ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Bývalý astronaut Arthur vyprávěl svému novému příteli Richardovi, krátce před tím, než ho taky zabije (í), o tom, jak se stal bránou pro mimozemskou entitu. Tehdy na orbitě Venuše, kdy vláda zrovna schvalovala snížení rozpočtu na vesmírné projekty a kdy je za to Arthur nenáviděl, nedopadla jeho výprava zrovna nejlépe. Jako jediný přeživší tehdy obdržel medaili a nějaké to odškodné a tak se ztratil z povědomí veřejnosti. Asi po roce se přestěhoval do domku na pláži, kde se seznámil s Richardem, zdejším tak trochu podivínem a stali se  z nich přátelé.
Arthur tvrdil Richardovi, že zabil malého kluka z nedaleké vesnice, tedy ne on, to oni. Richard mu moc nevěřil, nechal si to celé znovu vyprávět a pak jeli na místo, kde by údajně mělo být chlapcovo tělo. Pokud to všechno nebude pravda, ukáže Arthur Richardovi svoje ruce, které ovládli oni. Ani to mu Richard nevěřil, ani když ho Arthur varuje, že jakmile si sundá obvazy, musí okamžitě prchnout. Tělo chlapce se samozřejmě na místě udaném Arthurem nenašlo (oni ho přemístili) a tak Richard spatřil poprvé a naposled ty oči. Začal utíkat, ale daleko nedoběhl.
To všechno se stalo před sedmi lety a Arthur je odhodlaný skoncovat s vražednou povahou té divné entity. Cítí skrz ní, jak oni nenávidí Zemi, ten svět tady, lidi, všechno. Arthur zavzpomíná, jak se pokusil emzáků zbavit. Nikdo ho nebral vážně, každou chvíli psal dopisy na vládu, na ministerstvo obrany, prostě všude, aby přestali podporovat vesmírné lety a raději ty peníze investovali do smysluplnějších věcí. Nikdo se mu nikdy neozval, takže nepředpokládal, že by si ho teď někdo všiml. Po útoku na Richarda si totiž Arthur všiml, že ty oči, které mu vyrostly na jeho rukou a prstech, jsou unavené. Jakoby snad i spaly. Využije příležitosti a rychle rozdělá oheň v krbu a namočí si ruce do benzínu. To už se sice oči probraly a začaly panikařit a bránit se, ale Arthur z posledních sil přeci se doplazil ke krbu a strčil ruce dovnitř. Nevnímal bolest, vnímal tu hrůzu. Jejich hrůzu. A byl klid.

Arthur se postupně sžil s háky místo rukou, už je umí docela dobře ovládat. Uměl se s nimi oholit, psát, vzít brokovnici a zastřelit se. Byl spokojený, byl sám a svobodný a smířený. V zrcadle si totiž všiml divných teček. Po chvíli zkoumání zjistil, že tělo, jeho tělo, na které se dívá, má na sobě pravidelný kruh 12 zlatých očí.

Povídka vyšla poprvé v časopisu Cavalier v březnu 1971.

Byla to druhá povídka, za niž King obdržel honorář. Vlastně je prototypem hororové povídky zamaskované do sci-fi kabátu, aby ji mohl prodávat právě do sci-fi časopisů (a zvýšil tak rozsah možností, kam přispívat a prodávat). Tehdy ani nebylo Kingovo jméno uvedeno na obálce, ještě nebyl tak slavný jako o tři roky později.

Filmového krátkometrážního zpracování se dočkala v r. 2015 pod názvem I am the Doorway,  režie Matthew J. Rowney. Perličkou je české zpracování - Robin Kašpařík natočil (či natáčí) svou verzi povídky, kde jsou pouze dvě hlavní postavy - astronaut a doktorka. Tak uvidíme. Po zhlédnutí trailleru jsem trochu na rozpacích...

Vcelku průměrná povídka se snadno zapamatovatelným dějem. Nápad je hodně znepokojující, představa, že mi něco roste na rukou (a ejhle, kuk na brášku), fuj, nic moc. Bohužel, povídka se pak ztratila sama v sobě, zmizela z očí svému závěru, který se dal očekávat, jen jsme čekali na způsob. Chvílemi nesrozumitelné chování astronauta, samotného děje, mohlo to dopadnout líp. Zvláštní je, že tahle obyčejná, ne zrovna povedená povídka, dala světu obrázek na spousty obálek a nasadila do hlavy nepříjemného brouka, kdo to na nás kouká.

xx