ze sbírky Srdce v Atlantidě

!!! OBSAHUJE SPOILER !!!

Tato část je napsána spíše jako závěr ke čtyřem předešlým novelám. Skoro čtyřicet let po tom, co začíná první příběh, se setkávají Bobby Garfield a jeho dívka z dětství Carol Gerberová, kterou tehdy Ted zachránil, zpět v Harwichi. Jemný náznak Temné věže nemůže nikomu uniknout...

Bobby Garfield se vrací do Harwiche, aby se zúčastnil pohřbu Johna Sullivana, který zemřel v autě uvízlý v dopravní zácpě krátce po té, co prodělal halucinaci z oblohy padajícím spotřebním zbožím, které symbolizovalo růst materialismu tehdejší doby,(závěr předchozí povídky). Bobby po pohřbu jde do parku, kde se potká s Carol Gerberovou, jež má zraněnou ruku. Je živá, ale zjizvená a popálená. Carol Bobbymu řekne, že nyní vystupuje pod jménem Denise Schoonoverová. Bobby se jí svěří, že se do Harwiche vrátil proto, že Sullivanův advokát mu poslal starou Alvinovu baseballovou rukavici na adresu, která v ní byla napsána Tedovým vlastním rukopisem. Poté ukáže Carol to, co bylo skryté v rukavici: autorská stránka knihy Pán much, která ačkoli pochází z vydání z roku 1960, je to stále zcela nová. Na ní je od Teda napsaný pro Carolovou vzkaz: "Řekni jí, že byla statečná jako lev" a rovnice, kterou Carol později napsala pro Petra Rileyho "(Heart) + (Peace Sign) = INFORMACE" v povídce Srdce v Atlantidě."

Také v této povídce se jednotlivé postavy sbírky prolínají a uzavírají svůj osud.

Povídka byla zakomponována do filmu Srdce v Atlantidě,  kdy jeho stěžejní část pochází ze první povídky. Film je ale zakončen poněkud jinak, než v této povídce. Navíc jsou z filmu odstraněny jakékoliv narážky na Temnou věž, takže Tedova slova, že ... "dětství je ztracené jako Atlantida" možná může anglofonním divákům něco napovědět, pro zdejší kraje je prostě Atlantida ztraceným městem a univerzita v Atlantidě je univerzita v Atlantidě.

Smutné zakončení neblahých životních osudů hlavních hrdinů z první povídky, jež snad chtělo varovat před marností a konzumem rychle rostoucí generace šedesátníků, kterým začalo být všechno jedno a na druhou stranu prahli po materialismu, jež jim zatemňoval mozek. Ztráta chuti dělat revoltu, smíření se s osudem, ať je jakkoliv špatný. Malé extempóre s nalezeným vzkazem na zdánlivě stále nové stránce z oblíbené knihy dětského hrdiny možná mělo oživit depresivní povídky, ale dle mého se až tak nezdařilo. Povídka nedošlo k mému srdci.

Úryvek