. Ono se to dělilo. Dělilo se to na dva exempláře.