ze sbírky Za soumraku

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Richard Sefkitz je malíř filmových plakátů, vcelku dobře živený, což je na něm dost vidět. Malá drobná metafora od jeho lékaře, který jeho útroby přirovná k partě dělníků, kteří mu pomáhají s jeho trávením. Jenže už začínají být ti chlápci značně unavení. Richard to sice bere s rezervou, ale ta myšlenka mu nedá spát. Ve sklepě si postaví rotoped a vydává se na svou životní pouť po silnici, kde občas jezdí velké náklaďáky s partou dělníků...

Běžný americký umělec, malíř filmových plakátů a knižních obálek, Richard Sifkitz podlehl běžnému konzumnímu životu po té, co zemřela jeho milovaná žena Trudy. Jeho umění šlo dolů, oproti jeho váze, která šla nahoru. Až jeho lékař, dr. Braddy, studený vychrtlý chlapík, mu stejně suše sdělil nejen vysokou hranici cholesterolu, ale taky přirovnal jeho vnitřnosti k prostředí, v němž jedna parta dělníků v jeho těle dělí tu špatnou a zdravou stravu a už je přemírou špatného jídla tak přemožena, že začíná odpadat. Ti chlapíci prostě přestávají zvládat svou práci. Měl by na ně trochu myslet, při třetím hamburgeru. A pak jednou jeden z nich nepřijde do práce, pak druhý a pak? Kdo to bude za ně dělat? Malíř to poslouchal, ale myslel si své. Cestou od lékaře v buse pozoroval takovou podobnou partu dělníků při opravě silnice a doma už mu ten obraz nešel z hlavy. Rozhodl se jít do sebe. Netušil, jak moc, jak moc pronikne do sebe, až se potká s tou partou chlapíků, kteří se starají o jeho vnitřnosti. Nejdřív doma namaloval obraz téhle party dělníků, kteří jsou k smrti unavení, a byl to dobrý obraz, konečně po letech, ale nebylo to ono. Věděl to. Předák David Berkowitz s čepicí frimy LIPID, jeho kolegové Carlos Delgado, Michael Whelan a Freddy Albermarle. Byli jako živí. Obraz dal do kouta a šel do sklepa. Tam namaloval další obraz, silnici vedoucí kamsi do dálky a před ni postavil rotoped. A už ujížděl, po silnici, přírodou, vždy chvíli před západem slunce a řítil se na svém starém kole směr Kanada. Namaloval si na mapu trasu, postavil budík, který ho měl vracet do reality, i když to bylo den ode dne těžší. Už celkem brzy zjistil, že se mu odsud moc nechce, že je mu tam krásně. Ani si moc neuvědomoval, že jeho váha jde rapidně dolů, jeho životospráva se srovnala na zdravou úroveň, a že jeho parta Berkowitzovo chlapíků toho začíná mít dost. Svůj život viděl spíše tam, než nahoře nad sklepem. Navíc se mu o nich začalo i zdát a Sifkitz tak občas různé další výjevy přimaloval do obrazu. Když však prožil noční můru, kterou byla sebevražda Carlose, začal se bát. Ta jeho parta. Je opravdu jen v jeho mysli? Sifkitz si snadno dokreslil, co se s nimi dělo. Nejdřív měli mraky práce, a teď jim tu práci sebral. Berkowitz, šéf party však už nemůže takhle žít dál. A tak se svými parťáky, Freddym a Whelanem začnou Sifkitze pronásledovat. Nemohou platit své hypotéky a jejich zaměstnavatel na to kašle. Carlos, poslední člen party, už to nevydržel a spáchal sebevraždu. Otec dvou dětí. Zastřelil se. A oni to nenechají jen tak. Sifkitz to věděl, namaloval dokonce obraz té sebevraždy, a ten obraz byl fakt skvělý. Jenže taky věděl, že mu začíná jít o život. Pomalu přestával zvládat přechod mezi fikcí a realitou. Rozhodl se rotoped rozebrat a se vším skončit. Jenže zvládl odmontovat pouze jeden pedál. A pokračoval dál. Sifkitz cítil závislot, ale i strach. Při své poslední jízdě věděl, co se stane. Přesto šlapal dál. Když ho osvítily světla náklaďáku na temné silnici, dostal strach, co s ním Berkowitz provede. Nic není tak horké, aby to nemohlo být horší, přesto nejdřív Sifkitz kříčel na svou obranu, opravdu se bál, vyhrožoval, ale parta Berkowitze jen stála a čekala, až se vykecá. Sifkitz se nakonec uklidnil a jako správný zaměstnavatel a jeho parťák se domluvil, jak dál. Nebude brát svým chlapíkům práci, stačí prostě zpomalit. Mají své rodiny, děti, potřebují z něčeho žít. Sifkitz je poslechne, souhlasí s nimi. jen by si přál tu stejnou kšiltovku LIPID. Plácnou si a chlapi odjedou. Sifkitz nakonec svůj rotoped zlikviduje, a svůj život přehodnotil. Dál žil zdravě, ale občas zhřešil, žijeme jen jednou, ne?
Po určité době mu došel balíček. Bylo v něm jedno malé, trošku očekávané, a přesto překvapení... Sifkitz moc nechápal, co to je, ale nějak mu to nevadilo. Zjistil, že se mu to hodí k práci a že se v tom cítí fakt báječně. Prostě mu ta kšiltovka s nápisem LIPID báječně sedla.

Povídka vyšla poprvé ve sbírce Borderlands 5 sestavené Elizabeth E. Monteleone a Thomas F. Monteleone. Ve stejném roce vyšla sbírka znovu pod názvem From the Borderlands, která byla u nás publikována pod názvem Na pomezí  (2005) s povídkou Rotoped v předkladu Zdeňka Uherčíka.

King sám rovněž zkoušel šlapat na rotopedu, běhat na trenažéru a dupat na stepperu. A všechny najednou je strašně nenáviděl. Tuhle povídku napsal jako poctu těmto strašně nudným strojům.

Občas jsem na rotopedu jela a fakt se málem taky ukousala nudou. V našem sklepě bych ale asi začala věřit i na Berkowitze, jak je temný a hluboký a asi bych fakt našlapala spoustu kilometrů. Fantazie je mocná a dokáže pohltit lidské vědomí strašně rychle. Povídka mě strhla, často si v duchu představuju různé dobrodružné výpravy, kde jdu někam, kam se mi fakt nechce...Věříte, že jsem o tom rotopedu začala uvažovat ? :-))) Povídka rozdělená na několik kapitol odsejpá vcelku rychle, s rostoucím počtem kilometrů stále rychleji.

"Víš ty co?" obořil se na Berkowitze. "Myslím, že mi nemůžeš nic udělat. Myslím, že mi nemůžeš nic udělat, protože co by se pak stalo s tebou? Jsi jenom obyčejný... subdodavatel!"
Berkowitz se na něj klidně díval zpod ohnutého kšiltu čepice s nápisem LIPID.
"Vymyslel jsem si vás!" pokračoval Sifkitz a začal je odpočívat, a pokaždé křečovitě namířil pravý ukazovák jako hlaveň pistole. "Ty jsi Samův syn! Ty jsi jenom dospělá verze toho kluka, se kterým jsem hrál na lesní roh u Milosrdných sester! Nedokázal jsi zahrát e-moll, ani kdyby sis měl zachránit život! A ty jsi malíř, který se specializuje na draky a začarované panny!"
Na zbývající členy Společnosti Lipid to neudělalo žádný dojem.
"Co seš tím pádem ty?" zeptal se Berkowitz. "Přemýšlel jsi o tom někdy? Chceš mi vykládat, že někde venku třeba není žádnej větší svět? Co ty víš, třeba jsi jenom náhodná myšlenka, která táhne hlavou nějakýho nezaměstnanýho certifikovanýho státního účetního, kterej zrovna sedí na hajzlu, čte si noviny a vykonává ranní potřebu."
Sifkitz otevřel ústa a chystal se říct, že je to směšné, ale cosi v Berkowitzově pohledu ho přimělo ústa zase zavřít. Pokračuj, říkal ten pohled. Polož nějakou otázku. Povím ti  víc, než jsi kdy toužil vědět.