ze sbírky Mlha

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Krátká povídka se šťastným koncem, jaké nebývají u Kinga obvyklé. Richard, muž na počátku středních let, žije v nešťastném manželství s obtloustlou, věčně nespokojenu Linou a jejich už 15 letým synem Sethem. S ním si nerozumí vůbec v ničem, jak je hloupý, líný a celý po matce. Jako kdyby to nebyl jeho syn, ale syn jeho bratra Rogera, o rok staršího a o míle vzdálenějšího. Každý byl jiný, vždycky. Richard byl spíše klidný, prima kluk se smyslem pro humor a Roger byl výbušný divoký buran. Teď byli Roger, jeho skvělá báječná milá žena Belinda a jejich chytrý ochotný a hodný synek Jon, mrtví. Roger jako obvykle přetáhl míru a tentokrát to z 30 metrového srázu neubrzdil. Richard vzpomínal na léta studií, kdy znal Belindu dřív než Roger, kdy s ní dokonce chodil, ale pak přišel Roger a vzal si všechno, co chtěl. Vždycky to tak bylo. Richard se jen s bolestí díval na Belindu, jak nosí až příliš velké sluneční brýle, protože modřiny se příliš rozlévají, a jak se už ani neumí smát. Jak jeho neschopný syn stále tříská do kytary, kterou ještě nesplatil, a Jon zadarmo stříhal trávník jejich starému sousedovi. Miloval toho chlapce, stejně jako neměl rád Setha, i když to byl vlastní syn.

Tyhle všechny myšlenky mu běhaly hlavou v krátkém okamžiku. Dostal dárek k narozeninám od synovce Jona. Postavil pro něj textový procesor, aby mohl rychleji psát povídky či romány, aby mohl prorazit na literárním poli (a jeho žena tak už konečně byla zticha a nekritizovala vše, co četla). Jon měl svého strýčka opravdu moc rád. Richard zapnul tu prapodivnou mašinku poskládanou snad ze všeho, co Jon dokázal kde najít. A začaly se dít věci. Kouzelné věci. Richard nevěřil vlastním očím, ale vlastním rukám už ano. Když zmizel ten obraz jeho ženy ze zdi pracovny, když se objevil na zemi váček se zlatými mincemi. Stačilo napsat jen větičku do procesoru a zmáčknout EXECUTE. Strašné slovo, jak poprava, ale tady fungovalo. Tak dobře. Richard stále myslel na Jona, na Belindu, ale taky na vzteklou Linu, líného Setha a buranského ožralu Rogera. Svědomí se taky občas ozvalo, ale sláblo. Sláblo s tím, jak se stroj přehříval a vypadalo to, že dlouho nevydrží. Richard pochopil, že moc času nemá. Vymazal svého syna, vymazal svou manželku. Připsal si novou ženu Belindu a nového syna Jona. Stroj exnul. Richard byl rád. Přál si něco víc? To asi vždycky, jako si to přeje každý, když vysloví přání. Byl šťastný a šel se synkem Jonem na kakao za svou milovanou ženou Belindou.

Povídka byla poprvé publikována v magazínu Playboy v lednu 1983.

King vymyslel příběh o textovém procesoru jako svou ukolébavku, když mu bylo zle. Tehdy si také koupil takový textový procesor a než na něm něco smysluplného začal psát, zkoušel si jen tak pro sebe, co které klávesy dělají, jako třeba INSERT nebo DELETE. Bylo to hrozně zábavné. Konec označování, škrtání, gumování apod. A krátce na to se mu udělalo hrozně blbě, že nebyl schopný ničeho. Doplazil se do pokoje pro hosty, kde upad na postel a tam nějak žil. Když se probral v noci, nemohl usnout. Nemohl ani nic moc dělat a tak ležel a vzpomněl si na svůj procesor. A na jeho klávesy. A zase mačkal a přemýšlel, co by se stalo, kdyby nějakou větu napsal a zmáčkl by DELETE a všechny předměty z té věty by zmizely. Trochu se tomu smál, ale to přemýšlení ho bavilo natolik, že se stal hrdinou příběhu, mačkal klávesy a měnil si život, jako hrdina příběhu. A to přemýšlení mu pomohlo usnout a vyspat se. Další den byl už jako rybička, nevolnost zmizela, příběh zůstal. Hodil ho na papír a dostal za něj 2.000$. Žádná velká láce, ale za jiné povídky v té době dostal třeba 40$.

Povídka vyšla v ČR nejdříve ve sbírce Hodina děsu (1995).

Povídka byla r. 1984 jako 20 minutová epizoda The Word Processor of the God  série T (Příběhy z temnot) s Brucem Davisonem v r. Richarda Hagstroma.

I Kingovy knihy vycházejí bilinguálně. Škoda, že ne v kombinaci s češtinou (zde s kanadskou francouzštinou).

Malá sonda do dvou manželství dvou bratrů se šťastným koncem. Ano, i King napsal něco, co nekončí jako obvykle špatně, temně, se zlem za rohem, ale překvapivě šťastně, jak v červené knihovně. Stačilo zmáčknout DELETE, INSERT, EXECUTE.

Žádný horor nečekejte, není proč, romantická oddechovka před spaním, aby se vám zdály hezké sny. Nic víc, nic míň.

Seth byl VYMAZANÝ. V předsíni si okamžitě všiml, že zmizely Sethovy odrbané tenisky - míval čtyři páry a odmítal byť jen jediný z nich vyhodit. Došel k dřevěnému zábradlí u schodiště a přejel po jednom místě palcem. Když bylo Sethovi deset (a měl tedy dost rozumu na to, aby už takové klukoviny nevyváděl, ale Lina Richardovi stejně nedovolila vztáhnout na něj ruku), vyřezal hluboko do toho zábradlí, s jehož výrobou se Richard mořil skoro celé léto, svůj monogram. Richard ho vysmirkoval, zakytoval a přelakoval, ale i tak zůstal stín toho monogramu natrvalo znatelný. Teď bylo zábradlí hladké. První patro. Sethův pokoj. Byl čistý, uklizený, neobývaný, suchý a bez osobnosti. Na dveřích by klidně mohla viset cedulka POKOJ PRO HOSTY. Přízemí. A právě se tady Richard zdržel nejdéle. Motanice kabelů zmizely; zesilovače a mikrofony zmizely; hromada součástek z kazeťáku, který se Seth snažil "spravit", zmizela (neměl Jonovy ruce ani soustředění). Nikde ani nejmenší stopa po tom, že by tenhle pokoj někdy obýval kluk jménem Seth Hagstrom. Tenhle, nebo kterýkoli jiný pokoj v domě.