ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Skupinka několika lidí uvízla v dálničním Cantonově bistru. Většinou tu parkují kamiony a jejich řidiči si tu dávají kafe a něco k jídlu. Teď tu zase parkují kamiony a další větší auta, ale bez řidičů. Osobáky tam stojí taky, sešrotovaná malá auta jsou tak němými svědky něčeho divného. Něčeho, co lidem tam uvnitř stále ještě asi úplně nedochází. Lidí, co přežili. Venku totiž mezi auty je i pár mrtvol. Řidič chevroletu camaro se zrovna rozhlíží, jak si stojí. Je tam s ním ještě kamioňák, jakýsi obchoďák Snodgrass, chlapec Jerry se svou dívkou a kuchař. No moc jich tedy není. Všichni jsou ale vyděšení strachy. Na každého z nich zaútočil nějaký velký náklaďák, na Jerryho s dívkou dokonce velký autobus. Vypravěč s kuchařem přemýšlí, jak dlouho tu můžou vydržet, ale jejich uvažování přeruší Snodgrass. Nevydrží to a v naději na úspěch se hlasitě vyřítí ven. Samozřejmě neměl šanci. Jeden z kamionů si ho řádně vychutná, nezabije ho hned, jen tak si s ním "pinká", jak s míčem, a dostrká ho až do škarpy. Všichni zbylí ho považují za mrtvého. Uzavřená kapitola. Náklaďáky, náhle oživlé stroje s vlastním myšlením, je drží v pasti. Přeruší jim i proud v bistru, takže moc dlouho jim nezbývá. Řidič a chlapec jdou pro vodu do přilehlých toalet, ale ani to moc dobře nedopadne. Na náladě jim nepřidá ani náhlý řev nad ránem. Snodgrass nebyl mrtvý. Jerry a dívka spali. Ostatní to slyšeli, a nebylo o co stát. Cesťák řval bolestí, řval o pomoc, řval marně. Nikdo se mu nevydá zachránit ho, každý si hledí svého života.
Když se kamioňák zaraduje, nejdřív nevědí proč. Pak jim to dojde. Kamiony vyčerpávají postupně palivo a nemají si ho jak natankovat. Takže stačí vlastně počkat. Vypravěč je až zděšený z náhlé reakce strojů, jako kdyby jim četly myšlenky. Když se ozve hlasité troubení, Jerry rozpozná morseovku a přečte vzkaz. Náklaďáky chtějí od lidí v bistru, aby je natankovali. Všichni přemýšlejí, hlasují, jak se rozhodnou, někdo je pro, někdo proti. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Buldozer, co ještě palivo má, se rozjede a narazí do prosklené budovy. Není tak těžké se do ní nabourat, do té křehké konstrukce. Varování znovu přichází, ale to už vypravěč na nic nečeká a vyrobí malou bombu a s Jerrym ji jen musí na ten buldozer hodit. Chlapec umí házet, hrál baseball na škole. Ale strach umí svoje a tak, i když je akce úspěšná, Jerry to nepřežije. Buldozer ho zachytí a rozdrtí. Nešťastná dívka je v šoku. Zbývají už jen oni čtyři. Ne dlouho. Kamioňák to nevydrží, rozhodne se využít nastalého zmatku s buldozerem a vyběhne postranními dveřmi. Odněkud z boku, odněkud, kde nebyla vidět, kde se tajně schovávala, vyrazila dodávka na svoz prádla a kamioňák skončil.
Vypravěč rezignuje a jde tankovat. Je mu vedro, přijíždí jedno velké auto za druhým, už mu je z těch výparů zle, ruce má sedřené. Když došla jedna nádrž, přesune se k druhé. Řidiči svitne naděje, že jsou na dobrém sjezdu dálnice. Velký, opravdu velký kamion se tu nemá šanci vytočit a sjet k nim dolů, takže až dojde palivo v nádržích bistra, pak dojde palivo v náklaďácích, budou mít šanci. Jeho úvahy zpřetrhal hlasitý zvuk velkého auta. Autocisterny s leteckým petrolejem. Konec marných nadějí se řítil z nájezdu dolů a přivezl zásobu paliva na dostatečně dlouhou dobu. Bylo jasné, že řidiče a barmana bude muset vystřídat i dívka, sami by to nezvládli. Těsně před omdlením z výparů zplodin, po nekonečných několika hodinách, ho přijde vystřídat barman.
Zamyšleně stojí u prosklené stěny, co zbyla ještě trochu vcelku a rovná si myšlenky. Zpátky do jeskyně je zaženou jejich vlastní výrobky. Jednou třeba zreznou, odejdou do šrotu a lidé zase budou volní. Pokud nebudou fungovat kolektivně i další stroje. Třeba ty linky na výrobu aut. Nad hlavou mu proletělo letadlo. Jak moc si přál, aby ho řídili piloti. Ti skuteční.

Povídka byla poprvé zveřejněna v pánském časopisu Cavalier v červnu 1973.

U nás vyšla hned ve třech překladech, 2x ve sbírce Noční směna  (Tomáš Eben 1992, Ivan Němeček 2009), jednou ve sbírce Smrt má kola  pod názvem Kamiony  (Libuše Chocholová 2001).

Tuto povídku si King sám filmařsky zrežíroval pod názvem Maximum Overdrive  (Vzpoura strojů) v roce 1986. Ze tří nominací na filmařskou cenu byly dvě z nich v kategorii Anticena :-) Ale King se zde jaksepatří vyřádil. Tak proč ne.

O 11 let později (1997) v kanadské produkci vznikl celovečerní film Trucks  (Náklaďáky) v režii Chrise Thomsona, bohužel s podstatně horším výsledkem než Kingův počin.

Pochmurná děsivá vize, když dojde ke vzpouře strojů. Zatím jen těch náklaďáků. Napínavá, strohá, depresivní povídka o malé naději na nebi. A v jeskyni. Apokalyptický námět, který by se klidně mohl rozvinout do většího útvaru. Není zde vysvětleno, proč to vzniklo, ani jak to skončí, ale to u Kinga bývá ostatně zvykem, takže ať si každý vytvoří teorii sám.

U velkého panoramatického okna byly ještě tři soupravy nábytku. K jedné z nich jsem si sedl. Hodiny nad pultem se zastavily ve 20.32, ale podle mne to mohlo být i v deset. Kamiony venku byly ve střehu. Některé z nich odjely, vydaly se vstříc neznámým úkolům, jiné zase přijížděly. Teď už tam byly tři malé pickupy a důležitě kroužily mezi svými velkými bratry.
Začal jsem usínat a místo abych počítal ovečky, počítal jsem náklaďáky. Kolik jich v tomhle státě - a kolik jich je v Americe? Návěsy, pickupy, třitunky, dodávky, armádní náklaďáky - jsou jich desetitisíce, a k tomu ještě autobusy. Pronásledovala mne noční můra městského autobusu, jak jede s dvěma koly po vozovce a s dvěma po chodníku a sráží křičící chodce jako kuželky.

Poslední cisterna byla vypumpovaná do mrtě a já jsem hodil pistolí o zem. Ještě tu byla fůra náklaďáků - stály frontu za rohem. Zakroutil jsem hlavou, abych se zbavil křeče v týle, a nevěřil jsem svým očím. Fronta se táhla od předního parkoviště po silnici až mimo dohled, ve dvou až třech řadách. Bylo to jako zlý sen o losangelské výpadovce ve špičce. Obzor se tetelil a tancoval jejich výfukovými plyny - vzduch páchl spalinami.
"Nic," řekl jsem. "Konec. Už jsme na dně, kámoši."
A pak jsem slyšel intenzivnější rachot, basovou tóninu, která mi rozdrnčela zuby. Přijížděl obrovský stříbřitý kamion - autocisterna. Po stranách měla nápis "Doplň si Phillips 66 - palivo pro tryskáče".
Zezadu mu vypadla velká hadice.