ze sbírky Mlha

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Průvodce v jednom zaprášeném šestákovém muzeu, pan Carlin, právě s nevelkou radostí, přivítal Johnson Spanglera, odhadce umění, který se zajímal o DeIverovo zrcadlo, pojištěné na velmi vysokou cenu. Poněkud namyšlený Spangler procházel vší tou veteší, která ho vůbec nezajímala, a chtěl vidět jen to zrcadlo. Tušil v něm kousek nedozírné ceny a nechápal tedy, proč je zašité někde na zaprášené půdě. Znal dobře historii toho zrcadla a tak ho moc nezajímali divné řeči průvodce. Věděl, že kdysi před několika staletími jistý DeIver ta zrcadla vyráběl, že byla trochu jiná, že se v nich lidé viděli pokřiveně a ne moc lichotivě, což bylo jejich charakterickým rysem. Sběratelé je začali vyhledávat a zrcadla si získala věhlas. Bylo jich pět, ale zvláštní bylo, že se je lidé snažili rozbít. I tohle. Spangler věděl o různých osobnostech, které měly se zrcadlem co do činění, a nikdy se nevysvětlilo, co se s nimi stalo. I tady, v tomhle muzeu, došlo k podobné události.

Spangler s Carlinem právě lezli na půdu a když průvodce mluvil o prodeji zrcadla, málem spadl ze štaflí. Jako by ho nějaká síla chtěla strhnout. Konečně se ocitli na dusné půdě, kde se skvělo nezakryté zrcadlo. Pohoršený Spangler byl docela rozčilený a nezajímalo ho, co mu Carlin vypráví o klukovi ze školy, bratrovi slečny Batesové, který viděl na zrcadle nějakou černou skvrnu, a když se do něj podrobně podíval, jeho pohled se zarazil, ohlédl se a když nic nespatřil, ani nikoho, šel si zase po svých. Jenže za chvíli dostal náhle žízeň a musel odejít. A tak šel. Nikdo neví, kam šel, ale už se nikdy nikde neobjevil.

Naštvaný unuděný Spangler se podíval na zrcadlo a vynadal Carlinovi, proč je zrcadlo rozbité a slepené páskou, ale Carlin mu dokázal, že žádná páska na zrcadle není, že to je jen jeho vidina. Že vidí smrtku. Jeden z jejich projevů. Spangler si odfrkl, ale udělalo se mu nějak špatně, asi z toho dusna a šel na vzduch. Slezl štafle a odešel. Carlin se skloněnou hlavou na něj čekal. Nějaká síla ho však přinutila dívat se do zrcadla a tak se podíval. Neviděl nic. Zrcadlo ukazovalo obraz věrný jako v zrcadle, nikde nic, žádná prasklina, žádná smrtka. A tak se průvodce díval a čekal, a čekal. A čekal. Spangler stále nikde. Tak čekal. A čekal.

Povídka vyšla poprvé v magazínu Startling Mystery Stories již roku 1969 a King za ni obdržel 40$.

Když jsem si poprvé dala do překladače googlu název povídky v holandštině, vyplivlo mi to: zrcadlový obraz sekačky :-)

Povídka byla zfilmována hned dva roky po sobě (2012 a 2013) jako The Reaper's Image.

Další povídka do počtu. Povídka, co se hodí do nějakého toho seriálu na nedělní odpoledne, abyste se  při kávičce trochu báli. Při čtení spíše už trochu popoháníte stejně netrpělivě jako Spangler toho průvodce, abyste se objevili na půdě a mrkli se, co to tam je za poklad. Popisy haraburdí a nějaká ta historie trochu víc odvádí pozornost a odrazují od dalšího čtení. Spíše pro trpělivé čtenáře.

"Když požádal o sklenici vody... o obyčejnou sklenici vody!" Carlin se otočil a vytřeštěnýma očima se zahleděl na Spanglera. "Jak jsem to měl vědět? Jak jsem to měl vědět?" "Máte tu záchod? Myslím, že se mi dělá -" "Ta jeho mikina... jen jsem zahlédl, jak ta mikina klesá po schodech... a pak... "    " - zle." Carlin zavrtěl hlavou, jako by si ji chtěl pročistit, a znovu sklopil zrak k podlaze. "Jistě. Třetí dveře vlevo, první patro, směrem ke schodům." Prosebně vzhlédl. "Jak jsem to měl vědět?" Ale Spangler už slézal po štaflích. Zhouply se pod ním a Carlin si na okamžik pomyslel - zadoufal -, že spadne. Ale nespadl. Carlin otevřeným čtvercem v podlaze sledoval, jak klesá a jednu ruku si zlehka přidržuje na ústech. "Pane Spanglere -?" Ale už byl pryč.