ze sbírky Mlha

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Kratičký příběh mlékaře Spikea Milligana zasazený do idylického rána jedné nevinné ulice Curver Street. Spike, Irčan, který dle slov své matky, nikdy nevybočoval z řady, a byl tak šťastný, rozvážel svou obvyklou dávku mléka a podobných výrobků. U každého domu té sladké ulice se zastavil, přečetl vzkaz a dodal to, co bylo požadováno. Úhledně poskládal hladké sklenice mléka, veselé krabičky džusů a malé sklínky se smetanou. Sluníčko ho doprovázelo na jeho cestě k poslednímu domu. Klidný usměvavý Spike nezapomněl svým klientům okořenit trochu toho ranního potěšení a každému z nich nadělil malý dáreček do ranní rozvážky. Ať už to byla ospalá tarantule v mléku, či pár kapek otrušíku nebo nějaký ten jedovatý plyn v prázdné lahvi od mléka.

Jen na posledním domě byl vzkaz zcela rozdílný a zcela jasný. Vše zrušeno. Spike vstoupil do prázdného chladného domu, kde nezůstalo po jeho posledních majitelích zcela nic, ani kousek tapety, snad je trochu zabarvený vzkaz. Velká krvavá skvrna na zdi s kousky lebečních kostí a mozku vykouzlila na Spikeově tváře sladký úsměv. Zmuchlal cedulku, odešel z domu a nastoupil do své mléčně béžové dodávky.

První obyvatelé ulice si přebírali své ranní dodávky.

Krátká epizoda z nikdy nedokončeného románu The Milkman, která napovídá, že mohlo jít o velmi zdařilý thriller. Idylické popisy, až malebně sladký dojem z ranní ulice ruší jen naturalistky chladné počínání mlékaře Spikea, který s klidnou radostí vraždí své ranní zákazníky. Absurdně chladná cesta teplým ránem se slibně rozjížděla k večernímu flámu u jeho kamaráda Rockyho z prádelny. Povídka, či spíše střípek budoucího románu, pak úzce souvisí s další povídkou, která ve sbírce následuje: Bourák (Mlékař #2).

Filmové zpracování pod názvem The Milkman  chystá Raymond Mamrak, který si napsal i scénář a zahrál hlavní roli. Tak uvidíme.

Krásně krutá kratičká povídka, příběh, s lynchovským nádechem absurdního zla. Obrovský kontrast idylického rána v jedné ulici, které je popisováno až dětsky dojemně a v pastelových barvách, a surového nepřibarveného popisu počínání chladného vraha, který s klidným úsměvem rozdává smrt na objednávku. Kdyby z toho King dokončil ten román, a byl by v podobném duchu, jak napsal tento střípek, byl by to dle mého velmi dobrý a velmi temný román. Povídce to tak trochu ubralo na kráse, ale jako prolog k nějakému románu by to padlo skvěle.

Noční vánek, který šuměl v korunách a nadouval záclony, nyní polevil. Javor na rohu se naposledy nevrle otřásl a ztichl, čekal na plnou předehru, která měla následovat po tomto tichém prologu. Východní nebe zabarvil proužek matného světla. Nočnímu lelkovi tím skončila směna a místo něj začaly ožívat cikády, zprvu váhavě a nejistě, jako by se bály pozdravit nový den jen takhle samy.

Nedaleko se na prádelně, kde pracoval Spikeův kamarád Rocky, rozezněla píšťala, která oznamovala, že je pět hodin. Představil si Rockyho, jak v tom parném, dusivém vedru roztáčí prádelní bubny, a usmál se. Možná se dneska s Rockym uvidí. Večer... až skončí s rozvážkou. Spike nastartoval dodávku a rozjel se. Na zakrvaveném háku na maso, který se kroutil od stropu kabiny, viselo na koženkovém řemínku malé tranzistorové rádio. Zapnul ho a cestou k McCarthyovým prolínala vrčení motoru tichá hudba.

U Kincaidů našel vzkaz, na němž stálo "Dnes nic, díky",, a nechal jim u dveří zavřenou láhev od mléka, která vypadala prázdná, ale obsahovala smrtící kyanidový plyn.