Roland pokračuje ve svém pátrání po věži. Tentokrát se na výpravu vydává s dvěma lidskými společníky: mužem, který se v tomto novém světě, kde není ani dávka drogy, velmi rychle napraví a schizofrenickou ženou, která jim oběma ještě přichystá nemálo horkých chvilek... Najděte spolu s nimi i toho třetího...

Informace o knize:

Poznámka:

V ČR vyšla kniha znovu v r. 2010 ve stejném překladu a rozsahu, vč. obálky.

Kniha byla nominována r. 1988 na cenu Locus Award v kat. Fantasy Novel.

Podtitul knihy je RENEWAL (obnovení).

Odetta Holmesová je možná odkazem na skutečnou postavu amerických dějin z 60. let. Odetta Holmesová byla černá americká zpěvačka a aktivistka za občanská práva.

Dle vyjádření samotného Kinga v místním plátku Castle Rock (1981 - 1985) je údajně tato kniha oblíbenou jeho dětmi (asi spíše kluky, Naomi zaujala až pohádka Dračí oči).

Kdo vydržel a nezahodil čtení série po prvním poněkud těžším prvním díle a pokračoval spolu s Rolandem dál, dostal určitě odměnu. V druhém díle sice Roland opustil postapokalyptický svět a vstoupil do toho našeho a my s ním. Minimálně první třetina vás rozhodně nenechá vydechnout. Budete s otevřenou pusou hltat stránky (bacha na nehty) a očekávat, co se stane na té další. Pak tempo mírně zvolní, to abyste se mohli nadechnout a znovu plní sil vpadnout do akční poslední části. Nové postavy, feťák Eddie, krutá Detta s láskyplnout Odettou v jedné ženě na vozíku provází Rolanda na cestě za Jakem. Jeho vtažení do Rolandova světa bude jejich začátkem na společném putování, začátkem učení se pistolníky, začátkem šíleného dobrodružství, jaký by si ani jeden z nich nedokázal nikdy představit. Jen Roland jako obvykle s chladnou hlavou a ledovým pohledem zírá vpřed a vy napínáte zrak, abyste dohlédli aspoň pár metrů na to, co vidí on. Jízda začíná...

Mohl bys v tomto těle žít, pistolníku, zašeptal mu v hlavě hlas muže v černém. Nechej ten kus dýchajícího masa humrům. Stejně je to jenom slupka.
To neudělá. Za prvé by to byla hrůzná a vražedná krádež, protože by se dlouho nespokojil jenom s postavením pasažéra, který vyhlíží  ven očima jako cestující z okna kořáru na ubíhající krajinu.
Za druhé, byl přece Roland. Jestli bylo nutno zemřít, chtěl zemřít jako Roland. I když bude umírat, poplazí se k Věži, jestli to bude nutné.
Potom se znovu prosadila ta zvláštní praktičnost, která v jeho povaze žila spolu se sklony k romantice jako tygr vedle srnce. Nebylo nutno myslet na umírání, dokud neprovedl ten pokus.
Zvedl chléb. Byl rozříznutý na dvě půlky. Podržel každou v jedné ruce. Otevřel vězňovy oči a podíval se jimi. Nikdo ho nepozoroval (i když Jane Dorningová v kuchyňce o něm přemýšlela, a velmi usilovně).
Roland se otočil ke dveřím a prošel jimi, s půlkou chleba v každé ruce.

Roland se na okamžik zhrozil nad tou hadí jámou plnou nenávisti a odporu, ve které se ocitl... a potom uslyšel tu ženu křičet, uviděl běžet velikého muže s mohutným břichem, utíkal k ní/němu, uviděl, že se lidé dívají, a chopil se velení.
Najednou byl ženou se snědýma rukama. Vycítil v ní jakousi podivnou dvojakost, ale nemohl o tom teď přemýšlet.
Otočil křeslo a začal ho pohánět vpřed. Ulička kolem něj/ní ubíhala. Lidé se před ním rozestupovali. Kabelka byla pryč, po zemi se v širokém vějíři rozprskly Dettiny doklady a ukradené poklady. Muž s těžkou pistolí uklouzl na řetízcích z kočičího zlata a rtěnkách a padl na zadek.

Pistolník ve chvíli, kdy za sebou uslyšel zabouchnout dveře kabinky, prudce křeslo napůl stočil a hledal své dveře. Jestli Eddie udělal to, co sliboval, budou pryč. Ale dveře byly otevřené. Roland jimi Paní stínů provezl.

Roland klopýtal po krátkém svahu k místu, kde ležel Eddie. Pohyboval se jako člověk, který přišel o kosti. Jeden humroid už cvakal klepetem Eddiemu u obličeje. Eddie zařval. Pistolník zvíře odkopl. Namáhavě se shýbl a popadl Eddieho za paže. Začal ho tahat zpět, ale bylo příliš pozdě, síly měl příliš málo, už šli na Eddieho, sakra, na ně oba -
Eddie zaječel znovu, když se ho jeden humroid zeptal did-a čik? a potom mu utrhl kus kalhot i s masem. Eddie se pokusil znovu zakřičet, ale z hrdla mu vyšlo jenom zdušené chroptění. Škrtil se v Dettiných smyčkách.
Zvířata byla všude kolem nich, blížila se, klepeta dychtivě cvakala. Pistolník vrhl zbytek síly do posledního trhnutí... a pozpátku se svalil. Uslyšel, jak se blíží, s těmi svými pekelnými otázkami a cvakajícími klepety. Možná to není tak špatné, pomyslel si. Vsadil všechno, a víc neztratil.
Rachot vlastních pistolí ho naplnil nezměrným úžasem.