ze sbírky Pátá čtvrtina

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Říkejme mu třeba Jerry Tarkanian, jak se představil. Tak tedy Jerry najde jednoho dne polomrtvého kámoše Barneyho Google, který mu v poslední chvíli svého života vypráví svůj příběh honu za pokladem. Jerry tohle všechno čekal, ale neznal podrobnosti. A tak se dozvěděl, že Barney se zúčastnil jedné bankovní loupeže ve čtyřech. Kumpáni, tedy Barney, zbabělec Keenan, bývalý voják Serža a nejnebezpečnější z nich, Jagger, si lup rozdělili na čtyři díly, teoreticky, a aby na ně nepadlo podezření z příliš rychlého zbohatnutí, a taky aby se nedostaly do oběhu moc nové a moc označené bankovnky, zatím vše kdesi na jednom ostrově ukryli za pomoci dalšího kamaráda Cappyho. Ten taky na popud Jaggera nakreslil skvělou mapu, kde zakopal poklad, a kterou rozdělili na čtyři díly. Jenže proč mít jen čtvrtinu, když můžete mít třetinu, nebo třeba polovinu, dokonce snad i vše. Keenan a Serža sejmuli Barneyho jako prvního. Jenže Barney, ten naivní kluk, než zemřel, stačil vše povědět svému kámošovi, s čímž ti ostatní nepočítali. Jerry snad z povinnosti k Barneymu, aby mu tak splatil svůj dluh vůči němu, a  taky z lásky k penězům, se rozhodne vyřešit problém dělby a zařadí do královského dělení pátou čtvrtinu. Tu neexistující část celku, která všem naseká trable. John vlastní jednu část mapy po Barneym a jde si pro další. Nejdříve ke Keenanovi, který čeká na Seržu. Schovává se u něj v garáži. Při rychlé přestřelce zraní Keenana, vezme si jeho čtvrtinu mapy (takže má už polovinu nákresu) a dodělá ho, zajme Seržu a donutí ho nastoupit do auta. To bylo lehké. Jedou k Seržovi na jeho šílenou lesní chatu, kde je bordel a je vidět, že zelená guma nežije zrovna v přepychu. Ať už z přesvědčení nebo z nedostatku. Tady mu voják hodí svůj díl mapy, ale pak nastane menší zvrat ve vývoji událostí. John sice počítal s tím, že se Seržou to nebude jednoduché, ale bojovat ve tmě v té jeho zavšivené chatce není zrovna jednoduché. John tak leží na podlaze a snaží se zaslechnout sebemenší zvuk, aby aspoň tušil, odkud na něj vycvičený voják se zkušenostmi z džungle zaútočí. Paradoxně mu zachrání život čtvrtý ze skupiny parchantů, Jagger, který zrovna posvítí baterkou skrz okno a ukáže tak na Seržu, plížícího se s ostrým nožem jen kousek od Johna. Jagger i John začnou střílet a Serža je shodou okolností mezi nimi a jen s tím nožem. Smůla. John se pak ukryje do vany a opět čeká ve tmě. To čekání je nesnesitelné. Jagger si s ním hraje, ale John je trpělivý. Jenže skočí na špek se slamákem na tyči a svou poslední kulku vpálí do atrapy rádoby gangstera. Jagger toho využije a jde ho zabít, ale ve tmě zakopne o mrtvého Seržu, a to hned dvakrát. Zase smůla, nebo spíš už blbost. John se tak dostane ze svého úkrytu a Jaggera zabije. Mapu u něj sice nenajde, ale už ví, že ji nepotřebuje. Má tři díly, a na tom Seržově, je krásné, velké, tučné X. Venku krásně sněží a je čas vyrazit na menší výlet. Hlavně opatrně.

Povídka byla poprvé zveřejněna již v únorovém čísle r. 1972 magazínu Cavalier, pod pseudonymem John Swiehen. Pseudonym použil proto, že tato povídka se poněkud vymykala jeho obvyklým hororovým dílkům pro tento časopis. Pátá čtvrtina byla spíše drsným krimi příběhem jako z 50. let, kdy spisovatelé používali pseudonymy vlastně skoro pořád, aby mohli prodat téměř cokoliv. Mimochodem, toto jméno King použil znovu ve svém prvním románu Carrie , kde John Swethem je folkový zpěvák. Jako pseudonym ho však už nikdy nepotřeboval. Ostatně, ani se mu nelíbilo.

O sedenáct let později, r. 1986, pak znovu v tématičtějším magazínu, Rod Serling´s The Twilight Zone Magazine.

Znovu Bachan. Nebo možná George Stark.

Povídka byla r. 2006 zfilmována pod názvem The Fifth Quarter  jako 6 díl první série Nighmares & Dreamscapes v režii Roba Bowmana.

Svižná, přiměřeně vtipná, a přece černá úsečně kráká, povídka z časů Georgea Starka. Psaná jazykem vypravěče, chlapíka nevalných mravů a zvyků odkudsi z podsvětí, nicméně vyprávěná s dostatečnou dávkou napětí a smyslu pro detail. Budete prožívat každou minutu s hlavním protagonistou a čekat, jestli získá "své" díly mapky. Nejde o to, co získá po té, nedozvíte se o pokladu nic. Jde o ten akt získání kousků mapky, o akt pomsty za Barneyho. A samozřejmě spousta násilí. Jak jinak. Tahle povídka vás prostě bude bavit.

Tmavá silueta udělala krok nazpět, aby mě dostala pořádně na mušku. Jednou rukou si při tom Jagger držel ucho, kam ho udeřila moje pistole. Nejdřív mi prostřelil zápěstí a druhá rána mi vyryla hlubokou brázdu do krku. Potom naprosto nepochopitelně znovu škobrtnul o Seržovy nohy a skácel se na záda. Ještě u toho zmáčknul spoušť a poslal jednu do stropu. Tím přišel o poslední naději. Vykopl jsem mu pistoli z ruky, jen jsem zaslechl křupnutí, jak se mu rozlámaly kosti. pak jsem ho nabral mezi nohy, takže se schloulil do klubíčka. Kopl jsem ho znovu, tentokrát do zátylku a jeho chodidla naposled mimoděk zastepovala po podlaze. Pak už bylo po něm, ale já ho stejně kopal dál, kopal jsem ho, dokud z něj nebyla jen beztvará hrouda masa s trochou jahodový marmelády, dokud nezůstalo nic, podle čeho by šel identifikovat, ani zuby, prostě nic. Kopal jsem ho, dokud jsem mohl hýbat nohou a dokud jsem na ní cítil prsty.
Vtom jsem si uvědomil, že řvu a že tu kromě mrtvol není nikdo, kdo by mě slyšel.
Otřel jsem si pusu a sklonil se nad Jaggerovým tělem.
Ukázalo se, že o svojí čtvrtině mapy lhal. Moc mě to nepřekvapilo. Ne, to beru zpátky. Vůbec mě to nepřekvapilo.