ze sbírky Noční směna

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Studentka Beth poznala zcela náhodou takového nenápadného, ani ne moc pohledného, mladíka Eda. Kluk, který se později představil jako Edwad Jackson Hamner mladší, kluk, který se vždy objevil ve správný čas na správném místě a se splněným přáním předem. Získával si Elizabeth pomalu, ale jistě. Když nějaký mladík srazil autem jejího přítele Tonyho, když mu selhaly brzdy, Ed ji vytáhl ze smutku. Beth mu podléhala stále víc. Zamilovala se. Nic o něm nevěděla, ale asi jí to moc nevadilo. Měl byt, pěkné auto a byl přesně tím, kým měl být. Před první nocí u něj ji však spolubydlící a dobrá kamarádka Alice poprvé důrazně varovala. Byla bohatá a tak si mohla najmout soukromou detektivní agenturu. Spousta věcí totiž nějak nešla dohromady. Odkud se ten kluk vzal, jak věděl o Tonyho smrti, proč lhal o místech, na kterých nebyl apod. A naopak, proč byl na místech, kde vůbec neměl být. Zcela náhodou vždy poblíž míst, kde byla Elizabeth.  Agentura zjistila, že Edův otec byl notorický hráč a smolař. Když s ním začal do kasin chodit Ed, štěstí se obrátilo. Náhle byl bohatý. Zakázali mu vstup, začal podnikat na burze. Za pár měsíců se z malého bytečku přestěhovala celá rodinka do baráku s dvěma vozy. Jeho matka skončila v ústavu. Zbláznila se. Obvinila Eda, že je ďábel a dokonce se ho pokusila zabít nůžkami (A Beth si vzpomněla, jak jí vyprávěl, že spadl jako malý na plot, udělalo se jí fakt zle). Na jednom rodinném výletě pak sjela i s manželem s autem z útesu. Ed zdědil velké jmění. Alice jí ještě prozradila, že Eda vlastně zná. Chodil s Beth do první třídy a už tehdy se mu líbila. Od té doby ji sledoval. Zděšená, nešťastná, naštvaná a náhle tak osamělá Beth přesto jela k němu. Nebyl doma, ale ona našla klíč. Ten byt, tak podivně vyumělkovaný, když tam Ed nebyl, tak přesně pro ní. Než otevřela skříň. Našla knihy o temné magii, Necronomicon, taky krabičku s panenkou, která se jí až nápadně podobala a měla na sobě části jejího oblečení. A taky vlasů, z dětství. A byly tam ještě další panenky, jeho rodičů a malé autíčko. S poškozeným podvozezkem a kouskem Tonyho košile. Bylo jí zle.
Náhle se objevil Ed. Vyhrožoval jí, vyčítal, mluvil o marném dětství, o rodičích, kteří ho nemilovali, o matce, která se ho bála. Byl tak jiný náhle. Ale Beth byla překvapivě silná a vzdorovala. Vše ukončila a dokonce rozšlápla "svou" woodoo panenku. Cosi z ní spadlo a ona opustila toho malého směšně ubohého kluka. Bylo jí ho líto. Šla pěšky na kolej v chladivém sněhu a cestou zahodila všechny postavičky i autíčko. Strašně se jí ulevilo. Pak šla dál.

Povídka vyšla poprvé tentokrát v dámském časopisu Cosmopolitan v září 1976.

Je to Kingovo první dílo, jež vyšlo v mainstreamovém časopise. O vše se postaral Kingův agent McCauley, aby Kingovi dokázal, že se mu vyplatí mít agenta (a opravdu vyplatilo, jak se ukázalo později).

Povídka byla r. 2005 zfilmována jako krátkometrážní, poměrně dobře hodnocený, film I Know What You Need  v režii Shawna S. Lealose.

Dobrá povídka, napínavá s očekáváním konce. Skalní Kingovci očekávají kingovsky  temný konec, který se však nekoná. Škoda. Povídka, která má výborný potenciál stát se ještě temnější, to šimrání v žaludku z objevení hrozného, vás bude držet až skoro do poslední stránky a tam to vyprchá. Oběť ďábla se až podezřele lehce vzepře a porazí ho. Jen tak, jen odchodem a odhozením. Škoda.

"Já vím, co potřebuješ."
Elizabeth vzhlédla od svého textu ze sociologie, lekla se a uviděla trochu nezařaditelného kluka v zelené maskáčové bundě. Chvíli si myslela, že ho odněkud zná - jako by ho už někdy někde viděla - něco jako déjá vu. Pak jí zmizel. Byl asi stejně vysoký jako ona, hubený a... škubal sebou. Nehýbal se, ale zdálo se, že sebou škube pod kůží, tam, kam není vidět. Měl černé neučesané vlasy. Ne, opravdu ho nikdy předtím neviděla.

Co ji bolelo víc, bylo to, že se Ed Hamner neobjevil.
Přešel týden, pak druhý, a byl tu říjen. Půjčila si od studentské rady seznam studentů a hledala jeho jméno. Nepomohlo jí to - u jeho jména byla jen slova "Mlýnská ul." A Mlýnská byla hodně dlouhá. Tak čekala a kdykoli ji zval někdo na rande - a to bylo často -, odmítala ho. Alice vždy jen zvedla obočí, ale neříkala nic - byla zaživa pohřbená v šestitýdenní seminární práci z biochemie a většinu večerů trávila v knihovně. Elizabeth si všimla podlouhlých bílých obálek, jež její kolegyně dostávala jednou či dvakrát do týdne v poště - bývala vždy doma ze školy dřív, ale nemyslela si o nich nic. Soukromá detektivní firma byla diskrétní - neudávala na obálkách svou zpáteční adresu.

Obrátila autíčko kolečky vzhůru. Někdo mu rozmlátil podvozek na kousíčky.
"Tak jsi na to přišla, ty nevděčná mrcho."
Vykřikla a autíčko i celá krabice jí vypadly z rukou. Jeho odporné poklady se rozsypaly po podlaze. Stál v předsíni a díval se na ni. Nikdy předtím v lidské tváři neviděla takový výraz nenávisti.
Řekla: "Tys zabil Tonyho."
Nepříjemně se zašklebil. "Myslíš, že bys mi to mohla dokázat?"
"To je jedno," řekla a podivila se, jak pevným hlasem to vyslovila. "Já to vím. A už nikdy tě nechci vidět. Nikdy. A jestli... něco uděláš někomu jinému, já se to dovím. A já tě vyřídím. Nějak tě vyřídím."
Jeho tvář se zkroutila. "Tak tohle je ten tvůj vděk. Dal jsem ti všechno, co sis jen přála. Všchno, co nikdo jiný mít nemůže. To musíš uznat. Já jsem tě udělal dokonale šťastnou."