ze sbírky Noční můry a snové výjevy 1: Dolanův cadillac

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Howard Fornoy, přezdívaný svým bratrem Bobbym jako  Pejsek, píše vzpomínky. Má jen necelé dvě hodiny a tak musí spěchat. Než dopadne jako zbytek lidstva. Vzpomíná na jejich úžasné dětství, především pak na svého geniálního bratra. Vypráví, jak prošli školou, pubertou, dospělostí, jaký byl Bobby pořád nepoužitelný génius. Věřil na Santa Clause, ale pálilo mu to jako Einsteinovi. Jednou takhle rozprávěl s bratrem o násilí v lidech, o válkách a Bobby mu ukázal, co objevil. Byla to zvláštní látka ve vodě, která zabraňuje násilí. Podle jím vytvořené kriminalistické mapy objevil jakésimísto v Mexiku, kde v jednom městečku nepoznali zločin.  Odebral vzorky místní vody a tu zázračnou látku koncentroval do malého množství. Když lidstvo zblblo natolik, že hrozila jaderná válka, odjedou spolu na jistou sopku (Gulandio, přezdívanou Hora milosti) na ostrově někde blízko Bornea, kam pomocí jednoduchého zařízení pošlou vzorek té látky. Sopka má totiž podle předpovědi za pár měsíců bouchnout, takže ta látka bude prostě všude. Sopka skutečně bouchne. Jako zázrakem skutečně dojde k masivnímu poklesu všeobecnému násilí.

Oba pili pouze balenou vodu, do deště chodili v dlouhých pláštích a sledovali. Uběhly tři roky. Až poté vyšlo najevo, že voda měla v sobě ještě jednu skrytou vlastnost, jeden malý háček, malý vedlejší efekt... Kontrolu nad subjektem prostě vykonávala příliš dobře. Zmizelo násilí, ale také vlastní vědomí. Lidstvo začalo blbnout, doslova ztrácelo své vědomí. Howard pochopil, že lidstvo vymře, protože se nezvládne postarat o nové potomstvo.

Bobby byl mrtvý. Howard ho zabil. Musel. Už není schopný skoro psát, dělá hrozné chyby, přestává mu to myslet. Nikdy nebyly provedené dlouholeté výzkumy případných vedlejších účinků, nač čekat. Buď to vyjde, nebo ne. Nevyšlo. Bobby se v slzách omlouval Howardovi a žádal ho o dávku. Způsobil, že celý svět zblbnul. Z lidí se stali nenásilní jedinci, ale zároveň i blázni, blbci, dementi. I přesto měl Howard svého bratra moc rád a odpustil mu.

Povídka byla poprvé publikována v Omni magazine v říjnu 1986.

Povídka byla r. 1987 nominována na cenu World Fantasy Awards v kat. Short Fiction.

Na základě povídky vznikla v r. 2006 krátká adaptace The End of the Whole Mess  v TV mini-sérii Nightmires & Dreamscapes, jejíž scénář napsal L.D. Cohen (který napsal i scénář pro Kingův film Carrie).

A samozřejmě sopka Gulandio neexistuje. Aspoň...

Tahle povídka mě tedy ani nekousla, ani neolízla. Tu jsem ani necítila. Spíš mi to přišlo jako nějaká komedie. Výčet dětství dvou chytrých kluků jako melancholické vzpomínání. Námět dobrý pro horor typu The Walking Dead se ale změnil na rodinnou ságu. Strašně by mě zajímalo, jak se Ivan Němeček popral s překladem závěru povídky. Ty přehazovačky písmenek, vynechané části slov... asi nelehký úkol.

Chci vám vyprávět o konci války, o úpadku lidstva a o smrti Spasitele - epický příběh, který by si zasluhoval tisíce stran a mnoho dílů, ale (pokud jste nějací "vy", kteří to budete číst) se budete muset spokojit se zkrácenou verzí. Injekce totiž účinkuje velice rychle. Myslím, že mám něco mezi pětačtyřiceti minutami a dvěma hodinami, to záleží na krevní skupině. Tuším, že mám skupinu A, která by mi měla poskytnout trochu víc času, ale ať se na místě propadnu, jestli to vím jistě.

Bobby když sem večer přišel a já řek já tě mám rád Bobby Bobby řek promiň Pejsku já celej svět udělal z bláznů a blbců a já řek lepčí bláhni a bci než černej popel v nesmíru a on brečel a já brečel Bobby já tě mám rád a on řek dáš mi injenkci tý vodovky a já řek jo a on řek napíšeš to a já řek jo a myslím že jsem napsal ale nevzpomínám vidím slova ale nevím co znamenají

mám Bobbyho jmenuje se můj bratr a mizlím já psal a mám krabice kam tohle dám plný jak řek Bobby klidnýho vzduchu kde to vydrží miljón let tak zbohem zbohem všichni já končím zbohem bobby mám tě rát nebyla tvoje vyna mám tě rát otpouštím miluju hřešil (kuli svjetu) Pejsek Fornoy