ze sbírky Pátá čtvrtina

!! OBSAHUJE SPOILER !!

John a Elise Grahamovi, mladí manželé, si konečně vybrali dovolenou. Jeli do Willow, malého městečka blízko hranic s Kanadou. Cesta k městečku sice ukazovala na jakési cedule s lákadlem na sezónní prázdninové zboží, ale spíše to vypadalo, že tam chcípl pes. No možná ne jen on. Tak trošku začínali pochybovat, jestli tu opravdu chtějí strávit 2 měsíce. Když navštívili místní obchod, jejich pocit, že tu fakt nemají co dělat, zesílil. Od staršího muže, Henryho Edena, se dozvěděli trochu praštěnou historku s varováním. Prý bude večer pršet, a to ropuchy. No, obloha jak vymetená, většinou navíc z nebe padá déšť. I když jim Edenův důraz na odstěhování se na noc z městečka, či alespoň dobrém opevnění pronajatého domku, vrtal hlavou, brzy na něj přestali myslet. Oba dva považovali Henryho i jeho přítelkyni Lauru Stantonovou, která jen souhlasně kývala, za staré blázny.
Nastěhovali se do domku, okna dokořán, cesta volná. Když večer začaly padat první ropuchy, ještě se nebáli. Jen nevěřícně zírali. Když jich začaly padat stovky, přišla panika. Když jedna z nich pronikla do domu a kousla Elise do nohy, pocítili osten hrůzy. Ropuchy byly všude a útočily. Na zabednění domu bylo jaksi pozdě, navíc ropuchy stejně pronikly do celého stavení. Hryzaly. Kousaly. Chtěly je zabít. Manželé utekli do sklepa v domění, že tam budou v bezpečí. Ještě tam nebyla rozbítá okna, tak je zatloukli prkny a oddychli, že tady by mohli přečkat noc. Když odletěla dvířka ze starých kamen, do nichž nalezly ropuchy starou komínovou šachtou, Elise už nekřičela. John s hrůzou sledoval rychlý proud tisíců ropuch a pro změnu tentokrát ječel on. Za chvíli ječeli oba. Chvíli.
Další den ráno se miliony mrtých ropuch na zemi i na domech začala rozpouštět v ranním slunci do hnusného bílého šlemu. Ten smrad všude byl strašný. Místní obyvatelé s tím však počítají. Děje se to každých sedm let. Vždy 17. června. Henry a Laura to však špatně nesou. Byli by radši, kdyby ti dva přežili, byli tak milí a mladí. Ale tohle  byl rituál, i když jen jednou za sedm let. Vždy to probíhá stejně, vždy v půlce června, vždy přijedou mladí sympatičtí lidé, vždy ona a on, a vždy dopadnou stejně. Jenže kdo ví, co by se ve Willow stalo, kdyby tomu někdo zabránil a dva mladí by přežili. Radši nemyslet. A nechat věci být.

Povídka byla poprvé zveřejněna v magazínu Midnight Graffiti na jaře r. 1989. Následně ještě v pevné vazbě stejného titulu (1992). Povídka se stala rovněž součástí komiksového zpracování některých Kingových povídek The Secretary of Dreams  (2006) v rámci magazínu Semetery Dance  v kresbách Glenna Chabournea.

Období dešťů vzniklo po asi roční pauze. King měl blok a nic se mu nedařilo. Procházel si peklem. Po této povídce se strhla povodeň a King zase psal jako o závod.

Povídka byla zfilmována v r. 2002 jako krátkometrážní horor Rainy Season  (15min) v režii Nicka Wauters. Na poslední dubnový den r. 2017 je pak plánována premiéra dalšího zpracování v režii Vanessy Ionta Wrightové.

Zpočátku běžná povídka o tom, jak zase nějaká dvojice nedbala varování a skočila rovnou do pasti. Béčkový horor. Ale ten konec je tak sladce depresácky brutální, a přece tak správně černě humorně. Prostě tak, jak se na slušný béčkový horor sluší a patří. A tak i k této povídce přistpujte. Nic nečekejte, dejte si zelený čaj, limetkovou šťávu, špenát, smaženou zeleninu nebo nivu, a zakousněte se do žabího hororu s úsměvem.

Hluboce zaskřehotala a odpérovala se na Johna. Za ní propadaly oknem další ropuchy. Ty, co přistály na podlaze, buď na místě chcíply, nebo zůstaly ležet jako mrzáci, ale ty ostatní - spousta ostatních - využívaly závěsy jako záchrannou síť a dostávaly se na podlahu bez újmy.
"Běž odsud!" křikl John na svou ženu a kopl ppo ropuše, která - zní to nesmyslně, ale bylo to tak - na něj zaútočila. Jenže ropucha místo aby se noze uhnula, zabořila do ní své zahnuté, jako jehly ostré zuby. Následovala okamžitá, pekelná, nezměrná bolest. JOhn se bez rozmýšlení otočil a vší silou kopl do zdi. Cítil ,jak mu praskají kosti v prstech, ale ropucha praskla taky, po deštění vychlísl vějíř její černé krve. Z prstů mu zůstala chaotická dopravní značka, která ukazuje všemi směry náarz.