ze sbírky Všechno je definitivní

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Alfie Zimmer, 44 letý cesťák, má zásadová pravidla. Je zima, sněží a on zaparkuje své auto před Motelem 6 poblíž Lincolnu v Nebrasce. V ruce má klíčky k pokoji č. 190. Alfie, obchodník s gurmánským jídlem, sleduje pole za motelem ve vánici a tmě a uvidí světla farmy. Jen tak problikávající, občas mizící. Alfie tam stojí a přemýšlí o těch světlech, o té farmě. U toho zavzpomíná i na svůj život. Na různých místech při své cestování sbíral různé nápisy, ať už na záchodcích, odpočívadlech či podobných místech a zapisoval si je do notesu. I ten "Vše, co miluješ, ztratí se v dáli". Zavolal domů, nahrál na záznamník vzkaz. Uvažoval, že ty pozdravy z amerických dálnic vydá knižně. Poslední verš Vše, co miluješ, ztratí se v dáli, by mohl být i jejich souborným názvem. Chce spáchat sebevraždu, zastřelit se. Jenže mu v tom brání právě ten zápisník. Nechce, aby ho považovali kvůli němu za blázna. Jeho žena Maura, dcera Carlena. Přemýšlí, kam zápisník schová, ale nic ho nenapadne. Nakonec se rozhodne, že ho hodí na to pole, aby ho vítr odfoukl. Rozpřáhne se, ale zarazí se. Nechce se ho vzdát. Tak vsadí na osud. Napočítá do 60 a když ve vánici zeslábne vítr a on zahlédne záblesk světla z oken té farmy za polem, napíše a vydá tu knihu vzkazů z dálnic. Když se světla neobjeví, zastřelí se. Počítá a čeká. Čeká, jestli vítr zeslábne...

King rád řídí a poměrně často tráví čas na dálnicích. I on začal sbírat ony vzkazy a nápisy na odpočívadlech z dálnic, stejně jako Alfie. Nějaké si našel na webu, až k němu skrz ně přišel příběh o Alfiem. Původně končil happy endem, ale redaktor z New Yorkeru mu navrhnul, aby napsal dvojznačný závěr. Stalo se.

Nostalgie, smutek, rozjímání o životě, o cíli, ke kterému všichni směřujeme. Není tak těžké se vžít do kůže Alfieho, který jakoby neměl skutečný důvod ke spáchání sebevraždy a přesto si on sám může myslet, že má. A ten jeho důvod může naopak přebít zdánlivě úplně obyčejný předmět, jako je zápisník plný zdánlivě nesmyslných citátů ze záchodků. Jenže každé dosažení cíle stojí nějaké to úsilí a Alfie Vás donutí se zastavit nad tím, jestli opravdu vše ve vašem životě zmizelo v dáli a jestli o tom může rozhodnout jen nějaké to blikající světýlko.

S povídkou nebudete spěchat, budete tušit, k čemu se Alfie rozhoduje už poměrně brzy, ale nebudete tušit, jak to dopadne. A bude jen na vás, abyste rozhodli, co Alfie nakonec udělal. Nebudete se bát, jen vám asi možná bude trochu smutno, možná odtrhnete oči od knížky a zamyšleně pohlédnete do rohu pokoje a nepřítomně se zadíváte kamsi do dáli. A možná to si King přál. I když to někomu může připadat nudné.

Jednou ho napadlo, že napíše knihu. Jen malou knížečku. První titul, který mu vytanul na mysli, zněl: "Sem oči nezvedej, pochčiješ si boty", jenže takhle nazvat knihu, to prostě nejde. Neměli byste valnou naději, že vám ji někdo vystaví v knihkupectví. A navíc, bylo to dost zlehčující.  Povrchní. Za ty roky dospěl k přesvědčení, že se tu něco děje, a to povrchni nebylo. Titul, pro nějž se rozhodl nakonec, byl adaptací nápisu, který viěl na toaletách odpočívadla za Fort Scottem v Kansasu, na dálnici, 54. "Za bil jsem Teda Bundyho: Tajný dopravní kód  amerických dálnic." Od Alfreda Zimmera. To znělo tajemně a zlověstně a zároveň skoro vědecky. Ale nikdy se k t omu nedostal. A ačkoli viděl "A udělá ji ze mě taky?" připsáno k "Moje matka ze mě udělala kurvu" všude po Státech, nikdy se nepozastavil (přinejmenším v psaní) nad alarmujícím nedostatkem soucitu, nad oním postojem typu "tak se s tím nějak nauč žít", obsaeným v té odpovědi. Anebo co třeba "Mamon je králem New Jersey"? Čím vysvětlit, že s New Jersey to zní vtipně a s žádným jiným státem by to tak asi neznělo? Už jen zkoušet tam dosadit jiný mu připadalo skoro opovážlivé. B\yl koneckonců jen bezvýznamný človíček s bezvýznamným zaměstnáním. Prodával věci. V současné době mražené potraviny.
A teď, samozřejmě... teď...