Kdybyste měli možnost přepsat dějiny, udělali byste to? Dne 22. listopadu 1963 otřásly americkým Dallasem tři výstřely. Prezident Kennedy zemřel a svět se změnil. Stephen King zve čtenáře na cestu časem do 50. let minulého století až ke dni, kdy bude JFK zastřelen, ledaže... Jake Epping, pětatřicetiletý učitel angličtiny, se vydává na šílenou misi, při níž má Kennedyho vraždě zabránit. Začíná vést nový život pod jménem George Amberson v novém světě, kde žije Elvis, neklidný samotář Lee Harvey Oswald a krásná středoškolská knihovnice Sadie Dunhillová, která se stane láskou Jakeova života - života, jenž porušuje všechna běžná pravidla času. King Neobyčejně sugestivně spřádá reálie a kulturu jiné doby do příběhu, který čtenáře pohltí eskalujícím napětím.

Jake Epping učí na škole v Lisbon Falls (tu přece známe) angličtinu a zároveň v programu pro dospělé. Jednou dostane do ruky esej od místního školníka Harryho Dunninga, který pajdá a všem se zdá tak podivně zakřiklý a možná i pomalý. Hrůzný příběh jeho dětství, v němž jeho otec zabil Harryho matku, sestru i bratra kladivem a jeho zmrzačil. Neuběhlo tolik času od děsivé četby, kdy se Jake dozvěděl od svého přítele Ala, majitele malého bistra, že existuje brána do minulosti. Jake nemůže uvěřit tomu, co slyší, později ani tomu, co uvidí. Přesto se rozhodne uvěřit, a také vykonat čin, o který ho požádá právě Al. Změní si jméno na George Amberson a hodlá zachránit Kennedyho a možná tak celý svět. A taky Harryho rodinu. A ještě jednu postřelenou dívku. A taky sebe. Na svých výpravách za Harvey Lee Oswaldem pozná lásku svého života, i když se odehrává v 50. - 60. letech minulého století. Jak moc těžké bude pro Jakea vykonat všechny sliby, které dal? Jak moc těžké bude vybrat si, koho má zachránit dřív a koho vůbec? A co způsobí případná záchrana prezidenta? Otázky, na které neznal odpověď ani sám Jake Epping, zodpověděl čas. Je otázka, jestli to všechno mělo cenu. Posuďte sami...

Informace o knize:

 Kniha získala r. 2011 cenu Los Angeles Time Book Awards v kat. Best Mystery/Thriller, dále cenu Goodreads Choice Awards (kat. Nejlepší sci-fi) a v r. 2014 japonskou cenu Takarajimasha (kat. Kono Mystery ga Sugoi! (Best Translated Mystery Fiction of the Year in Japan). Dále byla r. 2012 nominována na cenu British Fantasy Society - August Derleth Award (kat. Best Novel) a 2. místo získala v ceně Locus Awards (kat. Sci-fi román).

Na seznamu bestsellerů se román udržel ve vedoucí pozici celých 16 týdnů.

Jak řekl sám Stephen King, každý chce zachránit prezidenta Kennedyho. Možná i proto tenhle dlouhý román je určen i lidem, kteří Kinga tak nežerou, ale žerou Ameriku. King chtěl příběh o atentátu v nepřátelském Dallasu napsat už někdy roku 1972, ale neměl na prostudování materiálů tolik času a dle svého mínění ani dost talentu. Původně se měl román jmenovat Split Track  (něco jako Dvojí výprava). Někdy v r. 2007, před vydáním komiksového zpracování Temné věže, se vyjádřil na téma zajímavých příběhů pro komiksy o muži, který by se vrátil v čase do r. 1958, aby zabránil atentátu na Kennedyho. Pak se však vrátí do r. 2007 a s hrůzou zjistí, že svět prošel jadernou válkou a moc toho z něj nezbylo. Musí se vrátit a zabránit tak katastrofě. Protože ho však zasáhla dávka záření, je to otázka času, jak moc bude spěchat k napravení škody, kterou způsobil dobrým úmyslem.
Materiálů k románu bylo obrovské množství, zaměstnal spoustu lidí, přátel a známých, pročetl mraky konspiračních teorií. Je přesvědčen na 99%, že vraždu spáchal Harvey Lee Oswald. A nehodlá se omlouvat Dallasu, že k němu byl v románu příliš tvrdý. Skutečností je, že tehdy v osudný příjezd prezidenta se lidé chovali hnusně, plivali na prezidentovi příznivce, americké vlajky visely obráceně (konfederační správně), všude v ulicích byly nenávistné transparenty. Dallas Kennedymu nefandil. King nedává v románu odpověď na otázku, jak to bylo doopravdy, ale umožňuje nahlédnout do míst, kde se něco stalo.

King na svým oficiálních webovkách 24.1.2012 zveřejnil alternativní konec: Saddie, která odcestuje do 80. let, se provdá za jistého Trevora Andersona, s nímž má 5 dětí, 11 vnoučat a 6 pravnoučat. Ke zveřejnění alternativního konce přesvědčil Kinga jeho syn Joe Hill, rovněž spisovatel.

Kniha vyšla se zajímavou obálkou, kdy na přední straně byly skutečné novinové články popisující tehdejší úspěšný atentát na Kennedyho, naopak na zadní straně byly články o jeho selhání. Scribner pak vydal i limitovanou edici o 1 000 kusech, z nichž 850 obsahovalo i CD. Bohužel kvůli jistým technickým problémů se velká část těchto knih neprodala v chystaný termín, což ale bylo později napraveno. Rovněž Velká Británie přichystala limitovanou edici, s podpisem S. Kinga ve speciální obálce.

Román byl filmově zpracován jako TV mini série o 8 dílech v produkce J.J.Abramse pod názvem 11.22.63.  Většina diváků shlédla sérii jako velmi zajímavé zpracování cestování v čase. V hl. roli James Franco (který se na sérii spolupodílel i jako režisér).

Dallas je fakt dlouhý román. Ani King se nevyhnul tomu, že u hodně dlouhých knih jsou natažená místa. I tady jsou. Občas jsem už chtěla přeskočit stránku. Nápad skvělý, vtažení do reálií konce 50. let, kdy prostě vidíte stará auta za babku, cítíte smrad továren, které ještě neznaly čističky, vůni zázvorového piva za pár centů, kdy jsou lidé tak nějak milejší, hodnější a naivnější, je skvělý. Romantici uroní nejednu slzu nad osudem Saddie nebo postřelené dívky. Láska prostupuje celým románem a odvádí pozornost od hlavního tématu. A to je možná tak trochu problém. Odpustila bych Kingovi i ty časové paradoxy, kterým se zákonitě nemohl vyhnout, takže sci-fi rejpalové si tu přijdou na své, ale hrát divadlo a chodit na schůzky v malém městečku poblíž Dallasu už mě taky docela nebavilo. I když to King jako vždy napsal naprosto bravurně, čtivě a jako jiný příběh v jiné knize by sklidil 5 hvězdiček, tady mi to přišlo kapku navíc. Zbytečné. Celkově ale jinak je to úžasné čtení na dlouhé zimní večery a ten temný konec je dobrým vyvrcholením (i když tady se asi budu rozcházet s názory mnoha lidí).

Vstoupil jsem na první schod. Moje chodidlo jej cítilo, i když oči mi říkaly, že stále stojím na popraskaném vybetonovaném dvoře. Zázvorové pivo v žaludku se znovu varovně vzedmulo. Zavřel jsem oči, což  bylo trochu lepší. Vstoupil jsem na druhý schod, pak třetí. Ty schody byly nízké. Když jsem vkročil na čtvrtý, letní vedro v zátylku zmizelo a tma za víčky se prohloubila. Pokusil jsem se vystoupat na pátý schod, ale žádný pátý už nebyl. Za předloktí mě popadla čísi ruka a já skoro zaječel. "Klid," řekl Al. "Uklidněte se, Jakeu. Jste zpátky."

Popadl jsem zbraň, s potácením se zvedl, zakopl o vlastní pitomé nohy a znovu skoro upadl, ale udržel jsem rovnováhu a rozběhl se k zadním dveřím. V cestě jsem měl sklepní nástavbu. Vybral jsem kolem ní zatáčku, protože jsem byl přesvědčený, že kdybych na ní šlápl, pod mou váhou by se propadla. Připadalo mi, že i samotný vzduch zhoustl jako sirup, jako by se mě také snažil zpomalit. I když mě to zabije, pomyslel jsem si. I když mě to zabije a Oswaldovi to projde a miliony lidí zemřou. I tak. Protože tohle je teď. Tohle jsou oni. ..... Harry ve své slohové práci citoval matku, která prý řekla: "Běž s tím krámem pryč vocaď, ty tady nemáš bejt." Jenže když jsem se hnal po linoleu k obloukovému průchodu mezi kuchyní a obývacím pokojem, zaslechl jsem: "Franku? Co tu děláš?" Začala zvyšovat hlas. "Co je to? Proč jsi... vypadni odsud!"  Pak zaječela.

Pět minut poté, co jsem zakončil svoji surrealistickou konverzaci s Johnem Fitzgeraldem Kennedym, mě Hosty a Fritz dostrkali po zadním schodišti do garáže, kde by byl Oswalda zastřelil Jack Ruby. Tehdy byla garáž přecpaná lidmi, kteří čekali, až budou vraha převážet do okresního vězení. Teď tu bylo prázdno, takže naše kroky zněly ozvěnou. Moji tělesní strážci mě odvezli do hotelu Adolphus a nijak mě nepřekvapilo, když jsem zjistil, že jsem dostal stejný pokoj, v jakém jsem bydlel, když jsem poprvé přijel do Dallasu. Všechno, co se točí, se také otočí, říká se...

Musíš se ještě naposledy vrátit, říkal Muž s okrovou kartou. Musíš uzavřít kruh. Chtění s tím nemá nic společného. Opravdu můžu pomýšlet na to, že risknu svět - možná i samotnou realitu - kvůli ženě, kterou miluji? Vedle toho vypadá šílený Lee jako břídil. U sušárny na mě čeká Muž s kartou zastrčenou za stuhu klobouku. Cítím ho tam. Asi nevysílá mozkové vlny, ale mně to tak určitě připadá. "Vrať se. Nemusíš být Jimla. Ještě není pozdě být zase Jake. Být dobrý chlap, hodný anděl. Vykašli se na zachraňování prezidenta, zachraň svět. Udělej to, dokud je čas. Ano. Udělám to. Pravděpodobně. Zítra. Zítra ještě nebude pozdě, ne?