ze sbírky Za soumraku

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Mladá žena Willa odejde ze společnosti čekajících lidí do blízkého městečka, aby konečně začala trochu žít. Jen ona však pochopí, že tenhle život je úplně jiný, než si všichni myslí.

Skupina lidí různého věku a pohlaví se doahduje, co se stalo s Willou. Davidova snoubenka se prostě sbalila a odešla. Nikdo nevěděl kam ani proč. Nebyla moc oblíbená, protože mluvila upřímně a byla prostě jiná. Ale David Danderson ji miloval. Všichni dočasně setrvávali v budově starého nádraží a čekali, až je železniční společnost vyzvedne. Venku se snášela noc, do městečka to bylo 5 km. Určitě šla tam. David nedbal zdržování od ostatních, ani vytí vlků za dveřmi, a vyrazil ven. Šel podél kolejí a narazil na vlka. Zaplašil ho a na okraji městečka ve Wyomingu uslyšel v nějakém lokále muziku. Vešel dovnitř, protože věděl, že tam Willa bude. Chápal ji. Sál byl plný tančících lidí, jen jeden box byl prakticky prázdný. Seděla v něm Willa. Dívka, která ho ráda viděla, ale také mu otevírala oči. Do reality. Aby to všechno viděl, až se správně podívá. Jako třeba že nejsou vidět v zrcadle. Jako že se jim všichni tak nějak vyhýbají. Odejdou z lokálu a jdou zpět. Willa ukazuje Davidovi ale další věci. Že se jich bojí vlci. Že ty lidi v lokále měli na tričkách rok 2006Že na nádražní budově, ve které teď pobývali, je informace o chystané demolici. Že koleje  jsou úplně zrezlé, chybí mezi nimi pražce, roste mezi nimi křoví a přerostlá tráva. A plechovka piva, se kterou si David cestou za ní kopal, byla pořád na stejném místě. Byli mrtví. Všichni. Jen nevěděli jak a kdy.
David s Willou vstoupili do budovy a všem lidem v ní to řekli. A všichni byli v šoku, nevěřili jim, ale někde vzadu tušili, že to tak je. Až malá Pam Andersonová ukázala, jak zemřeli. Hapali a pak bum. Její matka jí vrazila facku, pravda bolí. Nevěřila jí. Nesourodá skupina lidí vč. průvodčího jim stále nevěřila a odháněla je od sebe. David na krátký okamžik spatřil hořící Pam spadlé do rokle. David a Willa odešli. Tušil ,že všichni dojdou poznání, až přijdou demoliční stroje. Pak to uvidí. Willa vedla Davida zpět do městečka a do lokálu na jeho okraji, kde sice už nehrála ta šílená kapela Vykolejenci svůj folk, ale to jim nevadilo. Tančili a David přemýšlel, co se asi stane s ostatními.

Povídka byla poprvé zveřejněna v prosincovém vydání časopisu Playboy r. 2006.

Mimo tuto sbírku byla povídka publikována ještě v antologii Woman - an Anthology r. 2014, sestavenou Alanou Brooker.

King bere tuto povídku jako nejjemnější z této sbírky. Vždy ho fascinovala myšlenka, co se stane, až zemře a prostě se mu nikdy nechtělo věřit, že by ty krásné bytosti náhla přišly jen tak vniveč. Jenže jaké to bude asi pak? Jaké bude to přežívání? Smutek ho napadl jako první. Snad právě proto, když je mu smutno, poslouchá country a taky Vykolejence. Skutečnou kapelu.

Povídka byla r. 2012 zfilmována pod názvem Willa  v režii Christophera Birka jako skoro hodinu a půl dlouhý horor. V hlavních rolích Sara Hogrefe (Willa) a Clayton Watson (David). Z trailerů mi to přišlo (i na občasné hororové vsuvky) spíše jako velmi bolestné a smutné uvědomění si vlastní smrtelnosti.

V rámci projektu Dollar-baby, kdy King věnoval filmová práva k určitým povídkám studentům za jeden dolar, vznikl ještě 15 minutový snímek v režii Heleny Hufnagel rovněž pod jménem Willa, a to r. 2015. V hlavních rolích Karoline Schuch (Willa) a Fabian Oehl (David).

Tak horor bych v tom až tak nehledala. Poměrně rychle vám dojde, o co tam vlastně kráčí. Síla povídka je asi spíše v jejím uvědomění, jak strašnou situaci ti lidé museli prožívat, když nevěděli, co se s nimi stalo. A i v jejich situaci nebylo lehké slyšet pravdu a přijmout ji. Jako kdyby to bylo v obyčejném životě. Kingovo mistrné rozkrytí postav je jako vždy na místě a chce se vám dát některým postavám lepáka, ale nejde to. Jsou uzavření na nádraží a je jen na nich, jestli najdou cestu domů. Povídka neublíží, ale ani nijak moc nevystraší.

"Vidí nás!" zvolala Willa jako u vytržení. "Davide, oni nás vidí!" Poklekla na bílou přerušovanou čáru středového pruhu a natáhla pravou ruku. Zamlaskala" "Pojď sem, pašáku, pojď k mamince!"
Velký vlk šel, zatím se táhla jeho družka a dva... říkalo se jim ročkové? Když ke štíhlé dívčí ruce natáhl tlamu (plnou lesklých zubů), měsíc mu na okamžik dokonale naplnil oči a proměnil je  ve stříbro. Potom, těsně předtím, než se dlouhý čenich ruky dotkl, vlk pronikavě vyjekl a odskočil zpátky tak prudce, že se na okamžik zvedl na zadní, předníma zahrabal ve vzduchu a odhalil tak huňaté bílé břicho. Ostatní se rozprchli. Velký vlk se ještě ve vzduchu obrátil, se staženým ocasem utekl do křoví napravo od silnice, a nepřestával ňafat. Ostatní se pustili za ním.
Willa vstala a podívala se na Davida s tak žalostným výrazem, že byl skoro k nesnesení. Raději sklopil oči k nohám. "Proto jsi mě tahal sem do tmy, i když jsem chtěla poslouchat hudbu?" zeptala se. "Abys mi ukázal, co teď jsem? Jako bych to nevěděla!"