ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Mladý učitel Jim Norman nastupuje na novou školu. Zažil si špatnou zkušenost na té předchozí, vyhlášené svými výrostky. Jim se tehdy složil. Zažil toho trochu víc. Zemřela mu matka. Skoro mu zabili snoubenku. Dal se však dohromady a znovu začal učit. Na téhle nové škole se mu líbí, je to tu v pohodě. Sice dostal na starost třídu poněkud slabších studentů, hlavně sportovců, kteří svůj zájem přeci jen soustředí jinam, fakt se snažil dokopat je aspoň k maturitě. Jsme s Normanem ve třídě, hodina se zrovna nedaří, je tam, jako snad všude, pár spratků, ale dá se to zvládnout. Do dne, kdy do této třídy nastoupí nový student Robert Lawson, který přišel z Milfordské střední. Nahradil zabitého studenta Billa při trochu zvláštní dopravní nehodě. Billa Stearnse, který byl slušný žák. S Robertem Lawsonem se Jimovi zase vrátily jeho zlé sny a noční můry.  Jim to jméno i tvář přece dobře znal. Sny o vraždě jeho o tři roky staršího bratra Waynea, kterou viděl na vlastní oči, se znovu objevily jako průvodci nekonečných nocí. Tehdy bylo Jimovi devět let a pamatoval si na kluka s mateřským znaménkem na bradě, s jizvou nad okem, který měl v ruce nůž. Tím bodl Waynea.
Krátce po nástupu Roberta přibyl do třídy další. David Garcia s cukajícími víčky. A opět obsadil místo studentky, Kathie, která zemřela za zvláštních okolností. Spadla, nebo byla shozena, ze střechy činžáku. Blízko činu byli viděni tři mladíci. Jim nevěřil vlastním očím. To byli přece ti parchanti, kteří mu zabili jeho milovaného bráchu. Jak je to možné? Byli ve stejném věku jako tehdy, jako kdyby vůbec neuplynulo šestnáct let od toho incidentu ve viaduktu. Když nastoupil i třetí z nich, Vincent "Vinnie" Corey, a za podobných podmínek jako ti dva, Jim se málem zbláznil hrůzou. I když to trochu už čekal. Zmizel Chip Osway, který se chvíli kamarádil s těmi dvěma. Jenže se začal bát. Zmizel. Všechno bylo zpět. Ale tentokrát byl Jim Norman dospělý, starší a něco už zažil. Rozhodl se, že bude bojovat.
Začal zjišťovat fakta o tehdejších nevypátraných vrazích. Všichni tři, kteří jsou nyní v jeho třídě, zemřeli pár let po vraždě jeho bratra při dopravní nehodě. Čtvrtý z nich, Charlie "Chlórák" Sponder, se trhnul. Přežil a stále žije, proto tu s nimi není. Ti tři tedy zabili nejen jeho bratra, ale měli na svědomí i tři studenty z Jimovy nové třídy, aby je mohli nahradit. Zjistil, že v Milfordu žádná střední škola není, je tam ale hřbitov. Jim se vrhnul na temnou literaturu, na kulty a zaříkávače, a když se cítil připraven, pozval ty parchanty v noci k sobě do školy. Šlo mu o život, věděl to, bál se, ale neuhnul. Věděl, že může při vyvolávání démona temných sil skončit hodně špatně. Ale také věděl, že musí znovu přivolat svého bratra. Věděl, že bude muset něco obětovat. Ani to moc nebolelo. Dva prsty jsou postradatelné, když jich zbývá ještě osm. Výrostci byli v naprostém šoku z Jimovy reakce. Z toho, jak byl na ně připraven. Neměli prakticky šanci. Jenže brzy si Jim uvědomil, že vyvolal i něco jiného, než mrtvého bráchu. Démon z temnot je silný soupeř, a Jim pochopil, že tohle je i nad jeho síly. A to něco, co se dostalo ven, co chvíli vypadalo jako jeho brácha, co vtáhlo do sebe ty tři nemrtvé, se tam už nechtělo vrátit navždy. Protože možná se při správném rituálu podaří to vyvolat, možná se podaří, že vám to splní i přání, a možná to zase zmizí. Ale někdy se to taky vrátí.

Povídka byla poprvé zveřejněna v březnu 1974 v pásnkém Cavalieru.

V Čechách vyšla ve sbírce pojmenované právě po této povídce roku 1992.

Povídka byla r. 1991 zfilmována jako celovečerák Sometimes They Come Back  (Jednou se vrátí nebo Někdy se vracejí) v režii Toma McLoughlina.

Skvělá povídka, dobrý menší horor. Od začátku je jasné, že Jim zažije něco nehezkého a tak s napětím až do konce čekáte, co to bude. A jak to bude. Konec tradičně Kingovský, otevřený, temný. Určitě spousta z vás zažila pár setkání s takovými spratky, a umět tak vyvolat démona, co by je už navždy zlikvidoval, by asi chtěl leckdo. I za tu cenu, že se to někdy vrátí. Nebylo třeba nějakých výrazných popisů démona. Stačily běsy, které v Jimovi vyvolávali jeho tehdejší nepřátelé.

"Byl tam jeden kluk, jmenoval se Mack Zimmerman," pokračoval Jim. "Citlivá povaha, hrál na kytaru. Chodil ke mně na stylistiku a měl pro ni nadání. Když jsem tam jednou ráno přišel, dva z těch gaunerů ho drželi a třetí třískal jeho yamahou o radiátor. Zimmerman ječel. Zařval jsem na ně, aby toho nechali a tu kytaru mi dali. Rozběhl jsem se k nim a někdo mě zezadu praštil přes hlavu a uzemnil." Jim pokrčil rameny. "A pak to přišlo. Složil jsem se. Žádné hysterické záchvaty ani tiché posedávání v koutku. Prostě jsem se tam nedokázal vrátit. Jak jsem se dostal do blízkosti Center Street, sevřelo se mi srdce strachem. Nemohl jsem pořádně dýchat, vyrážel na mě studený pot... "

Během volné hodiny otevřel složku Roberta Lawsona. Prvním dokumentem byla zelená registrační karta z Milfordské střední školy, o které Jim v životě neslyšel. Druhým bylo studentovo osobní hodnocení. Inteligenční kvocient ustálen na sedmdesáti osmi. Určité manuální nadání, ne však příliš velké. Antisociální odpovědi na Barnett-Hudsonův test osobnosti. Mizerné výsledky talentových testů. Přesně ten pravý typ pro Život s literaturou, pomyslel si zatrpkle Jim.
Na dalším listě byly záznamy o kázeňských přestupcích, takzvaná žlutá karta, až na to, že na Milfordské střední byla tahle karta bílá s černými okraji; Lawsonova byla znepokojivě zaplněná. Stačil se už namočit do malérů všeho možného druhu.
Obrátil další list; pohlédl na školní fotografii Roberta Lawsona a pak se na ni podíval ještě jednou, pozorněji. Hluboko do žaludku se mu náhle vplížil děs a teplý a syčící se tam stočil jako had. Lawson hleděl do objektivu vzdorovitě, jako by pózoval pro snímek do policejního rejstříku a ne pro školní fotografii. Na bradě měl drobné jahodově červené mateřské znamínko.

Něco vycházelo ven z pentagramu, něco s obličejem malého, asi dvanáctiletého chlapce. Chlapce s vlasy ostříhanými na ježka.
Garcia skočil dopředu a  zasadil Jimovi ránu do úst. Jim z jeho dechu cítil smíšený zápach česneku a feferonek. Bylo to všechno pomalé a bezbolestné. Jim pocítil v rozkroku náhlou tíhu podobnou olovu a jeho močový měchýř povolil. Pohlédl dolů a zjistil, že se mu na kalhotách objevila rozrůstající se tmavá skvrna.
"Koukej, Vinnie, pochcal se!" vykřikl Lawson. Tón jeho hlasu byl správný, ale ve tváři měl výraz děsu - výraz loutky, která ožila a zjišťuje, že ji někdo vodí na provázcích.
"Nechte ho být," řekla ta věc podobná Waynovi, nebyl to ale Waynův hlas - byl to ten nelidský, chtivý hlas z pentagramu. "Utíkej, Jimmy! Utíkej! Utíkej!
Jim klesl na kolena, na záda mu dopadla ruka, která hledala něco, čeho by se zachytila, a nic nenašla. Vzhlédl a spatřil, jak Vinnie s obličejem staženým v karikaturu nenávisti vráží nůž do té Waynovi podobné věci těsně pod hrudní kost... a pak Vinnie zaječel, tvář se mu jakoby propadla, zuhelnatěla, zčernala a vypadala příšerně.
Potom zmizel.