ze sbírky Mlha

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Richard Pine, vlastním jménem Richard Pinzetti, uznávaný lékař a chirurg začíná 26. ledna psát deník do lodního záznamníku. Ztroskotal na záchranném člunu kdesi v oceánu na malé hroudě nazývané ostrov o rozměrech fotbalového hřiště bez jídla, stromů, vody. Jen hromada kamení. S humorem sobě vlastním popisuje, jak se sem vlastně dostal, i když to vzal trochu oklikou. Začal u svého italského otce, kterého neměl rád a jehož italský původ a ještě horší jméno nesnášel, jak už jako mladík si vydělával chytrým způsobem a chytrým způsobem se vyhýbal různým problémům, zkrátka uměl přežít. Postupně se propracoval ze střední školy díky sportovnímu stipendiu na lékařskou fakultu, kde pokračoval ve svých způsobech přežití. Nejdříve to byly prodávané prázdné recepty, následně různá léčiva z výdejen léků, kde byl šílený bordel apod.

Richard má šílený hlad, ale na ostrůvku se objeví jídlo. Přiletí, říká se mu racek. Jedním kamenem se mu ho podaří zranit a dohnat a zabít a sníst. Jaká to lahoda. Má trochu vody ze člunu, nějaké ty základní potřeby pro přežití, jen to jídlo jaksi někdo zapomněl do člunu dodat.

Pokračuje v psaní, co jiného by taky dělal, kromě vyhlížení jídla, a tak se dozvídáme, že byl pro jisté zlodějské praktiky z nemocnice vyloučen, ale založil si praxi, kde operoval pacienty a spolu s dalšími lékaři rozšířil okruh lékařské péče na skvělý byznys, na kterém vydělávali všichni. I to mu ale přestalo stačit a tak se dostal až k šikovným kontaktům.

Richard v psaní trochu zpomalí, protože ho oslabí hlad. Žrádlo je chytré a jen tak nepřiletí, a když, tak zase odletí. Nakonec se ale přeci jeden racek chytí a Richard ho stíhá do moře, kam chtěl zraněný uprchnout. Hlady zakalený mozek nedává pozor na ostatní části těla, takže Richard upadne a zlomí si nohu v kotníku. Neřeší bolest, důležité je jídlo. Jenže na rackovi moc masa není a brzy se hlad dostaví znovu. Navíc Richard jako zkušený lékař ví, že pokud s tou nohou nezačne něco dělat, dostaví se ošklivá infekce, která by ho mohla zabít. A to by přece nešlo. Ostatně, nač by tu potřeboval dvě nohy, když se ani nemá kam projít. S sebou ve člunu má totiž výbornou pomůcku na zapomnění, třeba i bolesti. Dvě kila kvalitního heroinu. Šňupne si dvě čáry a pustí se do práce. Uříznout takové chodidlo v kotníku není úplně jednoduché, ale dá se. Ránu si zašije, šňupe opatrně, aby neusnul a nevykrvácel, obalí košilí a přežívá v agónii. Taky je na něm trochu masa. Nakonec se trochu zklidní. Může zase pokračovat v psaní.

Lovení kořisti s jednou nohou není tak jednoduché, jak by se zdálo a Richard začíná stále více uvažovat o jiném masu. Na maličké plážičce sestaví z kamínků slovo POMOC, což mu zabere dost času a sežere dost energie. Heroin je stále v zásobě, ale hlad nezažene. Bolest z uříznuté nohy ale ano.

Richard se vydal do Asie pro zásilku, kterou měl propašovat do Států, měl na to skvělý plán. Plán by se i vydařil nebýt té zatracené bouře a ne zrovna dobře vybavené lodi, nemluvě o opravdu zasvěcené posádce. Richard sice uzmul záchranný člun jen tak tak pro sebe a jen tak tak uniknul víru potápějící se lodi, ale nebylo mu to nic platné, když se tak rozhlédl po hromadě kamení, za kterou se schovával.

Měsíc překročí do února, a na řadě je další chodidlo. Richard je zraněný, hladový, ale stále pokračuje v psaní. Co jiného mu taky zbývá. Ještě shánět něco k jídlu. Zkusí ulovit nějakou rybu, ale marně. Konečně přistane další racek a Richardovi se ho dokonce podaří zranit. Bohužel, racek je tentokrát rychlejší v útěku do moře, kde se jeho vrah skoro utopí. Zesláblý Richard přežije silou vůle přežít, i když racek už je určitě mrtvý. Jenže někde daleko. Dny pokračují a Richard se rozhodne, že na noze je masa dost a amputuje další část. Má ještě nějaké dřevo z vyplaveného člunu, nepromokavé sirky a podaří se mu ulovit i kraba. Richard stále žije. 

Za další dny si uřízne další nohu, další její část, maso chutná tak skvěle. Ochutnal i chaluhy, ale byl to hnus. Asi na konci února, není si tím tak jistý, přemýšlí, jestli dokáže uříznout stehno, ve kterém vede tak tlustá tepna, ve které je tolik krve. Je vychrtlý a má pořád hlad. Nemá nohy. Vypadá jak sjetej krab. Heroinu má stále dost, stejně jako nepromokavých sirek. Masa má taky dost, ale jak ho sežrat a přitom přežít. Má ještě ruce, a fakt potřebuje obě?

Povídka byla poprvé vydána v antologii Terrors v roce 1982. V Čechách vyšla poprvé r. 1995 ve sbírce The Best Horror: Povídky 3 v překladu Karla Maška.

Inspirací k této povídce nebyla Kingovi žádná kanibalistická příhoda, ale prostě jen myšlenka. Občas tito autoři na takové věci myslí. Stále nějak nevěděl, jak povídku uchopit, protože se mu téma samosežrání stále nějak nezamlouvalo, ale nakonec umluvil svého souseda, lékaře, aby mu z profesionálního hlediska pomohl s detaily. Jediné, co ho vlastně zajímalo od začátku, bylo, jestli to člověk vůbec přežije. Jak vydrží šok z bolesti? Záleží na tom, jak moc chce pacient přežít.

Povídka byla zfilmována hned 3x jako Survivor Type,  v letech 2011-2013, opět jako 15-30 minutové snímky.

Opět jedna vydařená povídka, u které se sice nebudete bát, ale určitě se zasmějete. Cynický doktor, který využil své umění, aby sám sebe snědl, protože základní moto jeho života bylo: vždy přežít. Vždycky si našel způsob. Povídka vtipně utíká, ani moc neklopýtá, na rozdíl od hlavního hrdiny, i když z počátku může někomu připadat vyprávění historie kapku nudné. Naštěstí je toto vyprávění proložené stále častějšími výpady za jídlem, ať už je to racek, krab, chaluha nebo vlastního noha. Pojmenování Nezmar je dle mého velmi výstižné.

Dneska jsem se viděl ve vodě. Jen lebka potažená kůží. Už jsem se zbláznil? Určitě. Jsem zrůda, pouťová atrakce. Pod rozkrokem nic. Prostě zrůda. Hlava na trupu, který se na loktech vláčí pískem. Krab. Sjetej krab. S tím si sednout někam na ulici. Hej panáčku, já jsem jenom chudák sjetej krab, neměl bys pár drobáků? Hehehehe. Říká se, že člověk je to, co jí, a jestli je to pravda, TAK JSEM SE VŮBEC NEZMĚNIL! Božínku traumatický šok traumatický šok TRAUMATICKÝ ŠOK NEEXISTUJE. HE.

40/2

Zdá se mi o tátovi. Když se opil, úplně zapomněl mluvit. Ne že by měl světu co říct. Pitomec zabedněná. Byl jsem tak rád, že jsem vypadnul z tvýho baráku tati ty taliáne pitomá zabedněná tu nulo nicko nýmande. Věděl jsem, že to dokážu. Zbavil jsem se tě. Odešel jsem po rukou.  Jenže teď už se nemají do čeho zaříznout. Včera jsem si vzal ušní lalůčky.

ruka ruku myje levá ruka neví, co dělá pravá ententýky dva špalíky čert vyletěl z elektriky hehehe. Co na tom sejde. tahle ruka nebo tamta. děkujeme ti Pane za chléb náš vezdejší a hurá do jídla.

rybí prsty chutnají přesně jako rybí prsty