ze sbírky Za soumraku

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Curtis Johnson a jeho soused Tim Grunwald vedou v posledních letech vleklý spor o jeden pozemek na ostrově u floridského pobřeží. Jejich nenávist zajde až tak daleko, že Curtisovi umírá jeho milovaná Betsy a Timovi utíká manželka i finance. Konečné řešení je však přeci jen na blízku, když zoufalý, nemocný Grunwald nastraží na Curtise past v podobě oplechované stavební kadibudky.

Curtis Johnson byl v důchodu, ale sportoval a udržoval se v kondici. Bydlel na Želvím ostrově bohatých u Floridy. Žil sám. Dříve měl u sebe Betsy, fenku malého bílého pejska, ale tu mu zabil ten parchant od vedle. Nesnesitelný starý mrzout, jeho soused Tim Grunwald. Hajzl největšího kalibru. Jejich vzájemná nesnášenlivost vlastně vznikla až v posledních měsících a to kvůli sporu o jeden pozemek na konci ostrova. Grunwald ho koupil od starého bláznivého Rickyho Vintona a začal tam stavět další domky pro turisty. Jenže od stejného senilního dědka koupil stejný pozemek taky Curtis Johnson a ten nechtěl na tom krásném kousku ostrova ani cihlu. A tak začal vzájemný spor. Nebylo jasné, kdo je vlastník pozemku a stavba domků se musela zastavit. Grunvald přicházel o nervy, zdraví, investice a nakonec i o ženu. Snad jako akt vzdoru nainstaloval na svůj pozemek okolo svého domu elektrický plot a jaksi se zapomněl zmínit sousedovi, přesněji jeho psovi. A Betsy byla mrtvá. Válka začala.
To ráno si Curtis vyslechl na záznamníku vzkaz od zkroušeného souseda, který se chtěl sejít na onom sporném cípu ostrova, a jednou pro vždy ukončit jejich spor. Poněkud překvapený Curtis si sedne na svůj skútr a jede na schůzku. Grunwald už tam na něj čeká, na rozestavěném pozemku poblík plastových kadibudek. Curtis už mu to skoro uvěřil, když se podíval do hlavně zbraně. Tak přece podraz. Grunwald se mu vysmál řezavým smíchem a donutil ho vstoupit do krajní kadibudky. Zavřel ho v tom úzkém plastovém šíleně smradlavém prostoru, zabouchl dveře a kadibudku převrhnul na zem, dveřmi dolů. Past sklapla.
Zoufalý Curtis nemůže uvěřit, kde se ocitl. Venku bylo šílené vedro, uvnitř šílený smrad. Chtělo se mu zvracet, omdlít, umřít. Nakonec ale chuť pomstít se byla silnější. Naštěstí mu Grunwald nechal klíčky od skútra, na kterých měl psí známku po Betsy. Naštěstí měl dobrý zrak a spatřil na dně kadibudky paprsek světla. Naštěstí už ráno zvracel, jak se stalo jeho zvykem. Teď už jen zbývalo prolézt tou jámou sraček a dostat se na dno. Byl to strašný zážitek, ale Curtis přežil. Psí známkou otáčel plastové šrouby na dně toalety a zvětšoval otvor okolo praskliny ve dně toalety. Vzniklou dírou se nakonec z posledních sil protáhl ven, i když ze sebe sedřel oblečení i trochu kůže. Špinavý, páchnoucí, ponížený, ale volný objevil na staveništi buňku, ve které byly starší, ale čisté montérky. Když sprchlo, utítal déšť s neobvyklou radostí. Pak se znovu oblékl a odjel na svém skútru domů. Nikým nespatřen, nikým neviděn. A šel rovnou ke Grunwaldovi domů. Ten se zrovna rochnil ve své výřivce, v níž jako v jediné dokázal aspoň trochu snášet své bolesti. Byl to pro něj šok, když Curtise spatřil. Div ho nekleplo, když se díval na špinavého Curtise v montérkách, živého a zdravého, s úsměvem na rtech a chutí se vykoupat. Grunwald byl homosexuál chorobný čistotou a tak prostě nemohl přenést přes srdce, že mu špinavý heterák vlezl do vany, určitě s plánem ho zabít. Nebo něco horšího. Ale Curtis po krátké chvíli z vany vylezl a odešel. Řekl Grunwaldovi na rozloučenou pár slov a zmizel.
Druhý den při ranní kávě zaslechl spolu s hospodyní, paní Wilsonovou, jakýsi výstřel. Zpočátku usoudili, že by to mohl být výfuk, ale Curtis poznamenal, že si pamatuje, že soused má revolver. A že jako starostlivý soused se tam radši zajde podívat, jestli je v pořádku...

King byl vyzván, aby napsal povídku pro sborník Magazine of Fantasy and Science Fiction, za kterou by dostal 500 dolarů. Směšná částka k jeho současným výdělkům, jinými označovaná za dobročinost. King se proti tomu sice ohradil, ale všichni dobře věděli, že nešlo ani tak o částku za povídku, jako spíše o to, že díky jeho jménu na obálce se prodá o mnoho tisíc výtisků více. A to už by se dalo nazvat charitou. Přesto ve sborníku, v čísle 10-11 1999, vyšla.

Nápad k téhle povídce přišel ke Kingovi jednoho horkého odpoledne. Když pobývá s Tabby na Floridě, chodí každý den na procházku po docela odlehlém kousku jedné silnice. Při jedné takové procházce na blízké stavbě spatřil přenosné toalety. Stavba už byla opuštěná a King  tak využil příležitosti a do jedné z těch toalet vstoupil. Když zavřel dveře a ocitl se v tom dusném malém prostoru, který se navíc trochu zhoupnul, představivost se mu rozjela na plné obrátky. Co kdyby  se ta budka převrhla a spadla na dveře, zrovna když v ní někdo bude? V tu chvíli mu přišla na mysl povídka od E.A. Poea Předčasný pohřeb a všechny ty příběhy o pohřbení zaživa, ale nemohl si vybavit, že by někdo psal o vězení v kadibudce. "Panebože, tohle je báječné!"

Povídka byla r. 2012 zfilmována na 20min. snímek pod názvem A Very Tight Place  v režii Dereka Simona s Patrickem Rivierem (Curtis) a Andrew Dawsonem (Tim) v hlavních rolích .

Na závěr nejlepší ze všech. Tahle povídka si prostě sedla jako pr... na hrnec. Výborný děj padá rychlostí letícího exkrementu rovnou dolů do jámy, odkud na první pohled není návratu. Nechutnosti vnitřku vás donutí zabrat a najít cestu z temnoty k cíli a spatřit zase slunce. A pak, vychutnat si tu krásnou, dobře posazenou pomstičku se zcela nevinným výrazem, co to ten soused zase dělá. Po přečteního povídky prostě na toitoiky nechodím, jen ta představa ve mně vyvolává obrovskou nechuť a prostě radši někde lovím křoví a riskuju odhalený zadek, ale na svobodě. A ještě s vůní květin. King si prostě umí vymyslet zapeklité místo, odkud se zdá, že není úniku. Ale nebyl by to King, aby přes všechny ty sra... se nedostal ven. Až budete na dně, vzpomeňte si na tuhle povídku a dojde vám, že může být ještě hůř.

Byl příliš vystrašený a zahlcený vjemy, než aby dokázal přemýšlet, a tak tělo přemýšlelo za něj. Obrátil se na kolena, což bylo těžké - stěna nádrže, což teď pro něj byla podlaha, klouzala - ale jakž takž to šlo. Přiložil ústa ke škvíře na dně a dýchal skrz ni. Při tom se mu vybavila vzpomínka na příběh, který četl nebo o něm slyšel na základní škole: indiáni se v něm schovávali před nepřáteli tak, že si lehli na dno mělkého rybníka. Leželi tam a dýchali rákosovými mrčky. To bys mohl zvládnout. Zvládneš to, pokud zachováš klid.
Zavřel oči. Dýchal a vzduch procházející škvírou byl sladký jako med. Pomalounku se mu začal zklidňovat tep srdce.
Můžeš se vrátit nahoru. Když to šlo sem, půjde to i zpátky. A vrátit se bude lehčí, protože jsi teď...
"Jsem teď promazaný," řekl a podařilo se mu roztřeseně se zasmát... i když ho ten hluchý, ztlumený zvuk vlastního hlasu znovu vyděsil.
Když měl pocit, že se znovu trochu ovládá, otevřel oči. Už se přizpůsobily  hustšímu šeru v nádrži. Viděl své paže pokryté vrstvou hnusu a zmačkanou stuhu papíru, která mu visela z pravé dlaně. Odtrhl ji a upustil. Nejspíš si už začínal zvykat. Lidi si asi dokážou zvyknout na všechno, když musejí. takové pomyšlení neskýtalo zrovna útěchu.