!! OBSAHUJE SPOILER !!

ze sbírky Za soumraku

Němý cestuje většinu dní v roce a prodává nejlepší katalog jako zástupce své firmy. Na jedné ze svých cest domů nabere stopaře, špinavého mokrého tuláka, který je hluchoněmý a vůbec nějak moc nekomunikuje. Snad to "???" evokuje ke spuštění stavidel své výřečnosti a vypráví mu příběh své nevěrné manželky, která navíc způsobila ještě další problém. Neví, jak z toho ven a je z toho nešťastný. Za několik dní na to získá řešení, o kterém se mu ani nesnilo, jenže si není jistý, co se vlastně stalo. Navštíví místního faráže a žádá ho o rozhřešení, zda-li spáchal hřích či ne.

Muž středního věku jménem Monette vyhledal kostel a učinil zpověď. Byl na pochybách, jestli spáchal v hřích nebo ne. Potřeboval od faráže rozhřešení. Farář zpočátku nevěnoval tolik úsilí vůbec poslouchat další z mnoha příběhů, ale s pokračujícím vyprávěním začal sledovat děj a už brzy byl napnutý jak struna. Vyprávění ho upoutalo natolik, že prostě musel slyšet i konec.
Monette byl cesťák a byl tak většinu roku pryč. Měl doma ženu Barbaru a dceru na studiích. Monette byl dobrý obchodní cestující a byl spokojený. Když se zase jednou takhle vracel domů, spatřil u krajnice stopaře. Měl před sebou ceduli: Jsem němý, můžete mě svést??. Ten chlapík byl promoklý, špinavý a zanedbaný. Monette ho nabral a muž v momentě, co se schoulil na sedadlo, se opřel o okno a pravděpodobně usnul. Aspoň tak se to Monettovi zdálo. A snad, že byl stopař němý, předpokládal Monette, že je i hluchý. A taky že spí. A Monette, ani nevěděl jak, se začal svěřovat. Vyprávěl mu o své ženě, o Barbaře, pracovnici na střední škole, která zpronevěřila velké peníze. Fakt veké peníze. Udělala to kvůli svému milenci, kovbojovi Bobovi, s ním dováděla v motelu, kupovala si mraky spodního prádla (opravdu tisíce kousků), kupovala si s ním losy. Nejdřív ty malé, pak i velké. Nevyhrávali, spíše naopak. Duh se vyšplhal na 130 tisíc dolarů. Monette hořce uznal, že byl pořád pryč a jejich jediná dcera Kelsie, už stejně bydlela v kampusu. Barb se cítila osamělá, ale bylo jí přece 54 let, tak jak to, že dováděla s nějakým podřadným kovbojem jako nějaká dvacítka. Nemohl to pochopit, nemohl přijít na to, proč to udělala, to všechno. Přemýšlel, jak to vysvětlí Kelsie, jak to splatí. Krátce po téhle zpovědi k němému stopaři zastavil na odpočívadle, aby si odskočil. Řekl to stopařovi, ale ten nechtěl, tak šel sám. Když se Monette vrátil, byl němý pryč.
Monette očekával, že ho objeví na nejbližším nájezdu na dálnici, že ho brzy uvidí, ale už ho nespatřil. Stejně jako přívěšek se svatým Kryštofem, který mu až do té chvíle visel na zpětném zrcátku. No jo.
Asi dva dny na to mu policie volala, že jeho ženu a kovboje Boba někdo umlátil trubkou v motelu. Policie ho prověřila, a nevznesla proti němu obvinění. Nebylo proč. Byl pryč. Kelsie se vrátila k tátovi. Krátce nato našel Monette doma vedle záznamníku svůj přívěšek se svatým Kryštofem a krátkým vzkazem na kousku papírku - děkuju za svezení. Monette se zhrozil - nebyl ten muž hluchý? Monette to policii vše řekl. Ale policajti stopaře znali a věděli, že se jedná o Stanleyho Doucetteho. Občas ho zavřeli na den za drobné přestupky, ale nic víc. Přesto měl Monette měl pocit, že mu neřekli vše. Ale prý ho brzy zase chytí za nějakou blbost.
Kněz, který vyslechl Monetteův příběh s obrovským zaujetím, měl však jasno. Zajímalo ho jen jediné. Jen odpověď na tři otázky. Je Monette rád, že se to stalo? A Monette, prakticky bez rozmýšlení, odpověděl: ano. Tušil, že je ten muž hluchý? Netušil. Kněz doporučil Monetteovi několik Zdrávasů a propustil ho v poklidu domů. Hřích je odčiněn. Jen na poslední otázku totiž nedostal pravdivou odpověď. Tu si Monette zodpověděl až sám pro sebe. Co jiného měl říct na otázku: Chcete, aby ho policie chytila? Pár dalších Zdrávasů to spraví.

King se inspiroval článkem z místního plátku o sekretářce na střední škole, která zpronevěřila větší sumu dolarů. A Kinga tehdy napadlo, co na to řekl její manžel. Aby to zjistil, napsal tuhle povídku.

Poprvé vyšla v pánském magazínu Playboy  v prosinci 2007.

Povídka byla několikrát zfilmována, nejen v USA, ale i např. v Itálii či Španělsku jako krátkometrážní filmy o maximální délce 30min. Z posledních bych uvedla např. 16min snímek z r. 2011 v režii Javiera Melendeze s Thomasem H. Walshem (Monette) a Andrew Rudickem (němý)  hlavních rolích, či půl hodinový snímek z r. 2016 v režii Daryle Mooreho s P. E. van Leerem (Monette) a Thomasem A. Jacksonem (němý) v hlavních rolích. Vše pod názvem Mute.

Vcelku dobrý povídka, místy rozvleklá jako jízda nekočnými americkými dálnicemi ve špatném počasí, místy napínavá, že i uši faráře v kostele to nedaly, místy ubíhající jak jízda v autě se stopařem. Souhra náhod, možná přišla spravedlnost na zem a možná prostě jen jeden příběh z mnoha, které se při zpovědi povídají. Řekla bych, že povídka se vám bude líbit, i když k tušenému konci dojedete dřív, než Monette domů, ale přesto vám udělá radost. Ale stopaře stejně radši neberu.

Stopař po jeho pravici se trochu pohnul.
"Probudil ses, kamaráde?" zeptal se Monette. Zbytečná, ale přirozená otázka.
Stopař poskytl komentář z  toho konce těla, který očividně němý nebyl: fííít. Drobný, zdvořilý pšouk, a což bylo nejlepší - bez zápachu.
"Beru to jako souhlas," řekl Monette a soustředil se znovu na řízení. "Kde jsem to byl?"
U prádla,  tam byl. Pořád ho viděl před sebou. Na hromádkách ve skříni jako v puberťákově sexuálním rauši. Pak přiznání zpronevěry: to omračující číslo. Musel chvíli uvažovat o možnosti, jestli z nějakého bláznivého důvodu lže (jenže všechno to přece bylo bláznivé), zeptal se jí, kolik jí zbylo, a ona odpověděla - stejně klidně a jakoby nepřítomně -, že nezbylo vlastně nic, ale prý by mohla vybírat dál. Aspoň ještě nějakou dobu.