ze sbírky Noční můry a výjevy 1: Dolanův cadillac

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Howard Mitla žil poklidné manželství s manželkou Violet ve svém bytě v New Yorku. On byl autorizovaný účetní, ona zubní laborantka, děti neměli. Violet se zdála být křehká žena, ale generál byla doma ona. Howard s brýlemi byl zase velmi chytrý a hodný.

Zrovna sledoval začínající soutěž Riziko (něco jako naše Riskuj), v předstihu odpovídal na jednotlivé otázky doplněním nelichotivé poznámky na adresu soutěžících a Vi šla pro zmrzlinu. Howard náhle uslyšel jakýsi zvuk, škrábání, ťapkání. Sledoval ho a došel do malé koupelny. Předpokládal, že jsou to myši, nebo dokonce krysy, ale objevil něco docela jiného. Hnusnějšího. Ve výlevce umyvadla škrábal prst, jen 2 články, a ťapkal po porcelánu, jakoby obhlížel nově dobyté území. Howard tomu nechtěl uvěřit, považoval to za halucinaci, ale nemohl si pomoct. Uvažoval, že má nádor na mozku, že blouzní, prostě si nechtěl připustit to, co viděl. A Violet se akorát vrátila domů s porcí zmrzliny. Howard očekával řev z koupelny, když si šla odskočit, jenže nic se nestalo. Ticho. Takže přeci jen blouznil.

Soutěž se přehoupla do druhého kola a Howie opět exceluje chytrostí, ale nálada mu nestoupla. On ty zvuky slyší stále. Šel se vyčůrat, a dostal menší šok. Prst už měl o článek víc. Samozřejmě tak trochu neurotický účetní nějakou potřebu vůbec nezvládl, musel jít ven. S výmluvou se dostal z domu a vykonal potřebu v postranní uličce. V počítání prvočísel se dostal k rekordní 13ce. Jenže takhle to nemohl dělat pořád. Byl strašně neklidný a nervózní, až si toho všimla i Vi. Když se vrátil, Riziko finišovalo, Howard taky a s úlevou padl do postele, že mu není dobře. 

Druhý den ráno byl rozhodnutý, že žádného vetřelce doma nechce a že s ním bude bojovat. Vymluvil se na chřipku a Vi šla do práce sama. Howard šel zatím do domácích potřeb, kde koupil pořádný čistič odpadů a ve výprodeji i elektrické zahradní nůžky. Byl vyzbrojen. Doma si vše připravil a čekal na prst. Vtrhnul do koupelny, rovnou k umyvadlu a očekával prst. Byl zase o kus delší, neřád. Vylil na něj čistič a ten ho popálil. Zraněný prst však stačil ještě na Howarda zaútočit, než zmizel do útrob syfonu a trubek. Howard byl rozčilený, nelíbilo se mu, že ten zbabělec utekl. Jak se tak naklonil nad umyvadlo, nadýchl se výparů z chemie a účinek na sebe nenechal dlouho čekat. Obsah žaludku musel nevyhnutelně ven. Bohužel, Vi sklopila nejen prkýnko, ale i poklop. Howard se tak vykoupal ve vlastních zvratkách. Bylo mu to jedno. Prst se však nedal odbýt a Howard zjistil trochu nečekaně a trochu nerad, jak už je dlouhý, když znovu vylezl z výlevky a znovu zaútočil na svého útočníka. Howard musel obětovat kus ponožky, no lepší, než kus nohy, jak to původně vypadalo, aby vyvázl z koupelny. Čistič byl málo. Prst sice byl zraněný, ale málo. Na řadě byly zahradnické nůžky. S vlasy ohozenými jak brilantinou unikl z koupelny do kuchyně, kde hledal baterie do nůžek. Zvratky byly všude, jak se rozstřikovaly z jeho vlasů po celé kuchyni. Bylo mu to jedno. Adrenalin v jeho krvi proudil jak oceán a on nic necítil, jen rozhořčení nad tou nespravedlností. Nastává druhé kolo, vážení diváci. Baterie našel, nůžky zprovoznil a vrhnul se zpět do koupelny. Šíleně dlouhý prst se roztahoval po koupelně. Howard ho chtěl popadnout a ušmiknout, ale prst byl rychlejší a omotal se mu kolem ucha. A trhal. Howard nevnímal bolest, popadl prst, který strašně klouzal a bojoval a křičel a bojoval. Nůžky nebyly tak účinné, jak by chtěl, no přeci jen byly určeny na slabé větvičky, ne na lidské kostičky. A do toho ještě vyrušoval ten neskutečně dotěrný tlustý Ir, soused, co se to tam jako děje a že zavolá poldy. Howardovi to bylo jedno. Ať si je klidně zavolá. Nakonec se mu podaří odseknout kus prstu, a prst se stahuje zpět. Je totiž slepý a tak nevidí na útočníka a míjí. Howard řve jako indiánský náčelník a cvaká a cvaká....

Policajt přece jen přišel, mladý nezkušený Ir, O´Bannian. Za mocného doprovodu sousedů šel dovnitř a hledal známky násilí. Nejdřív nenašel nic, byl trochu nervózní a jen stěží vytlačil zvědavce ven. Vytáhl zbraň a vešel do kuchyně.  Bál se. Aby ne. Kuchyň vypadala strašně. Byl tam bordel, jakési divné tekutiny na lince, na zemi, vysypané šuplíky. Ale krev ani tělo nikde. Pak zaslechl šramot z koupelny a šel tam. Tam našel Howarda Mitlu, celého pozvraceného, od krve, s šíleným výrazem a zahradnickými nůžkami v rukou, vtěsnaného mezi vanu a zeď. Všude byly potoky krve, stříkance až na stropě, na zrcadle, na zemi, na tom muži. Došly baterky, jak se dozvěděl od Howarda a tak mohl odhodit nůžky do relativně čisté vany. Zmatený policista hledal tělo, nic nenašel. A tak pozoroval s pistolí Howarda, který se nechal dobrovolně nasadit pouta, a stále fascinovaněji od něj nemohl odtrhnout oči. Howard si povídal s ním i tak trochu se sebou. Znal odpověď: ,Protože můžou´, a jestli policista ví otázku na tuhle odpověď. Samozřejmě nevěděl a Howard odpověděl místo něj: ,proč se nejhodnějším lidem stávají ty nejstrašnější věci?, A že netušil, kolik je v koupelně takových otvorů, odkud může cosi vylézt, cosi jako prst, celých 7. Ale na ruce je přece jen 5 prstů. Takže se právě ocitl ve třetím kole soutěže Riziko a je čas na sázku. Policista hledal tělo nebo aspoň ruku od toho prstu, o kterém Howard mluvil, ale nic neviděl. Zato slyšel. Ze zaklopeného záchodu cosi zabublalo. Policista se k tomu přiblížil a Howard ho varoval.

Aby to neotvíral, že je to jeden z těch otvorů, od kterých chce být co nejdál. Jenže policista je tím vším tak fascinován, že moc nevnímá. Howard zopakuje svou otázku na výši sázky. O´Bannion chvilku přemýšlel a pak zvedl víko. Vsadil všechno.

Povídka byla poprvé publikována v magazínu The Magazine of Fantasy & Science Fiction v prosinci 1990. 

King napsal tuto povídku jako reakci na to, že vlastně nechce vysvětlovat nějaké "proč", proč se to někde někdy v jeho knihách stalo. Jednou to zkusil ve Žhářce  (kde pyrokinetické vlohy vznikly na základě požití upravené LSD, která způsobila následnou změna DNA, ale moc se to nepovedlo, strhali ho za to snad všichni.). Navíc je povídka snad taky takovou morální odpovědí na to, proč máme nádory, zlé nemoci, nehody, proč zrovna hodné lidi potkávají zlé věci, prostě proto, není na to odpověď. Nebo jak řekl Howard: "Protože můžou."

Povídka byla z filmována v dubnu 1991 jako 24. díl třetí série seriálu Monsters pod názvem The Moving Finger.

Tuhle povídku mám jako druhou nej z celé sbírky Dolanův cadillac. Správně brutální, temná a má v sobě neopakovatelný černý humor. Tahle povídka kousala moc dobře. Ne strachem, ale svým skvělým vtipem.

Důsledek byl okamžitý a hrůzný. Tekutina obalila nehet a špičku prstu, který se v omezeném prostoru výlevky začal horečně kroutit jako derviš kolem dokola, až od něj odletovaly kapičky čističe. Některé dopadly na Howardovu světlemodrou bavlněnou košili a okamžitě v ní vyžraly dírky, které byly na okrajích hnědé. Košile byla Howardovi dost velká, takže žádná kapička se mu nedostala na hruď nebo na břicho. Další kapičky mu dopadly na pravé zápěstí a dlaň, ale pálení zatím necítil. Adrenalin v krvi se mu nerozléval, ale hnal se jako přílivová vlna. Prst vyrazil z výlevky, článek po článku v nekonečném řetězci. Kouřilo se z něj a páchl jako holinka škvířící se na grilu.

"Tu máš! Podává se oběd, ty hajzle!" ječel Howard a lil čistič na prst, který dosáhl výšky přes třicet centimetrů a vylézal z výlevky jako kobra z koše zaříkávače hadů. Už dosáhl málem hrdla plastové lahve, když se zapotácel, zachvěl a náhle vyklidil pole a stáhl se do výlevky. Howard se naklonil nad umyvadlo, aby viděl, jak mizí, ale zahlédl jen záblesk běloby uprostřed temnoty. Jen líné pramínky kouře stoupaly nahoru.