ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Je teplý červen, skoro horký a ve staré textilce Orange Crush v Gates Falls parta dělníků se moří vedrem. Předák Warwick je nepříjemný blb, který si obzvláště vychutnává studenta Halla, který se tak toulá po Státech po přerušeném studiu a občas někde pracuje a vlastně ani neví, co hledá. Možná nějaké vzrušení, možná nějakou temnotu. Na rozdíl od ostatních se Warwicka nebojí. Měsíc se přehoupne a Den díkuvzdání vyšel zrovna na pátek, textilka zavírá. Dobrovolníky čeká speciální noční směna a nikdo se jich moc neptá, jestli je to baví nebo ne. Textilka potřebuje vyčistit suterén staré budovy, kde nebyl nikdo řádku let. Bůh ví, co tam všechno kromě naskladněného textilního materiálu a kancelářských věcí je. Po 12 letech tak skupina chlapů vstupuje s hadicemi na vyklízení a brodí se bordelem ve smradu a špíně. Hallovo kolega Wisconsky není nadšený, že jsou tam krysy dvakrát tak větší než obvykle, stále má poznámky, ale je to ve skutečnosti srab. První den byl sice strašný, ale čekaly je ještě tři a to hrozné je teprve na skladě.
Další noční už se dělníkům směna zajídá, přibývá napadených krysami, které jsou nejenom nějak moc velké, ale taky podezřele chytré. Chlapi se bouří, ale Warwick s nimi nemá slitování a je schopný jim zařídit odchod. Navždycky. Při vyklízení suterénu si však s postupující noční všimli, že krys náhle ubylo a zůstal jen bordel. Nejdříve tomu nepřikládají význam, snad jen Hall, který objeví zamčený vstup do dalšího suterénu, o kterém nikdo nevěděl. Tedy nikdo jim o něm neřekl. Hallovi dochází, kam zmizely všechny ty krysy a přejel mu mráz po zádech. Nikomu se do dalšího podzemí nechce, a tak Warwick přikáže Hallovi a Wisconskymu, že tam půjdou oni dva, ať si vyberou třetího. Hall neváhá a vybere si předáka, Warwicka. Tomu se to nelíbí o nic méně než ostatním, ale Hall není žádný hlupák a chytrými argumenty donutí Warwicka, že do dalšího suterénu prostě jde s nimi.
Vybaveni hadicemi tak vstupují na třetí noční jen oni a čelí opravdovému hnusu. Zvláštní je, že dvířka do podzemí měla zámek z divné, tedy spodní strany, i když byl nyní rozbitý. Pomalu postupují, krysy se okolo nich množí. Jsou obrovské. Hall si všimne, že tam ale nejsou jen ony, ale také netopýři, velcí a ve stínech sklepení i možná nějak zmutovaní. I krysy nejsou úplně takové, jaké by měly být, jsou slepé, řada z nich nemá zadní nohy. Warwick chtěl utéct, ale Hal mu to nedovolí a donutí ho pokračovat dál. Mezi těly hlodavců nachází lidské kosti a blíží se k jakému si návrší. Nechápou, kde se tu bere to zvláštní rozložení zdí. Stará textilka už skončila, ale přesto jakási stavba dál pokračuje, jako by tu dříve byla nějaká jiná, starší budova. Hall nutí předáka postupovat vpřed k malému kopečku, za nímž je naprostá tma a trochu podezřelé ticho. Warwick na malém návrší pohlédne kamsi dolů, zařve a chce zdrhnout. Hall ho však srazí proudem vody z hadice zpět a pak už jen poslouchá divné mlaskavé zvuky a šílený řev. Vypraví se za ním a podívá se dolů, do tmy, kde spatří krysu velkou jak tele. Matku všech krys. Je slepá, beznohá, ale vládne všem. Miliony krys obklopují Halla. Ten si razí cestu zpět, i když cítí, že to možná nestihne. Proud vody v hadici slábne, protože hlodavci nahryzávají hadici. Když ho kousne první krysa, zvládne to, když ho však napadne jakýsi mutant krysy a netopýra, tuší, že je to konečná. Přesto bojuje dál a brodí se mořem krys a mutantů zpět k výlezu. Nakonec v šíleném řevu dospěl k poznání, že tohle je možná to, co hledal. Věčnou temnotu.
Jeho kolega Wisconsky dávno zdrhnul, čekal nahoře a je rozhodnutý, že dolů se už nevrátí. Nikdy.
Noční směna se chýlí k poslední noci a ostatní marně čekají na Halla a předáka. Nakonec vezmou hadice a rozhodnou se následovat ty dva do objeveného podzemí. Nikdo z nich netuší, co je tam čeká...

Byla to první povídka, kterou King prodal do pánského magazínu Cavalier, kde byla poprvé publikována v říjnovém čísle roku 1970. Obdržel za ni tehdy neuvěřitelných (pro Kinga) $100.

King se nechal inspirovat zkušeností v textilce Worumbo Mills, kde pracoval jako barvíř během studií. Byla to obrovská budova, stará a všude byla horda krys, které ho fascinovaly. Nad Den nezávislosti, který vyšel právě na víkend, vyhlásil předák brigádu na úklid textilky od sklepa po půdu. Bylo to výborně placené a než stihl King se přihlásit, bylo plno. Historky chlapů o krysách velkých jako psi, o sadistickém nadřízeném, si King nechal na později.

V ČR vyšla nejdříve v samostatné sbírce Mrtví se někdy vracejí.

Povídka byla r. 1990 zfilmována jako Graveyard Shift  (Noční směna) spolu s japonskou koprodukcí. Vznikl prostě béčkový horor v režii Ralpha S. Singletona. A, perlička, Wiskonski je ve filmu žena. Horor.

Nedoporučuji číst lidem, kteří pracují ve starších továrnách na nočních. A jestli nemáte rádi krysy, tak už vůbec ne. Temná kousavá povídka odhalující tajemství starého suterénu, o kterém možná přeci jen někdo kdysi dávno věděl, vás určitě nadchne. Nebo spíše postraší. Není jen o krysách a zlých lidech, ale také o temnotě v lidských srdcích, která může vyskočit na povrch v nečekaných situacích. Povídka dlouhá tak akorát, aby vytvořila dostatečně hutnou atmosféru, dostatečně krátká na to, aby vás odradila vstupovat do neprozkoumaných prostor s hadicí v ruce. Natož bez ní.

Pondělí, jedenáct hodin večer.
"Tak dobře," přikývl Warwick. "Rozdělili jsme suterén do několika sekcí a do čtvrtka s tím budeme hotoví. V pátek to svinstvo vytaháme nahoru navijákem. Chce se někdo na něco zeptat?"
Opět se nikdo neozval. Hall napjatě sledoval předákův obličej a zmocnila se ho náhlá předtucha, že je čekají nějaké velice zvláštní věci. To pomyšlení ho potěšilo, protože Warwicka neměl nijak zvlášť v oblibě.

Úterý, čtyři hodiny ráno.
Muži se pomalu zdvihali na nohy a co možná nejvíc času získávali tím, že si ukládali prázdné nudoby od jídla a kupovali si z automatů studené pití a čokoládové tyčinky. Potom vyrazili dolů a jejich podpatky sklíčeně cvakaly na ocelovém mřížoví schodiště. Když Warwick procházel kolem Halla, popleskal ho po rameni. "Tak jak to jde, študente?" zeptal se, na odpověď nečekal. "Tak pojď," řekl Hall trpělivě Wisconskému, který si zavazoval tkaničku. Sešli po schodech dolů.

Středa, jedna hodina ráno.
Hall namířil hadici a začal stříkat. Proud vody narazil s bělostnou explozí vodní tříště, povalil psací stůl a rozbil dvě židle na třísky. Odevšad vyběhly krysy, větší než všechny, jaké kdy Hall v životě viděl. Slyšel znechucené a vyděšené výkřiky chlapů, když se krysy rozprchly, potvory s obrovskýma očima a štíhlými a přitom vypasenými těly. Na okamžik zahlédl jednu, která mu připadal velká jako šestinedělní zdravé štěně. Stříkal dál, a když konečně žádné další krysy neviděl, zavřel trysku.

Čtvrtek, čtyři hodiny ráno.
Náhlý mlaskavý a trhavý zvuk. Další výkřik, tentokrát slabší. Něco obrovského se pohnulo a obrátilo. Hall naprosto zřetelně zaslechl měkké rupnutí, jaké doprovází praskající kost. S vyceněnými zuby se proti němu vrhla beznohá krysa, vedená jakýmsi mutovaným živočišným radarem. Tělo měla teplé a rozměklé. Hall na ni téměř jakoby mimochodem namířil hadici a srazil ji zpět. Tlak vody v hadici už začínal klesat.

Čtvrtek, pět hodin ráno.
Ippeston zamyšleně pohlížel do tmy dole. "Třeba se zastavili na cigáro," zamumlal. "To je povyku kvůli pár krysám." Stevenson se vrátil s baterkami; o chviličku později se vydali dolů.