ze sbírky Mlha

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Nejdelší povídka ze sbírky pohltí svého čtenáře do neproniknutelné mlhy. Tak jako Davida Draytona s rodinou, malíře filmových plakátů, který svůj smutný příběh vypráví a píše do hotelového deníku. Nad Brigdtonem ve státě Maine se pomalu, později trochu rychleji, snáší divná, nezvykle hustá mlha. Je po podivné bouři, která nadělala už takhle velkou paseku, nejde proud a David vyrazí se svým synem a poněkud nerudným sousedem Brentem Nortonem do blízkého supermarketu pro zásoby. Ani jeden z nich netuší, kolik hodin zůstanou uvěznění v tomto stánku jídla a zlých lidí. Mlha udeří znenadání svou nečekanou rychlostí a obalí tak částečně prosklenou budovu ze všech stran. Nikdo netuší, co se v mlze skrývá a nikdo netuší, co se stalo s těmi, kteří vyšli ven. Už o nich neslyšeli. Přesto náznaky ze zadní strany budovy, že něco není v pořádku, zajímá pouze pár lidí a jen pár lidí s tím chce něco dělat. Mezi nimi je i David, který tak na vlastní oči spatří, že tam venku je něco velmi ošklivého, co nepatří do jeho světa. Má to chapadla a má to hlad. A je to moc velké. Nikdo mu moc nechce věřit až do doby, kdy na prosklenou přední stěnu dopadnou první menší stvoření, která vypadají jako gigantické vážky. Všichni pak s hrůzou sledují, že tyto oproti těm venku maličké tvorečky slupne jako malinu něco monstrózně obrovského.

Lidé v supermarketu jsou v pasti. Nemohou ani ven, nechtějí být večeří pro to něco, co tam je, ale nemohou být ani uvnitř, protože jsou mezi nimi tak trochu šílenci. Jedni nevěří, že venku je toho víc, a chtějí odejít, mezi nimi je i Brent Norton. Druzí chtějí zůstat uvnitř, ale i ti zůstávají na pochybách po té, co zdejší šílená náboženská fanatička, paní Carmodyová, oblečená v kanárkově žlutém kostýmu, začne vykřikovat cosi o boží pomstě, o boží prozřetelnosti a také o oběti, která má hněv boha uklidnit. Tou obětí má být, nikdo jiný, než Davidův syn Billy. Davida až překvapí, kolik lidí se přidá na stranu té bláznivé ženské a kolik lidí by neváhalo zavraždit malé nevinné dítě. Je tedy rád, když i na jeho straně jsou rozumně uvažující lidé. Rázem teorie o úniku vojenského projektu vezmou za své, uvěznění lidé napáchají škody svou vlastní hloupostí i bez zásahu z venčí.

David se sblíží s milou ženou Amandou, která shodou okolností má ve své malé kabelce malou pistoli. Zbraň, která aspoň na chvíli zachrání Billymu život a naopak ukončí ten paní Carmodyové. Aspoň minimálně ztichla. Rozpor mezi lidmi nastane i ve chvíli, kdy se právník Brent Norton rozhodne přeci jen vyjít ven. Uvázán na laně vyrazí ze dveří. Když lano začne škubat, David jako jeho záchrana za něj rychle začne tahat zpět. V rukou mu však zůstane jen roztrhaný zakrvácený konec.

Ani šílená výprava do sousední lékárny nic nevyřeší. Zdánlivě bezpečný supermarket se zdá být jako nejlepší jeskyně na světě oproti tomu, co uvidí hrstka statečných, kteří mlhou pronikli do objektu, který býval lékárnou. Posuvné dveře zůstaly otevřené kvůli lepšímu vzduchu, bohužel i pro nezvané hosty. Spatří jen chaos a divné kokony připomínající hnízda pavouků. Obřích pavouků. Chuť sebrat nějaké léky každého při pohledu na ně ihned přejde a chuť dostat se zpět do marketu je o to větší, když nebezpeční tvorové podobní prehistorickým stvůrám natáhnou svá chapadla a různé končetiny až do lékárny. Zběsilý útěk zpět bohužel někteří nepřežijí.

Vyhrocená situace tak donutí Davida s několika přáteli udělat velmi riskantní krok. Po dvou nocích a třech dnech v supermarketu David, jeho pětiletý syn Billy, Amanda, Ollie Weeks, šéf ze supermarketu a Hilda Repplerová, učitelka z místní školy, se společně vrhnou s ještě několika dalšími do mlhy. Jeho auto je blízko a oni chtějí zkusit tu šanci přežít. Všech pět se dostane do auta. Někteří z dalších to štěstí neměli. David nastartuje a velmi pomalu odjíždí hustou mlhou z parkoviště do neznámého světa. Mlha je stále hustá a osazenstvo vozu má tak jen malou možnost na vlastní oči vidět, co jim chodí či létá nad střechou. Možná je to dobře. S hrůzou v očích sledují části šílených dosud neviděných stvoření, která pasou po všem živém, co se jen mihne. Posádka je v autě zatím v bezpečí, ale nemůžou v něm být nekonečně dlouho. Taky musí natankovat a to musí někdo vylézt ven.

Pomalou rychlostí se pokouší dojet do Davidova domu, ale padlé stromy na cestě jim v tom zabrání. Pokračují tak do Portlandu, kde se jim podaří proniknout do jednoho hotelu. Zatím měli štěstí. David v tichosti a ve svém smutku, v slzách se vzpomínkou na svou ženu Steffy, o které vůbec neví, kde je a co se jí stalo, sepisuje události posledních několika dní. Naději, která má umírat jako poslední, však nevidí.

Povídka vznikla roku 1976 a její začátek je autentický. King s rodinou opravdu bydlel na Long Lake u Bridgtonu, opravdu se jednoho letního večera seběhla ta strašná bouře tak, jak ji popsal, a opravdu jel druhý den se synem Joem do blízkého supermarketu nakoupit. Ve frontě u pokladny se díval na skleněné tabule, které tvořily celou stěnu obchodu. Tam ho najednou napadlo, co by se asi stalo, kdyby do toho skla začali nalétávat obří brouci. A povídka byla na světě. Dopsal ji druhý den a mohl ji tak přenechat naléhavému agentovi do sbírky Temné síly (Dark Forces). King povídku sice moc neměl rád, vadilo mu, že se David vyspal s Amandou a přitom nezjistil, co se stalo s jeho ženou Steff (jméno si vypůjčil od Tabithiiny sestry Stephanie), ale nakonec povídku okleštil a nechal vydat.

Vtipné je, že si představoval, že by se měla natočit v černobílém formátu spíše jako takový béčkový horor, který vlastně nikoho nevyděsí. Frank Darabont natočil povídku velmi barevně, velmi sugestivně a jako horor v pravém slova smyslu. A navíc, vymyslel její závěr zcela originálním způsobem, který mu sám King schválil a dokonce prohlásil, že je lepší, než ten jeho. A na tom se shodla snad většina diváků-čtenářů. Stalo se tak v r. 2007 v režii Franka Darabonta (s klidným svědomím si dovolím říct, že jeho adaptace Kingových románů jsou zatím ty nejlepší, které kdy kdo natočil) pod názvem The Mist  (Mlha). V hl. roli Thomas Jane jako David. King se údajně stále nemohl dopátrat toho, jak na to Darabont přišel, ale on mu odpověděl, že je to v té povídce napsané. Že ani není třeba číst mezi řádky, jen to správně pochopit.

Povídka byla r. 1981 nominována na cenu Locus Awards (kat. Fantasy Novel, 10. místo) a na cenu World Fantasy Awards  (kat. Novel, 4. místo).

Jedna z nejlepších povídek této sbírky. Paradoxně si tuto povídku zapamatují všichni, kdo viděli její filmovou podobu. Darabont dodal té povídce jakýsi třetí rozměr. Apokalyptické náměty jsou oblíbené vždy a King zde bravurně vykreslil chování lidí v nestandardní situaci uzavřených na malém místě bez možnosti úniku.

Povídka psaná jako zápis do hotelového deníku perem hlavního hrdiny Davida rozdělená do několika kapitol nenechá vydechnout nikoho a i přes svůj rozsah 146 stran uběhne jako voda. První místo ve sbírce jí náleží právem.

Přibližně v jednu hodinu dvacet - začínal jsem dostávat hlad - mě Billy zničehonic chytil za ruku. "Co to je, tati? Co to je!" V mlze se objevila obrovitá tmavá skvrna. Tyčila se jako útes a blížila se přímo k nám. Dupl jsem na brzdu. Amandu, která podřimovala, to vymrštilo proti přední sedačce. Něco k nám přišlo; víc k tomu opět nemůžu s jistotou říct. A myslím, že za to nemohla jen mlha, která nám umožňovala zahlédnout všechno jen na kratičký okamžik, mnohem pravděpodobnější mi připadá, že lidský mozek určité věci prostě nedokáže přijmout. Existují věci natolik temné a děsivé - stejně jako, alespoň předpokládám, věci natolik krásné -, že se prostě nevtěsnají do titěrných dvířek lidského vnímání. Mělo to šest nohou, to vím; kůži to mělo tmavě šedou, tu a tam s hnědými skvrnami. Nesmyslně se mi při pohledu na ně vybavily jaterní skvrny na rukou paní Carmodyové. Navíc byla ta kůže do hloubky zvrásněná, rýhovaná a držely se na ní desítky, stovky těch růžových slimáků s očima na stopkách. Nevím, jak velké to doopravdy bylo, ale prošlo to přímo nad námi. Jedna z šedých, vrásčitých nohou dopadla přímo vedle mého okýnka a paní Repplerová později tvrdila, že vůbec nezahlédla břicho toho tvora, i když natahovala krk, aby si ho prohlédla. Viděla jen dvě kyklopské nohy, které se jako nějaké živé věže zdvihaly do mlhy a zase klesaly k zemi, dokud nám nezmizely z dohledu.

Chvíli nikdo nic neříkal. Nebylo slyšet nic kromě našeho dýchání a slábnoucího dunění toho Giganta. "To byl dinosaurus, tati?" zeptal se pak Billy. "Jako ten pták, co vlezl do supermarketu?"  "Myslím, že ne. Myslím, že takhle velké zvíře na Zemi nikdy nežilo, Billy."